6 C 294/2022-33 — Okresní soud Plzeň-jih

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 536 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 536 Kč od 7. 10. 2020 do zaplacení; vše do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v rozsahu do částky 10 420 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 420 Kč od 7. 10. 2020 do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 1. Žalobce se na žalované domáhal zaplacení částky 11 956 Kč se zákonnými úroky z prodlení, jak je uvedeno ve výroku I., tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnil tím, že mezi účastníky byla uzavřena dne 5.5.2020 smlouva o zápůjčce (dále jen smlouva). Na základě této smlouvy žalované poskytl peněžní prostředky ve výši 9 600 Kč na její účet. Žalovaná se ve smlouvě zavázala poskytnutou zápůjčku uhradit žalobci poplatek ve výši 3 120 Kč. Jistina i poplatek byly splatné 6.10.2020, avšak žalovaná dosud nevrátila částku v celé výši. Žalovaná hradila pouze 8 064 Kč a touto částkou byla umořena smluvní pokuta, náklady spojené s uplatněním pohledávky a byl ponížen poplatek. Celková výše dluhu žalované činí 11 956 Kč Smluvní pokuta dle smlouvy činí 0,1 % denně z dlužné částky 9 600 Kč ode dne následujícího po splatnosti zápůjčky, tj. od 7.10.2020 do 30.8.2022, kdy byla vyhotovena žaloba., Jednalo by se o částku 6 643 Kč. S ohledem na ustanovení § 122 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru žalobce vymáhá smluvní pokutu pouze do výše, která nepřesahuje součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, v daném případě pouze částku 4 800 Kč (9600 x 0,5). Tato částka byla umořena částečnou úhradou žalované. Žalobce požaduje také účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením žalované za písemné výzvy z 30.7.2020, 23.8.2020, 28.9.2020, 12.10.2020 a 20.10.2020 v celkové výši 2 500 Kč. 2. Žalobcem požadovaný platební rozkaz vyšší soudní úřednice nevydala s poukazem na výši poplatků spojených s poskytnutím zápůjčky. 3. Žalovaná k žalobě podala písemné vyjádření, v němž uvedla, že se dostala do prodlení s placením dluhu z důvodu uzavření provozovny, ve které pracovala. Přesto že se snažila s žalobcem dohodnout splátky dluhu, žalobce na ně nepřistoupil pro jejich nízkou výši. Žalovaná také doložila svůj příjem a výši dluhů, které musí splácet s tím, že není schopna uhradit dluh vůči žalobci najednou. 4. Na základě provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Ze smlouvy uzavřené dne 5.5.2020 soud zjistil, že celková výše spotřebitelského úvěru (nikoli zápůjčky) činila 9 600 Kč. Dokladem o vyplacení úvěru bylo doloženo, že tato částka ve byla poukázána na účet žalované. Ve smlouvě bylo ujednáno, že doba trvání úvěru byla jeden měsíc Žalovaná měla zaplatit údajnou zápůjčku do 4.6.2020. Zavázala se zaplatit žalobci poplatek 3 120Kč. V bodě 1.7. smlouvy je uvedeno, že za předpokladu, že klient vyčerpá zápůjčku a tuto splatí do 30 dnů, činí výše roční procentní sazby nákladů (dále jen RPSN) 2 969 %. 5. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o.z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky. Úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Na smluvní vztah mezi žalobcem a žalovanou se dále jako na vztah spotřebitelský aplikují ustanovení § 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. 6. Při právním hodnocením uzavřené smlouvy soud vycházel z toho, že mezi účastníky byla vyjádřena vůle uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru. Soud se však musel především zabývat platností uzavřené smlouvy s ohledem na výši sjednané odměny poskytovatele úvěru. V tomto směru zohlednil rozhodovací praxi Nejvyššího soudu a Ústavního soudu. Vycházel například z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 21 Cdo 1484/2004, v němž tento soud dospěl k závěru, že dohoda, při které byly sjednány nepřiměřené úroky je neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Nepřiměřenou, tedy odporující dobrým mravům, je zpravidla taková výše úroků, která podstatným způsobem převyšuje obvyklou výši úroků, uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo zápůjček. V rozsudku sp.zn. 33 Odo 236/2005 pak Nejvyšší soud ČR uvedl, že v závislosti na okolnostech konkrétního případu musí být považován za nepřiměřený úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry, uplatňované peněžními ústavy. Podle § 580 o.z. ve spojení s ustanovením § 588 o.z. je absolutně neplatným právním jednáním smlouva, ve které byly sjednány nepřiměřeně vysoké úroky. Při porovnávání souladu s dobrými mravy lze použít roční procentní sazbu nákladů (dále jen RPSN), která umožní porovnat smlouvu s přihlédnutím k veškerým složkám odměny poskytovatele úvěru. 7. Z informací uveřejněných na internetových stránkách ČNB, soud zjistil, že průměrná procentní sazba nákladů spotřebitelských úvěrů v rozmezí od jednoho do jednoho roku, poskytovaných bankami domácnostem ČR v době uzavření smlouvy, tj. v květnu 2020, činila 8,10 %. Jestliže mezi účastníky byla v této době uzavřena smlouva, ve které byla sjednána RPSN ve výši 2 969 % (!), překračuje výše této sazby mnohonásobně běžnou sazbu, poskytovanou bankovními institucemi. Ujednání smlouvy týkající se odměny (poplatku) je v rozporu s ustanovením § 580 o.z. absolutně neplatné. 8. Soud se dále zabýval tím, zda neplatnost ujednání o výši sjednané odměny způsobuje neplatnost celé smlouvy o úvěru či nikoli. Dle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části za situace rozpoznala-li by strana smlouvy neplatnost včas. V daném případě soud vycházel ze skutečnosti, že poskytování spotřebitelských úvěrů je předmětem podnikání žalobce. Podmínkou uzavření smlouvy bylo nepochybně, že žalovaná přistoupí na všechny podmínky žalobce, tedy včetně ujednání o odměně poskytovatele úvěru. Lze opodstatněně předpokládat, že pokud by na všechny podmínky poskytovatele klientka nepřistoupila, k uzavření smlouvy by nedošlo. Za této situace soud dospěl k závěru, že uzavřená smlouva je neplatná jako celek. 9. Jestliže však žalobce prokazatelně poskytl žalovanému částku 9 600 Kč, měla žalovaná povinnost tuto částku vrátit i na základě neplatné smlouvy, a to bezprostředně poté, co byla o plnění požádána. Jestliže tak žalovaná neučinila, soud věc posoudil na základě ustanovení § 2991 o.z. o bezdůvodném obohacení, které musí žalovaná vydat. Současně má žalobce právo i na úrok z prodlení ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Vzhledem k tomu, že žalovaná na smlouvu však uhradila celkem částku 8 064 Kč, soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci zbývající částku ve výši 1 536 Kč se zákonným úrokem z prodlení, který činí 8,25 %. Ve zbytku uplatněného nároku s úrokovým příslušenstvím byla žaloba z důvodu neplatnosti smlouvy zamítnuta. 10. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodováno podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož byla v řízení úspěšnější žalovaná (podle nálezu Ústavního soudu I. ÚS 2717/08 se přihlíží i k úrokovému příslušenství). Žalobce byl včetně úrokového příslušenství ve sporu převážně neúspěšný a měl by tudíž hradit poměrnou část nákladů žalované. Vzhledem k tomu, že žalovaná náhradu nákladů proti žalobci neuplatnila, soud o nákladech rozhodl, jak uvedeno ve výroku pod bodem III.