23 C 179/2021-76 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 22. 9. 2021 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 100 000 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající ze smlouvy o povoleném debetu na běžném účtu [číslo], uzavřené dne 21. 6. 2018 mezi právním předchůdcem žalobkyně - společností [právnická osoba] a žalovaným. Touto smlouvou se původní věřitel zavázal poskytnout na běžný účet žalovaného kontokorentní úvěr ve výši 100 000 Kč (celková výše povoleného debetu) a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky a dohodnutý smluvní úrok ve výši 21,90 % ročně vrátit a uhradit poplatky účtované v souvislosti s poskytnutím úvěru dle předmětné smlouvy. Na základě smlouvy byl žalovaný oprávněn průběžně čerpat povolený debet a také byl oprávněn kdykoliv úvěr částečně či zcela splatit. Každou platební transakcí ve prospěch běžného účtu byl úvěr splácen a znovu se tak obnovila možnost čerpat jej do sjednané výše. Po dosažení této hranice byly další splatné transakce na účtu evidovány jako položky po splatnosti a jistina na účtu povoleného debetu se dále nenavyšovala. Vzhledem k tomu, že žalovaný porušil podmínky sjednané ve smlouvě, přistoupil původní věřitel v souladu s obchodními podmínkami dne 14. 1. 2021 k okamžitému zesplatnění celé dlužné částky. Žalovanému tak vznikla povinnost uhradit jistinu úvěru ve výši 100 000 Kč včetně smluvního úroku ve výši 12 677,36 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 2. 2021 postoupil původní věřitel pohledávku na [právnická osoba] a.s., [IČO] se sídlem [adresa žalobkyně], a to s účinností ke dni 24. 2. 2021. Dopisem ze dne 19. 3. 2021 bylo žalovanému oznámeno postoupení předmětné pohledávky na tuto společnost. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 9. 3. 2021 postoupila [právnická osoba] a.s., [IČO] se sídlem [adresa žalobkyně], což žalovanému oznámila dopisem ze dne 20. 4. 2021. 2. Ve věci byl vydán dne 8. 10. 2021 elektronický platební rozkaz, proti němuž žalovaný podal včasný odpor. V písemném vyjádření ze dne 9. 12. 2021 žalovaný navrhl žalobu zamítnout s odůvodněním, že o postoupení pohledávek na třetí osobu nebyl nijak vyrozuměn, nedal k tomu souhlas a žalobce ani neprokazuje oprávněnost svého nároku. 3. Vzhledem k podanému odporu soud na podkladě ustanovení § 174 odst. 2 ve spojení s ustanovením § 174a odst. 3 o.s.ř. nařídil jednání. Žalovaný se z nařizovaných jednání omlouval, což dokládal především svou pracovní neschopností. Omluvil se i z nařízeného jednání dne 19. 4. 2023, ke kterému se dostavila pouze právní zástupkyně žalobkyně. 4. Při dokazování soud provedl listinné důkazy, a to smlouvu o povoleném debetu na běžném účtu mezi společností [právnická osoba] s žalovaným ze dne 21. 6. 2018, smlouvu o poskytování bankovních a dalších služeb ze dne 27.1.2012, prohlášení o okamžité splatnosti a výzva k uhrazení dluhu ze dne 14. 1. 2021, výpis z povoleného debetu, vyrozumění o postoupení pohledávky [právnická osoba] na [právnická osoba] a.s. ze dne 19. 3. 2021, oznámení o postoupení pohledávky ze [právnická osoba] a.s. na nového věřitele, [právnická osoba] a.s. se seznamem odeslaných oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzvu žalobce k úhradě ze dne 21. 4. 2021. 5. Z provedených důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Smlouvou o poskytování bankovních a dalších služeb se původní věřitel, [právnická osoba], zavázal vést pro žalovaného běžný účet č. [bankovní účet]. Mezi smluvními stranami bylo mj. ujednáno, že žalovaný bude v komunikaci s bankou užívat elektronické identifikační klíče, a to i při uzavírání smluv. Na základě smlouvy o povoleném debetu byl žalovanému od [právnická osoba] poskytnut povolený debet ve výši 100 000 Kč na jeho běžný účet č. [bankovní účet], přičemž žalovaný v závěrečných ujednáních prohlásil, že se výslovně seznámil a porozuměl obsahu všeobecných obchodních podmínek a souhlasí s nimi. Smlouva byla uzavřena za pomoci elektronických identifikačních klíčů. Své povinnosti vyplývající ze smlouvy však žalovaný neplnil řádně, [právnická osoba] proto dopisem ze dne 14. 1. 2021 ukončila žalovanému oprávnění čerpat úvěr a v souladu s článkem 6 písm. a) produktových podmínek prohlásila již vyčerpanou částku úvěru, včetně případných závazků souvisejících s vedením běžného účtu, za okamžitě splatnou. Podle výpisu z povoleného debetu tak žalovanému vznikla povinnost uhradit jistinu úvěru ve výši 100 000 Kč včetně smluvního úroku ve výši 12 677,36 Kč. Doporučeným dopisem ze dne 19. 3. 2021 byl žalovaný vyrozuměn o postoupení této pohledávky na [právnická osoba] a.s. Oznámením o postoupení pohledávky z 20. 4. 2021 byl žalovaný seznámen s tím, že novým věřitelem pohledávky ve výši 100 000 Kč včetně příslušenství se stala [právnická osoba] a.s. Tato společnost vyzvala žalovaného předžalobní výzvou z 21. 4. 2021 ve smyslu ustanovení § 142a o.s.ř. k zaplacení dluhu. 6. Podle ustanovení § 2395 zákona č. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle ustanovení § 1751 odst. 1 o.z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce, nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. 8. Podle ustanovení § 1968 o.z., který svůj dluh řádně a včas nesplní je v prodlení. 9. Podle ustanovení § 1969 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. 10. Provedenými důkazy bylo prokázáno, že mezi [právnická osoba] jako původním věřitelem a žalovaným byla řádně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 občanského zákoníku. Na základě této smlouvy poskytla [právnická osoba] žalovanému úvěr až do výše 100 000 Kč na jeho běžný účet a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky a dohodnutý smluvní úrok ve výši 21,90 % ročně vrátit a uhradit poplatky účtované v souvislosti s poskytnutím úvěru dle předmětné smlouvy. Vzhledem k tomu, že žalovaný se dostal do prodlení s plněním svých povinností, [právnická osoba] dopisem ze dne 14. 1. 2021 ukončila žalovanému oprávnění čerpat úvěr a v souladu s článkem 6 písm. a) produktových podmínek prohlásila již vyčerpanou částku úvěru, včetně případných závazků souvisejících s vedením běžného účtu, za okamžitě splatnou. Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit poskytnuté plnění včetně sjednaných úroků z úvěru. Doporučeným dopisem ze dne 19. 3. 2021 [právnická osoba] vyrozuměla žalovaného, že novým věřitelem pohledávky se stala [právnická osoba] a.s. Tato společnost později postoupila pohledávku na žalobkyni, což oznámila žalovanému dopisem z 20. 4. 2021. Podle ustanovení § 1882 o. z. stačí, aby původní věřitel (postupitel) dlužníkovi oznámení pohledávky oznámil, což nemusí žalovanému prokazovat. Souhlas dlužníka se při tomto postoupení nevyžaduje. Z uvedených důvodů soud obranu žalovaného obsaženou v jeho vyjádření k žalobě považoval za nedůvodnou. Proto podané žalobě v celém rozsahu vyhověl. 11. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované částky, tak i co do úroku z prodlení v souladu s ustanovení § 1970 o.z. v účinném znění ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 39 020, 933 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 100 000 Kč sestávající z částky 5 100 Kč za každý z pěti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 19. 4. 2023 náhrada 2 068,92 Kč za 186 ujetých km v částce 1 342, 92 Kč podle § 13 odst. 1 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 28 942,92 Kč ve výši 6 078,01 Kč, celkem tedy 39 020, 933 Kč. Žalovaný je povinen plnit k rukám advokáta dle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.