2 C 126/2023-20 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 19 598 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], dne 1. 6. 2021 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě byla žalovaná oprávněna průběžně čerpat úvěr až do maximálního úvěrového rámce ve výši 8 000 Kč. Žalovaná dílčí úvěry čerpala a případně průběžně splácela. Dílčí čerpání úvěru bylo vypláceno na bankovní účet žalované č. [bankovní účet] pod [variabilní symbol]. Žalovaná se zavázala úvěr kompletně splatit do 30 dnů anebo jej splácet minimálními měsíčními splátkami ve výši 3 % z dlužné jistiny plus úrok z úvěru za měsíc, nejméně 500 Kč. Žalovaná úvěr čerpala, avšak poskytnuté peněžní prostředky do data splatnosti nevrátila. V případě splacení úvěru do 30 dnů činil úrok 0 %, avšak v opačném případě činil úrok 22 % měsíčně z jistiny úvěru a při prodlení delším než 90 dní vzniklo věřiteli ze zákona právo na zákonný úrok z prodlení. V současnosti zbývá na úhradu jistiny částka 8 000 Kč, na úhradu kapitalizovaného úroku z úvěru 8 098 Kč a na úhradu smluvní pokuty za prodlení s vrácením úvěru 4 000 Kč. Celková dlužná částka tedy činí 19 598 Kč. Kapitalizovaný úrok žalobkyně žádá do 5. 8. 2022 Smlouva o revolvingovém úvěru byla ukončena automaticky dne 30. 10. 2021 v důsledku dlouhodobého prodlení žalované s úhradou úvěru. Následně byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 3. 6. 2022 uzavřenou mezi žalobkyní a společností [právnická osoba], pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Oznámení o postoupení pohledávky bylo žalované zasláno společně s předžalobní výzvou dne 23. 8. 2022. 2. Na den 21. 9. 2023 soud nařídil ústní jednání, k němuž se nedostavila žalobkyně ani její právní zástupce bez jakékoli omluvy. Soud proto věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). 3. Žalovaná se při ústním jednání vyjádřila k žalobě v tom smyslu, že je možné, že si úvěr opravdu vzala a nic nesplácela. Není si tím však jistá, neboť v rozhodné době měla partnera, který měl přístup k jejím účtům a údajům. Žaloba však trpí řadou vad, když si žalobní tvrzení vzájemně odporují. Například žalobkyně po žalované požaduje zaplacení částky 19 598 Kč, která se má skládat z jistiny 8 000 Kč, kapitalizovaného úroku 8 098 Kč a smluvní pokuty 4 000 Kč. Součet těchto částek je však 20 098 Kč. Dále žalobkyně v žalobě vůbec nespecifikuje období, za které požaduje po žalované smluvní pokutu, přestože se jedná o naprosto zásadní náležitost při uplatňování nároku na zaplacení smluvní pokuty. Obdobně pak není specifikováno ani období, za které je požadován kapitalizovaný úrok z úvěru. K odstranění těchto vad žalobních tvrzení byla žalobkyně soudem opakovaně vyzývána písemně již před nařízením ústního jednání, avšak na výzvy soudu nereagovala. Jelikož jsou žalobní tvrzení takto významně nedostatečná, dospěl soud k závěru, že není na místě vydání rozsudku pro uznání, byť žalovaná při jednání v zásadě s uplatňovaným nárokem souhlasila, a proto soud provedl standardní dokazování a na základě jeho výsledků poté rozhodoval. 4. Při ústním jednání konaném dne 21. 9. 2023 soud provedl žalobkyní navržené listinné důkazy a zjistil následující skutečnosti. 5. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3. 6. 2022, bylo zjištěno, že původní věřitel, společnost [právnická osoba], postoupil předmětnou pohledávku vymáhanou touto žalobou žalobkyni, a to v souladu s § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Žalovaná byla o postoupení pohledávky vyrozuměna dopisem ze dne 23. 8. 2023, který byl dle podacího lístku žalované zaslán téhož dne. Ze smlouvy o postoupení pohledávek pak současně vyplynulo, že žalobkyni byla mimo jiné postoupena pohledávka za žalovanou, přičemž výše postupované pohledávky činila 7 500 Kč na jistině, 8 098 Kč na kapitalizovaném úroku a 2 250 Kč na smluvní pokutě. 6. Dle smlouvy o uživatelském účtu ze dne 1. 6. 2021 uzavřené mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], měl být žalované na základě její registrace na internetových stránkách společnosti [právnická osoba] zprovozněn uživatelský účet, jehož prostřednictvím následně mohla být uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru. Dle formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru měla činit celková výše spotřebitelského úvěru 8 000 Kč a dále formulář obsahoval detailní specifikace podmínek splácení úvěru včetně sankcí pro případné prodlení žalované, tak jak byly tyto skutečnosti následně uvedeny i v samotné smlouvě o revolvingovém úvěru, kterou žalovaná uzavřela. 7. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 1. 6. 2021 vyplynulo, že se společnost [právnická osoba], právní předchůdkyně žalobkyně, zavázala žalované poskytnout spotřebitelský úvěr, který byla žalovaná oprávněna čerpat postupně ve výši nejméně 1 000 Kč v případě prvního čerpání, či 500 Kč v případě každého dalšího čerpání úvěru. Minimální splátka byla splatná vždy do 30 dnů ode dne čerpání a byla vypočtena jako součet 3 % aktuální výše jistiny úvěru ke dni provedení minimální splátky a úroku za období ode dne provedení poslední minimální splátky do okamžiku provedení příslušné aktuální minimální splátky. Pro případ splacení celého úvěru ve lhůtě 30 dnů ode dne prvního čerpání úvěru činila úroková sazba 0 %. V ostatních případech byla ujednána úroková sazba ve výši 22 % měsíčně. V případě zesplatnění celého dluhu se pak úroková sazba od prvního dne splatnosti celého dluhu mění na 30 % ročně s tím, že po 90 dnech prodlení se úroková sazba snižuje na výši aktuální sazby zákonného úroku z prodlení. V případě prodlení žalované se splácením úvěru delšího 90 dnů podle bodu 4.6. docházelo k automatickému zesplatnění úvěru. Podle bodu 5.4 byla žalovaná povinna uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, pokud by se nacházela v prodlení se splácením peněžitého dluhu, s tím že celková výše smluvních pokut nesmí přesáhnout polovinu celkové výše poskytnutého spotřebitelského úvěru. Smlouva byla dle bodu 6.2 uzavřena na dobu neurčitou a poskytnutá jistina úvěru činila 8 000 Kč, roční úroková sazba činila 264 % a RPSN činila 556,16 %. 8. Podle Výpisu z běžného účtu byla dne 1. 6. 2021 vyplacena částka 8 000 Kč na účet č. [bankovní účet] pod [variabilní symbol]. Ze sdělení [právnická osoba], ze dne 17. 8. 2023 vyplynulo, že k datu 1. 6. 2021 byla majitelkou tohoto účtu žalovaná a dne 1. 6. 2021 byla na účet skutečně připsána platba ve výši 8 000 Kč pod [variabilní symbol]. 9. Z profilu uživatele obsahujícího i SMS historii soud zjistil, že žalovaná čerpala úvěr ve výši 8 000 Kč dne 1. 6. 2021. V období od 1. 11. 2021 do 3. 12. 2021 bylo žalované zasláno celkem 15 SMS, ve většině případů naprosto shodného znění, vyzývajících k úhradě dlužné pohledávky. Z profilu uživatele obsahujícího i přehled čerpání a úhrad soud zjistil, že žalovaná dne 1. 6. 2021 čerpala úvěr ve výši 8 000 Kč a uhradila nejméně jednu splátku ve výši 500 Kč dne 23. 7. 2021. Z dané listiny vlivem její nepřehlednosti současně není zřejmé, zda žalovaná neuhradila ještě nějakou další splátku, nicméně to bohužel nemohlo být při jednání postaveno na jisto, a proto soud vzal za prokázanou pouze úhradu jedné splátky ve výši 500 Kč. 10. Z výplatní pásky žalované za duben 2021 vyplynulo, že čistý měsíční příjem žalované v tomto měsíci činil 12 780 Kč. Z výpisu z běžného účtu žalované č. [bankovní účet] za období od 3. 3. 2021 do 1. 6. 2021 vyplynulo, že v tomto období činil měsíční příjem žalované patrně ze zaměstnání 24 383 Kč až 27 038 Kč. 11. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 23. 8. 2022 vyplynulo, že byla žalovaná právním zástupcem žalobkyně vyzvána k úhradě částky 13 926 Kč do tří dnů, a to z titulu závazku žalované ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Výzva byla žalované dle podacího lístku zaslána téhož dne. 12. Po provedeném dokazování soud na základě tvrzení stran a skutečností zjištěných provedeným dokazováním dospěl k závěru, že mezi žalovanou a společností [právnická osoba] došlo dne 1. 6. 2021 k jednání směřujícímu k uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), avšak k uzavření smlouvy platně nedošlo, neboť žalobkyně neprokázala, že by právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně zkoumala úvěruschopnost žalované coby spotřebitele. V daném případě byla žalovaná nepochybně spotřebitelem a právní předchůdkyně žalobkyně podnikatelem, jehož předmětem podnikání je poskytování úvěrů, a proto byla v souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, povinna zkoumat úvěruschopnost žalované. Z žalobních tvrzení ani žalobkyní předložených důkazů však nevyplývá, že by byla úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru řádně zkoumána. Žalobkyně předložila pouze jednu výplatní pásku žalované za měsíc duben 2021 a výpis z účtu za období ne