2 C 70/2023-17 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky zaplacení 12 065 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná se žalobkyní dne 22. 4. 2021 prostřednictvím webových stránek [webová adresa] po vyplnění žádosti uzavřela smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě byly žalované bezhotovostně na sdělený bankovní účet poskytnuty peněžní prostředky ve výši 7 400 Kč. Žalovaná se zavázala za poskytnutí zápůjčky zaplatit poplatek ve výši 2 285 Kč s tím, že jistina i poplatek byly splatné dne 17. 5. 2021. Žalovaná však své smluvní závazky nesplnila řádně a včas, kdy do dne podání žaloby uhradila pouze částku 3 591 Kč, kterou byla umořena smluvní pokuta a zčásti náklady spojené s uplatněním pohledávky. Smluvní pokutu podle čl. 2 Smlouvy ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny ve výši 7 400 Kč od 18. 5. 2021 do 30. 8. 2022 v celkové výši 3 471 Kč žalovaná umořila částečnou úhradou. Zbývající část částečné úhrady byla žalobkyní započtena na náklady spojené s upomínáním žalované vyúčtované původně v celkové výši 2 500 Kč. Žalovaná tak žalobkyni dluží nesplacenou jistinu a poplatek v celkové výši 9 685 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 380 Kč. 2. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) žalobkyni a žalovanou vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřily, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Výzva byla žalované doručena dne 6. 3. 2023 na základě tzv. fikce doručení v souladu s § 45 a násl. o. s. ř. na adresu trvalého pobytu uvedenou v centrální evidenci obyvatel a žalobkyni byla doručena do datové schránky dne 22. 2. 2023. Vzhledem k tomu, že žalobkyně ani žalovaná na shora uvedenou výzvu nereagovaly, soud věc v souladu s § 115a o. s. ř. rozhodl, aniž by nařizoval jednání. 3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 22. 4. 2021 smlouvu o zápůjčce. Ze smlouvy a čl. 2 až [číslo] Všeobecných obchodních podmínek vyplývá, že smlouva byla uzavřena distančním způsobem elektronickými prostředky na dálku tak, že žalovaná nejprve na webových stránkách žalobkyně vyplnila žádost o poskytnutí zápůjčky a následně provedla verifikační platbu ve výši 1 Kč a smlouvu podepsala prostřednictvím zaslaného PIN kódu. Žalobkyně se ve smlouvě zavázala žalované poskytnout bezhotovostně na bankovní účet sdělený ve smlouvě žalovanou peněžní prostředky ve výši 7 400 Kč. Žalovaná se proti tomu zavázala poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit nejpozději dne 17. 5. 2021 spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 2 285 Kč, přičemž roční procentní sazba nákladů činila 2900 % ročně. Pro případ prodlení žalované s plněním jejích závazků si strany v čl. 2 Smlouvy ujednaly právo žalobkyně požadovat po žalované smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za každý den prodlení a zároveň zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z dlužné částky a dále náhradu účelně vynaložených nákladů vzniklých žalobkyni v souvislosti s prodlením žalované ve výši 500 Kč za písemnou upomínku/výzvu k úhradě. Z Potvrzení o platbě soud zjistil, že žalobkyně vyplatila žalované na účet č. [bankovní účet], uvedený ve smlouvě žalovanou, dne 22. 4. 2021 částku 7 400 Kč. Upomínkami ze dne 24. 5. 2021, 31. 5. 2021, 7. 6. 2021, 16. 6. 2021 a 1. 7. 2021 žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu. Dne 6. 9. 2022 byla žalované zaslána právní zástupkyní žalobkyně předžalobní výzva k úhradě dlužné částky. 4. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že strany dne uzavřely dne 22. 4. 2021 smlouvu o zápůjčce v souladu s § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), jejíž součástí bylo i ujednání o smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně z dlužné částky v souladu s § 2048 o. z. Ačkoli byl s poskytnutím zápůjčky spojen nezanedbatelný poplatek ve výši 2 285 Kč odpovídající 30 % poskytnuté částky a v důsledku toho i vysoká roční procentní sazba nákladů, dospěl soud k závěru, že smlouva byla uzavřena platně. Přestože zmíněný poplatek nepochybně do určité míry plnil funkci odměny za poskytnutí peněžních prostředků, nelze jej v tomto případě přepočítávat na roční úrokovou sazbu a pohlížet na něj výlučně jako na skrytý úrok, neboť je vyjádřen pevnou částkou a nikoli procentní částkou ze zapůjčených peněžních prostředků, a proto nebude v čase narůstat. Mimoto by vzhledem k velmi krátké době (pouze 25 dnů), na kterou byly žalované peněžní prostředky poskytnuty, došlo při přepočtu poplatku na úrok k výraznému zkreslení roční úrokové sazby, kterou by ani nebylo možno srovnávat s průměrnými úrokovými sazbami stanovenými bankami, když banky zápůjčky na tak krátké období v podstatě neposkytují. Dále pak nelze odhlédnout od skutečnosti, že i s poskytnutím krátkodobé zápůjčky nehledě na její konkrétní výši jsou vždy spojeny určité administrativní náklady, k jejichž pokrytí poskytovateli zápůjčky slouží právě požadovaný poplatek. S ohledem na uvedené soud shledal uzavřenou smlouvu o zápůjčce platnou v celém rozsahu, a protože žalovaná poskytnuté peněžní prostředky ani poplatek žalobkyni nesplatila, uložil jí soud výrokem I. tohoto rozsudku povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou jistinu spolu s poplatkem v celkové výši 9 685 Kč spolu s úrokem z prodlení v souladu s § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 1 a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť se žalovaná dostala do prodlení s úhradou peněžitého dluhu. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena v délce 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. 5. Ohledně nároku na zaplacení částky 2 380 Kč coby účelně vynaložených nákladů vzniklých žalobkyni v souvislosti s prodlením žalované dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen zčásti. Z žalobkyní předložených upomínek je zřejmé, že se jedná o pět velmi krátce po sobě odeslaných upomínek téměř shodného znění, když jediný rozdíl je vždy v datu vyhotovení upomínky a výši aktuální dlužné částky. Náklady paušálně požadované ve výši 500 Kč za každou z pěti nijak nepersonalizovaných upomínek vyhotovených pouze s týdenním rozestupem vždy s uvedením vyšší dlužné částky se soudu nejeví jako účelně vynaložené. V první řadě je třeba podotknout, že náklad ve výši 500 Kč na vyhotovení formulářové upomínky bez jakýchkoli specifických informací vážících se ke konkrétnímu závazku mezi žalobkyní a žalovanou zdaleka neodpovídá obvyklým nákladům spojeným s upomínáním dlužníka. Dále bylo dle názoru soudu na místě, aby žalobkyně dovodila, že opakované upomínání žalované s tak krátkým časovým odstupem s největší pravděpodobností nepovede ke kýženým výsledkům, když z textu výzev je zřejmé, že pokud by žalovaná měla vůli dlužnou částku nějakým způsobem uhradit, měla možnost se obrátit na žalobkyni telefonicky a řešit svou situaci. Nadto nelze odhlédnout od skutečnosti, že naúčtované náklady na upomínání v celkové výši 2 500 Kč jsou nepřiměřeně vysoké i ve srovnání s celkovou výší vymáhané pohledávky a vzbuzují pochybnosti, zda danou částkou skutečně mají být pokrývány náklady reálně vynaložené nebo zda nemají spíše sloužit k dalšímu navyšování dlužné částky a zvýšení zisku žalobkyně na úkor žalované nacházející se patrně v nepříznivé finanční situaci. 6. S ohledem na uvedené proto soud dospěl k závěru, že shora požadované náklady na upomínání nelze považovat za účelně vynaložené ve smyslu § 122 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Bez pochyby lze akceptovat, že bylo smysluplné žalovanou jednou vyzvat k úhradě dlužné částky, a proto soud považuje za účelně vynaložené pouze náklady na zaslání jedné upomínky žalované, tedy částku 500 Kč. Protože částečnou úhradou byly co do výše 120 Kč částečně umořeny náklady na upomínání vzniklé žalobkyni, uložil soud žalované výrokem I. tohoto rozsudku dále povinnost uhradit žalobkyni částku 380 Kč a ve zbývajícím rozsahu žalobu co do zaplacení částky 2 000 Kč výrokem II. tohoto rozsudku zamítl. 7. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení podle poměru úspěchu k neúspěchu ve věci. Náklady by v případě plného úspěchu činily 2 000 Kč a byly by tvořeny soudním poplatkem ve výši 800 Kč, odměnou advokáta za tři úkony právní služby po 300 Kč (příprava a převzetí věci, předžalobní upomínka a sepis žaloby) v souladu s § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), paušální náhradou hotových výdajů za zmíněné tři úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 advokátního tarifu. Jelikož žalobkyně byla ke dni rozhodnutí úspěšná pouze v částce 11 538,25 Kč a neúspěšná v částce 2 000 Kč, byla úspěšná v rozsahu 85,23 % a neúspěšná v rozsahu 14,77 %. Po odečtení těchto dvou hodnot tak má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 70,46 %, což odpovídá částce 1 409,20 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna náhradu nákla