2 C 16/2023-17 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobkyně ke zdejšímu soudu podala postupně dvě žaloby, kterými se po žalovaném domáhala zaplacení částky 2 185 Kč s příslušenstvím a částky v celkové výši 15 980 Kč s příslušenstvím, a to z titulu neuhrazeného příspěvku za nepojištěná vozidla. Vzhledem k tomu, že se jednalo o shodné účastníky a obdobný předmět řízení, byla tato řízení spojena usnesením zdejšího soudu ze dne 6 1. 2023, č.j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne 23. 1. 2023, ke společnému projednání a rozhodnutí. Konkrétně se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částek 2 185 Kč s příslušenstvím, 3 745 Kč s příslušenstvím, 6 735 Kč s příslušenstvím a 5 500 Kč s příslušenstvím. Žaloby odůvodnila tím, že žalovaný jako vlastník vozidla se zdvihovým objemem válců nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, r.z. [anonymizováno] [číslo], neměl v období od 1. 5. 2021 do 29. 5. 2021, v období od 26. 7. 2019 do 16. 9. 2019 a v období od 13. 11. 2020 do 31. 1. 2021 uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Dále žalovaný jako vlastník vozidla se zdvihovým objemem válců nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, r.z. [anonymizováno] [číslo], neměl v období od 26. 7. 2019 do 1. 11. 2019 uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalovanému tak za každé uvedené období vznikla povinnost uhradit zákonný příspěvek za nepojištěné vozidlo a poplatek spojený s mimosoudním vymáháním ve výši 300 Kč. Žalovaný však na výzvy žalobkyně dlužné částky neuhradil a dluží tak celkem 18 165 Kč. 2. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) žalovaného vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž by nařizoval jednání. 3. Z listinných důkazů soud zjistil, že žalobkyně postupem podle § 15 odst. 1 a 3 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, zjistila v evidenci registru vozidel na Ministerstvu dopravy ČR dálkovým přístupem, že žalovaný je provozovatelem a vlastníkem vozidla se zdvihovým objemem válců nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, r. z. [anonymizováno] [číslo], [VIN kód], a dále vozidla se zdvihovým objemem válců nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, r. z. [anonymizováno] [číslo], [VIN kód]. Současně bylo zjištěno, že v období od 1. 5. 2021 do 29. 5. 2021 (29 dní), v období od 26. 7. 2019 do 16. 9. 2019 (53 dní) a v období od 13. 11. 2020 do 31. 1. 2021 (80 dní) nebylo vozidlo r. z. [anonymizováno] [číslo] pojištěno, a to v rozporu s § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., které ukládá každému vlastníku vozidla toto vozidlo podle citovaného zákona pojistit. Obdobně pak v rozporu s týmž zákonným ustanovením nebylo pojištěno ani vozidlo r. z. [anonymizováno] [číslo] v období od 26. 7. 2019 do 1. 11. 2019 (99 dní). Z výzev k úhradě soud zjistil, že žalobkyně dne 10. 2. 2022 a dne 15. 11. 2021 zaslala žalovanému výzvy k úhradě příspěvků za nepojištěné vozidlo ve výši 1 885 Kč a 5 200 Kč se stanovením šedesátidenní lhůty v souladu s § 4 odst. 6 a odst. 7 zákona č. 168/1999 Sb. Dále žalovanému dne 15. 2. 2020 a dne 31. 1. 2020 zaslala výzvy k úhradě příspěvků za nepojištěná vozidla ve výši 3 445 Kč a 6 435 Kč se stanovením třicetidenní lhůty v souladu s § 4 odst. 6 a odst. 7 zákona č. 168/1999 Sb. Splatnost příspěvků ve vazbě na lhůty stanovené ve výzvách nastala postupně pro jednotlivé nároky dne 26. 4. 2022 (1 885 Kč), dne 25. 3. 2020 (3 445 Kč), dne 16. 3. 2020 (6 435 Kč) a dne 29. 1. 2022 (5 200 Kč). Protože žalovaný ve stanovených lhůtách příspěvky neuhradil, byly mu zaslány ještě upomínky k úhradě ve dnech 18. 5. 2022, 13. 5. 2020, 13. 5. 2020 a 29. 1. 2022. Před podáním žaloby pak byly žalovanému zaslány dne 7. 8. 2022 a 8. 8. 2022 ještě předžalobní výzvy k úhradě dluhu. 4. Po právním zhodnocení zjištěných skutečností soud dospěl k závěru, že žalovaný provozoval ve výše uvedeném období shora uvedená vozidla bez pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, a to v rozporu s § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, dle kterého jsou vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel společně a nerozdílně povinni zaplatit žalobkyni příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Žalovanému tak vznikla povinnost zaplatit žalobkyni příspěvky za nepojištěná vozidla, které jsou podle § 4 odst. 3 zákona č. 168/1999 Sb. vypočteny jako součin dní, po které je vozidlo nepojištěno, a denní sazby stanovené včetně paušální částky nákladů na vymáhání vyhláškou Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. S přihlédnutím k typu vozidla činí podle § 2 odst. 1 písm. h) v případě obou vozidel denní příspěvek 65 Kč. V případě prvého výše jmenovaného vozidla jde při 29 dnech o částku 1 885 Kč, při 53 dnech o částku 3 445 Kč a při 80 dnech o částku 5 200 Kč. V případě druhého výše jmenovaného vozidla jde při 99 dnech o částku 6 435 Kč. Podle § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. je žalovaný povinen žalobkyni zaplatit dále náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek, které dle § 2a citované vyhlášky Ministerstva financí činí 300 Kč za každé období nepojištění. V dané věci tak bylo prokázáno, že žalovaný dluží žalobkyni celkem částku 18 165 Kč, přičemž marným uplynutím šedesátidenních, resp. třicetidenních, lhůt stanovených ve výzvách ze dne 10. 2. 2022, 15. 11. 2021, 15. 2. 2020 a 31. 1. 2020 se s úhradou dluhu dostal do prodlení, a je tak povinen žalobkyni uhradit ode dne následujícího po uplynutí příslušné lhůty k úhradě rovněž příslušný zákonný úrok z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve spojení s § 1 a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobě tak bylo s ohledem na shora uvedené skutečnosti vyhověno v plném rozsahu, přičemž lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena v délce 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. 5. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142a o. s. ř. za použití § 150 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v plné výši. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně krátce po sobě ve dnech 16. 10. 2022 a 8. 11. 2022 podala dva žalobní návrhy, jimiž se domáhala v obou případech proti témuž žalovanému zaplacení příspěvků za dokonce totožné nepojištěné vozidlo, je dle názoru soudu zřejmé, že oba nároky mohly být uplatněny jedním společným návrhem. Soud tak dospěl k závěru, že uplatnění skutkově téměř shodných nároků vůči témuž žalovanému dvěma jen krátce po sobě podanými žalobami namísto podání jediné společné žaloby lze posoudit jako důvody hodné zvláštního zřetele umožňující soudu žalobkyni zčásti nepřiznat náhradu nákladů řízení. Z obsahu obou žalob a žalobkyní doložených listinných důkazů nebyla zjištěna žádná skutečnost, která by snad bránila žalobkyni všechny své nároky vůči žalovanému uplatnit jedinou žalobou. Postup zvolený žalobkyní spočívající v podání samostatných žalob soud proto posoudil jako neúčelný vedoucí pouze k umělému navýšení nákladů soudního řízení, což nelze přičítat k tíži žalovanému a nutit jej platit náhradu nákladů řízení žalobkyni dvakrát. S ohledem na právě uvedené soud při výpočtu nákladů řízení postupoval, jako by žalobkyně všechny nároky uplatnila jedinou žalobou. Za této situace by celková žalovaná částka bez příslušenství činila 18 165 Kč Soudní poplatek by tak činil dle položky 2 bodu 2 Sazebníku soudních poplatků celkem 800 Kč Vedle soudního poplatku ve výši 800 Kč náklady řízení sestávají z nákladů na zastoupení advokátem, kterému náleží odměna za tři úkony právní služby po 300 Kč (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní upomínka, sepis žaloby) podle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) a paušální náhrada hotových výdajů za zmíněné tři úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 advokátního tarifu a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z obou zmíněných částek ve smyslu § 137 odst. 3 o. s. ř., neboť advokát prokázal, že je plátcem DPH. Celkem tak soud žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů v celkové výši 2 252 Kč. Podle § 149 odst. 1 je žalovaný povinen náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám právní zástupkyně žalobkyně.