6 C 165/2023-56 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobce se na žalovaném domáhal zaplacení částky 71 268 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,75% ročně od 27.4.2022 do zaplacení, dále pohledávky ve výši 28 503 Kč a úroku za poskytnutí úvěru ve výši 64,71 % ročně z částky 59 599,48 Kč od 27.4.2022 do 20.5.2022 ve výši 2 472 Kč, úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 59 599,48 Kč od 21.5.2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 27.4.2022 dosáhne částky 183 254 Kč. Žalobu odůvodnil tím, že mezi účastníky byla dne 30.12.2021 uzavřena smlouva o úvěru (dále jen smlouva), na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 60 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 64,71 % ročně splácet v 42 měsíčních splátkách po 3 636 Kč, splatných vždy k 19. dni každého kalendářního měsíce, počínaje od měsícem leden 2022 dle splátkového kalendáře. Žalovaný však neplnil řádně podmínky smlouvy, zaplatil dne 9.3.2022 pouze částku 3 636 Kč a ocitl se v prodlení s úhradou splátek, a proto došlo k tzv. zesplatnění celého úvěru k datu 25.4.2022, neboť se dostal do prodlení s úhradou splátky [číslo] splatné 19.2.2022. Po tzv. zesplatnění úvěru došlo podle smlouvy k tomu, že veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru se staly součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu ve výši 69 171,62 Kč byl žalovaný povinen uhradit nejpozději ke dni zesplatnění úvěru. Ve smlouvě bylo dále sjednáno, že pokud žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění, vzniká mu povinnost zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. V daném případě byl žalovaný povinen tuto smluvní pokutu hradit od 27.4.2022 do jejího úplného zaplacení, avšak žalobce ji požaduje pouze ve výši 28 503 Kč. Kromě toho byl žalovaný povinen dle bodu 6.1. smlouvy uhradit smluvní pokutu ve výši 1 497 Kč (3x 499 Kč) s příslušenstvím. Dále podle bodu 6.2. smlouvy měl povinnost k náhradě nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením v celkové výši 600 Kč (3x 200 Kč) s příslušenstvím. Žalobce dále požaduje úrok za poskytnutí úvěru částky odpovídající zbývající původní jistině ve výši 59 599,48 Kč od 27.4.2022 do zaplacení, ve výši 64,71 % ročně a zákonné úrokové příslušenství 11,75 % ročně. 2. Žalovaný na soudním jednání konaném dne 3.11.2023 navrhl, že by se pokusil dlužnou částku splácet. Vzhledem k tomu, že zástupkyně žalobce se splátkami nesouhlasila, ponechal rozhodnutí na úvaze soudu. 3. Z provedených důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Ze smlouvy soud zjistil, že byla uzavřena dne 30.12.2021. Podle smlouvy činila celková výše úvěru částku 60 000 Kč, která měla být uhrazena ve 42 splátkách po 3 636 Kč měsíčně. Celková částka, kterou měl klient poskytovatele úvěru zaplatit činila podle splátkového kalendáře 152 712 Kč. Zápůjční úroková sazba přitom činila 64,70 % ročně, byla dohodnuta po celou dobu splácení úvěru. Výše předpokládané roční procentní sazby nákladů (dále jen RPSN) činila 87,8 %. Podle bodu 2.2. smlouvy se smluvní strany dohodly, že po zesplatnění úvěru bude poskytovatel, tj. žalobce oprávněn požadovat částku v maximální souhrnné výši 120 % celkové částky, kterou měl klient, tj. žalovaný platit za poskytnutí úvěru. Dle bodu 6.1. smlouvy jestliže se klient ocitl v prodlení s úhradou kterékoliv splátky, nebo její části v délce 30 dnů, měl poskytovateli úvěru každou splátku uhradit smluvní pokutu ve výši 499 Kč. V bodě 6.5. smlouvy je ujednání, že pokud klient po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu v den zesplatnění úvěru, vznikne mu povinnost zaplatit poskytovateli úvěru smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. Podle bodu [číslo] smlouvy souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesměl přesáhnout součin čísla 0,5 a celková uvedená výše úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. Výzvami z 21.2.2022, 19.4.2022 byl žalovaný upozorňován na možnost zesplatnění celého úvěru. Předžalobní výzvou z 10.8.2022 byl žalovaný vyzván k zaplacení celkové částky 71 268 Kč s úrokovým příslušenstvím, jakož i k úhradě smluvních pokut. 4. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o.z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky. Úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Na smluvní vztah mezi žalobcem a žalovaným se dále jako na vztah spotřebitelský aplikují ustanovení § 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. 5. Při právním hodnocením uzavřené smlouvy soud vycházel z toho, že mezi účastníky byla vyjádřena vůle uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru. Soud se však musel především zabývat platností uzavřené smlouvy s ohledem na výši sjednané úplaty poskytovatele úvěru. V tomto směru zohlednil rozhodovací praxi Nejvyššího soudu a Ústavního soudu. Vycházel například z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 21Cdo 1484/2004, v němž tento soud dospěl k závěru, že dohoda, při které byly sjednány nepřiměřené úroky je neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Nepřiměřenou, tedy odporující dobrým mravům, je zpravidla taková výše úroků, která podstatným způsobem převyšuje obvyklou výši úroků, uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo zápůjček. V rozsudku sp.zn. 33 Odo 236/2005 pak Nejvyšší soud ČR uvedl, že v závislosti na okolnostech konkrétního případu musí být považován za nepřiměřený úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry, uplatňované peněžními ústavy. Podle § 580 o.z. ve spojení s ustanovením § 588 o.z. je absolutně neplatným právním jednáním smlouva, ve které byly sjednány nepřiměřeně vysoké úroky. Při porovnávání souladu s dobrými mravy lze použít roční procentní sazbu nákladů (dále jen RPSN), která umožní porovnat smlouvu s přihlédnutím k veškerým složkám odměny poskytovatele úvěru. 6. Z informací uveřejněných na internetových stránkách ČNB soud zjistil, že RPSN spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankami domácnostem v ČR v době uzavření smlouvy, tj. v prosinci 2021 činila v průměru 10,34 %. Jestliže mezi účastníky byla v této době uzavřena smlouva, ve které byla sjednána RPSN ve výši 87,8 % překračuje výše této sazby běžnou sazbu poskytovanou bankovními institucemi více než o osminásobek. Ze smlouvy je přitom na první pohled zřejmé, že částka ve výši 60 000 Kč byla zapůjčena za sjednanou úplatu žalobce ve výši 152 712 Kč. Soud proto na základě ustálené soudní judikatury dospěl k závěru, že ujednání smlouvy, týkající se této úplaty žalobce je nemravné a v rozporu s ustanovením § 580 obč. zák. ujednání absolutně neplatné. 7. Soud se dále zabýval tím, zda neplatnost ujednání o výši sjednané odměny způsobuje neplatnost celé smlouvy o úvěru či nikoli. Dle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části za situace rozpoznala-li by strana smlouvy neplatnost včas. V daném případě soud vycházel ze skutečnosti, že poskytování spotřebitelských úvěrů je předmětem podnikání žalobce. Podmínkou uzavření smlouvy bylo nepochybně, že žalovaný přistoupí na všechny podmínky žalobce, tedy včetně ujednání o úrocích a odměně poskytovatele úvěru. Lze opodstatněně předpokládat, že pokud by na všechny podmínky poskytovatele klient nepřistoupil, k uzavření smlouvy by nedošlo. Za této situace soud dospěl k závěru, že uzavřená smlouva je neplatná jako celek. 8. Jestliže žalobce prokazatelně poskytl žalovanému částku 60 000 Kč, měl žalovaný povinnost uhrazenou část úvěru vrátit i na základě neplatné smlouvy, a to bezprostředně poté, co byl o plnění požádán. Jestliže tak žalovaný neučinil, soud věc posoudil na základě ustanovení § 2991 obč. zák. o bezdůvodném obohacení, které musí žalovaný vydat. Soud proto rozhodl o zaplacení bezdůvodného obohacení ve výši 56 364 Kč, tj. 60 000 Kč snížená o splátku 3 633 Kč, to i s úroky z prodlení ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., s úroky z prodlení ve výši 11,75 % ročně od 27.4.2022 do zaplacení. Ve zbytku uplatněných nároků byla žaloba z důvodu neplatnosti smlouvy zamítnuta. 9. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodováno podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož v řízení byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení v poměrné výši. Žalobce byl neúspěšný v rozsahu částky 45 876 Kč. Při odečtení procentuálního neúspěchu od úspěchu žalobce, lze žalobci přiznat 62,78 % uplatněných nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalobce uplatnil na nákladech 3 úkony právní služby po 5 100 Kč za každý úkon, tři režijní paušály po 300 Kč za každý úkon náhradu DPH ve výši 3 402 Kč a částku 4 989 Kč za zaplacený soudní poplatek, tedy celkem 24 591 Kč, byla mu přiznána poměrná část těchto nákladů ve výši 15 438,20 Kč, jak je uvedeno ve výroku pod bodem V.