2 C 200/2023-17 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 29 193 Kč s příslušenstvím, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 190 Kč a částky 2 070 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že se žalovanému na základě smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 20. 12. 2021 distančním způsobem prostřednictvím webových stránek [webová adresa] zavázala poskytnout spotřebitelský úvěr ve výši 23 000 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s příslušenstvím ujednaným ve smlouvě. Konkrétně se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni poplatek za poskytnutí úvěru a další poplatky za žalovaným objednané služby. Žalobkyně před poskytnutím úvěru shromáždila a zkontrolovala informace poskytnuté žalovaným spolu s informace získaných z databází a provedla posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Následně byl dne 20. 12. 2021 prostřednictvím bankovního převodu z bankovního účtu žalobkyně vyplacen žalovanému úvěr ve výši 23 000 Kč. Žalovaný si při sjednání úvěru zvolil službu„ Klidné spaní“ za poplatek ve výši 220 Kč, službu„ Presto“ za poplatek ve výši 165 Kč a informační SMS servis za poplatek 58 Kč. Jedenkrát žalovaný požádal o prodloužení splatnosti úvěru o 30 dní a splatnost úvěru tedy nastala dne 18. 2. 2022. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením úvěru a dluží celkem částku 30 383 Kč, která sestává z dlužné jistiny ve výši 23 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 5 750 Kč, poplatku za službu„ [anonymizována dvě slova]“ ve výši 220 Kč, poplatku za službu„ [anonymizováno]“ ve výši 165 Kč, poplatku za službu„ [anonymizována dvě slova]“ ve výši 58 Kč a účelně vynaložených nákladů ve výši 30 383 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 23 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 5 750 Kč, poplatku za službu„ [anonymizována dvě slova]“ ve výši 220 Kč, poplatku za službu„ Presto“ ve výši 165 Kč, poplatku za službu„ [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]“ ve výši 58 Kč a účelně vynaložených nákladů ve výši 1 190 Kč. Účelně vynaložené náklady žalobkyni vznikly v souvislosti s upomínáním žalovaného prostřednictvím emailu a SMS zpráv, které byly žalovanému v období od února 2022 do července 2022 zasílány v průměru nejméně dvakrát týdně, a poté mu bylo zasláno ještě několik další upomínek. Žalobkyně tedy uplatňuje částku 1 190 Kč skládající se z paušální náhrady ve výši 35 Kč krát 34 dní. Částka 2 070 Kč dále požadovaná žalobkyní představuje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny, kdy žalobkyně tuto pokutu požaduje pouze za prvních 90 dní prodlení žalovaného v období od 19. 2. 2022 do 20. 5. 2022. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) žalovaného vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Výzva byla žalovanému doručena dne 12. 8. 2023 na základě tzv. fikce doručení v souladu s § 45 a násl. o. s. ř. na adresu trvalého bydliště uvedenou v centrální evidenci obyvatel. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc v souladu s § 115a o. s. ř. rozhodl, aniž by nařizoval jednání. 4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní zjistil soud následující skutečnosti. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním soud zjistil, že žalovaný prostřednictvím SMS kódu uzavřel se žalobkyní dne 20. 12. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru na dobu 1 roku ode dne uzavření smlouvy. Žalobkyně se ve smlouvě žalovanému zavázala poskytnout bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 23 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal úvěr splatit do 19. 1. 2022 spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 5 750 Kč. Úvěr měl být žalovanému vyplacen na účet č. [bankovní účet] uvedený ve smlouvě. Žalovaný si dle čl. II. bodu 5. zvolil služby„ [anonymizována dvě slova]“ za poplatek 110 Kč měsíčně,„ [anonymizováno]“ za poplatek 165 Kč a službu„ [anonymizována dvě slova]“ za poplatek 29 Kč měsíčně. Výše zápůjční úrokové sazby byly sjednána ve výši 0 % a roční procentní sazba nákladů činila 1 410,33 %. Celý úvěr měl být splacen v jedné splátce o výši 29 054 Kč sestávající z jistiny, poplatku za poskytnutí úvěru a poplatků za volitelné služby sjednané v čl. II. bodu 5. smlouvy. Žalovaný podpisem smlouvy prohlásil, že se seznámil s Všeobecnými obchodními podmínkami a Sazebníkem a jejich obsahem souhlasí. Dle Všeobecných obchodních podmínek a Sazebníku byla žalobkyně oprávněna naúčtovat žalovanému smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny až do zaplacení dluhu v případě prodlení s úhradou dlužné splátky. Z Přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebitelé soud zjistil, že dne 20. 12. 2021 byla na účet č. [bankovní účet] vyplacena částka 23 000 Kč, přičemž číslo účtu odpovídá číslu účtu uvedenému ve smlouvě u osoby žalovaného. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 30. 11. 2022 vyplynulo, že byl žalovaný právním zástupcem žalobkyně vyzván k úhradě dlužné částky do tří dnů, přičemž dle podacího lístku byla výzva žalovanému zaslána dne 30. 11. 2022. 5. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že strany dne 29. 4. 2021 uzavřely smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), na jejímž základě byla žalovanému žalobkyní poskytnuta částka 23 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal žalobkyni vrátit spolu s poplatkem ve výši 5 750 Kč, a poplatkem za službu„ [anonymizována dvě slova]“ ve výši 220 Kč, poplatkem za službu„ [anonymizováno]“ ve výši 165 Kč, poplatkem za službu„ [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]“ ve výši 29 Kč měsíčně (tj. celkem 58 Kč za dva měsíce s ohledem na prodloužení splatnosti úvěru). Žalovaný si posunul splatnost úvěru do 18. 2. 2022, avšak porušil svou povinnost vrátit ve lhůtě splatnosti poskytnuté peněžní prostředky a uhradit sjednané poplatky a dluží tak žalobkyni částku ve výši 29 193 Kč, a protože danou částku žalobkyni ani přes upomínání neuhradil, shledal soud žalobu v tomto rozsahu důvodnou. Soud se zabýval i výší sjednaného poplatku za poskytnutí úvěru, který dosahuje 25 % výše úvěrované částky. Přestože ujednaný poplatek měl do určité míry patrně plnit též funkci odměny za poskytnutí finančních prostředků, nelze jej v tomto případě přepočítávat na roční rokovou sazbu a pohlížet na něj výlučně jako na skrytý úrok. V první řadě by totiž vzhledem k velmi krátké době (původně pouze jeden měsíc), na kterou byly žalované peněžní prostředky poskytnuty, došlo při přepočtu poplatku na úrok k výraznému zkreslení roční úrokové sazby, kterou by ani nebylo možno srovnávat s průměrnými úrokovými sazbami stanovenými bankami, když banky úvěry na tak krátké období v podstatě neposkytují. Dále pak nelze odhlédnout od skutečnosti, že i s poskytnutím krátkodobého úvěru nehledě na jeho konkrétní výši jsou vždy spojeny určité administrativní náklady, k jejichž pokrytí poskytovateli úvěru slouží právě požadovaný poplatek. Jelikož ve shora uvedené smlouvě byl sjednán pouze poplatek za poskytnutí úvěru v pevné výši a nebyl stanoven žádný další úrok, shledal soud dotčenou smlouvu platnou, a proto žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 29 193 Kč spolu s úrokem z prodlení v souladu s § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 1 a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena v délce 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. 6. Ve vztahu požadavku žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty ve výši 2 070 Kč soud žalobu neshledal důvodnou, neboť smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny nebyla mezi stranami ujednána ve smlouvě, ale nárok žalobkyně na její úhradu je zakotven pouze ve Všeobecných obchodních podmínkách a v Sazebníku. V samotné smlouvě přitom o dané smluvní pokutě dokonce není jediná zmínka. Ústavní soud přitom v nálezu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11, dovodil, že smluvní pokuta v rámci spotřebitelských smluv zásadně nemůže být ujednána toliko ve smluvních podmínkách či jiných listinách, na něž by snad spotřebitel připojoval svůj podpis. Za této situace soud s ohledem na citovanou judikaturu dospěl k závěru, že smluvní pokuta ve smyslu § 2048 o. z. nebyla ujednána platně, a proto soud žalobu v rozsahu nároku na zaplacení smluvní pokuty ve výši 477 Kč výrokem II. tohoto rozsudku zamítl. 7. Dále soud rovněž zamítl žalobu co do požadavku žalobkyně na zaplacení vynaložených nákladů ve výši 1 190 Kč. Právo žalobkyně požadovat po žalovaném jakoukoli náhradu vynaložených nákladů v první řadě vůbec není zakotveno ve smlouvě ani ve Všeobecných obchodních podmínkách, ale vyplývá pouze ze Sazebníku. Co je však nejpodstatnější, ze Sazebník