8 C 17/2023-30 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobkyně prostřednictvím Státního pozemkového úřadu podala dne 27. 1. 2023 u podepsaného soudu žalobu, kterou se domáhala určení vlastnického práva k pozemku p. č. [anonymizováno] [číslo], trvalý travní porost, a p. č. [anonymizováno] [číslo], zapsaných na [list vlastnictví] pro obec a k.ú. [obec] u [stát. instituce], [stát. instituce]. Státní pozemkový úřad, který vykonává právo hospodaření s majetkem státu, uvedl následující: K pozemkům p. č. [anonymizováno] [číslo] a p. č. [anonymizováno] [číslo] zapsaných na [list vlastnictví] pro obec a k.ú. [obec], je zapsáno duplicitní vlastnické právo jednak svědčící pro Českou republiky a jednak žalovanému. Dle tohoto výpisu odpovídá pozemek [anonymizováno] [adresa] v k.ú. [obec], pozemkové parcele [anonymizováno] [číslo] a grafickému přídělu [anonymizováno] [číslo] a pozemek [anonymizováno] p. [číslo] v k.ú. [obec], pozemkové parcele [anonymizováno] [číslo] a grafickému přídělu [anonymizováno] [číslo]. Oba pozemky [anonymizováno] [číslo] a [anonymizováno] [číslo] byly původně zapsány v knihovní vložce [číslo] pozemkové knihy pro obec a k.ú. [obec] jako vlastnictví manželů [jméno] a [jméno] [příjmení], každý vlastnil ideální polovinu k celku. Dne 1. 3. 1948 podepsali manželé [příjmení] protokol Osídlovací komise ministerstva zemědělství ve [obec], kde vyjádřili souhlas s tím, aby jejich pozemky p. [číslo] p. [číslo] zapsané ve vložce [číslo] pro k.ú [obec], byly pojaty do arondace s konfiskovanou půdou dle dekretu č. 12/45 Sb. s tím, že požadují, aby se jim dostalo náhradního pozemku ve srovnatelné kvalitě a výměře. Dne 15. 8. 1950 vyhotovil Národní pozemkový fond protokol o pozemkových úpravách podle zákona č. 90/47 Sb., z něhož vyplývá, že manželé [příjmení] postoupili pro účely pozemkové úpravy své pozemky p. [číslo] [parcelní číslo] v k.ú. [obec], za které jim byly odevzdány směnou jiné pozemky v k.ú. [obec]. Z tohoto protokolu ve spojení s protokolem Osídlovací komise ze dne 1. 3. 1948 plyne, že manželé [jméno] a [jméno] [příjmení] pozbyli vlastnické právo ke zmíněným pozemkům směnou. Poté, co manželé [příjmení] pozbyli vlastnické právo, byly pozemky [anonymizováno] [číslo] a [anonymizováno] [číslo] v k.ú. [obec] přiděleny [jméno] [příjmení], [adresa], který zemřel dne [datum] [anonymizováno] [rok]. Tuto skutečnost osvědčuje protokol o pozemkových úpravách ze dne 15. 8. 1950 a rovněž zápis k pozemkové knize, č. knihovní vložky [číslo], kde je poznačeno, že se vkládá vlastnické právo na základě přídělové listiny Národního pozemkového fondu při ministerstvu zemědělství [číslo jednací] ze dne 31. 12. 1950. Knihovní vložka nebyla v části A až do jejího uzavření doplněna, takže neobsahuje výčet jednotlivých pozemků. K dispozici je však soupis přídělců, kde pod [číslo] resp. 184, je uveden [jméno] [příjmení] a jemu přidělené pozemky včetně těch, které jsou předmětem této žaloby. O provedené směně rovněž svědčí výkaz směn pod [číslo] kde jsou uvedeni [jméno] a [jméno] [příjmení] a pozemky do směny nabízené a pozemky náhradní. Zánik vlastnického práva manželů [příjmení] však nebyl do pozemkové knihy již zaznačen. Následně došlo po smrti pana [jméno] [příjmení] v rámci dědického řízení k potvrzení dědictví Státním notářstvím v [obec] č.j. [spisová značka] paní [jméno] [příjmení] včetně ideální 1/2 předmětných pozemků, které však zůstavitel ke dni svého úmrtí již nevlastnil. [jméno] [příjmení] se tak domněle stala jejich vlastníkem. Musela si však být vědoma, že toto dědické usnesení je vadné, když sama dala svoji ideální polovinu pozemků do směny. Usnesením Státního notářství [okres] ze dne 21. 3. 1966 č.j. [spisová značka] domněle přešlo vlastnické právo k předmětným pozemkům ze zůstavitelky [jméno] [příjmení], zemř. [datum] na její dceru [jméno] [příjmení], [datum narození]. Dne 25. 10. 1966 bylo Státním notářstvím [okres] vydáno usnesení č.j. [spisová značka] v dědické věci zůstavitele [jméno] [příjmení], zemř. [datum], jímž bylo konstatováno, že zůstavitel zanechal platnou závěť, v níž odkázal svůj majetek své manželce [jméno] [příjmení]. Protože [jméno] [příjmení] měla bydliště tehdy na neurčené adrese v Německé spolkové republice, byl její majetek zajištěn Československým státem zastoupeným Finančním odborem Okresního národního výboru [okres]. Na základě tohoto právního jednání nabyl předmětné nemovitosti odúmrtí stát. Následně dne 17. 1. 1969 rozhodl finanční odbor Okresního národního výboru [okres] pod [číslo jednací] o převodu správy mimo jiné i předmětných pozemků [anonymizováno] [číslo] a [anonymizováno] [číslo] Státnímu statku, n.p. [obec]. Do evidence nemovitostí byla tato skutečnost zapsána pod pol. výkazů změn [číslo]. Na základě usnesení Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 4. 2. 2009 č.j. [číslo jednací] přešlo vlastnické právo k předmětným pozemků ze zůstavitelky [jméno] [příjmení], [datum narození] na syna [celé jméno žalovaného], [datum narození], žalovaného. Ohlášením příslušnosti hospodaří s majetkem státu dle § 4 zákona č. 503/2012 Sb. ve spojení se souhlasným prohlášením Státního statku [obec] [číslo jednací] ze dne 16. 4. 2019 byla příslušnost hospodaření s předmětnými pozemky v katastru nemovitostí zapsána ve prospěch České republiky – Státního pozemkového úřadu. 2. Žalobkyně uvádí, že jí svědčí řádný nabývací titul, usnesení o dědictví po [jméno] [příjmení], který byl vlastníkem předmětných pozemků na základě přídělu, zatímco žalovanému svědčí usnesení o dědictví, jímž bylo potvrzeno nabytí majetku, jehož vlastníkem zůstavitelka, paní [jméno] [příjmení], prokazatelně nebyla. Žalobkyně odkázala na judikaturu, kdy má za to, že občanský zákoník neposkytuje ochranu osoby, která nabyla vlastnické právo k věcem nepatřícím zůstaviteli, které ale přesto byly projednány v rámci dědického řízení (sp. zn. 28 Cdo 2264/2009). 3. Dále žalobkyně uvedla, že naléhavý právní zájem na požadovaném určení odůvodňuje již samotný nežádoucí stav zápisu vlastnictví pro na sobě nezávislé subjekty v katastru nemovitostí i skutečnost, že do odstranění duplicitního zápisu nelze s předmětnými pozemky nakládat. Vydáním rozhodnutím bude pochybnost ve věci vlastnického práva k nemovitým věcem odstraněna. 4. Žalovaný byl ze strany žalobkyně opakovaně kontaktován ve snaze vyřešit duplicitní zápis vlastnictví mimosoudně, byl vyzván k zahájení jednání o podepsání souhlasného prohlášení, ve svém emailu ze 4. 7. 2022 vyjádřil zájem, aby tuto situaci vyřešila žalobkyně, ale vůli k uznání jejího vlastnického práva k předmětným pozemkům neprojevil. 5. Veškeré listinné důkazy k tvrzeným skutečnostem žalobkyně byly zaslány přílohou k žalobě. 6. Soud žalovanému zaslal žalobu a výzvu dle § 114b odst. 1 o.s.ř., aby se k žalobě vyjádřil ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení usnesení, aby uvedl, zda uplatněný nárok v žalobě uznává, popř. zda jej uznává jen z části nebo co do základu. Dále byl poučen o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud rozhodovat rozsudkem pro uznání dle § 153a odst. 1 o.s.ř. 7. Usnesení spolu se žalobou bylo žalovanému doručeno do vlastních rukou dne 6. 2. 2023, žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil. 8. Podle ust. § 153a odst. 4 o.s.ř. jen pro vydání rozsudku pro uznání nemusí být nařízeno jednání. 9. Dobrou víru při aplikaci § 486 občanského zákoníku (č. 40/1964 Sb.) musí prokázat nabyvatel. Nepravým dědicem je osoba, která podle rozhodnutí soudu o dědictví nabyla majetek zůstavitele, ačkoli jej neměla nabýt buď vůbec, nebo ne v takovém rozsahu, v jakém jej nabyla. Z uvedeného vyplývá, že se jedná o věci, které zůstavitel ke dni úmrtí vlastnil; nikoliv o věci, které v jeho vlastnictví nebyly. Jinak by nešlo o nabytí věcí zůstaviteli, které byly po jeho úmrtí soudem přiřčeny neoprávněnému dědici, ale jednalo by se o věci osoby třetí. Takovou ochranu osoby, která by nabyla vlastnické právo k věcem nepatřícím zůstaviteli, a přesto byly tyto věci projednány v rámci dědického řízení, občanský zákoník neposkytuje (srovnej rozsudek NS ze dne 15. 3. 2011 sp. zn. 28 Cdo 2264/2009). 10. Podle § 80 o.s.ř. určení, že tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. 11. Žalobkyně osvědčila naléhavý právní zájem na požadovaném určení, neboť správně žaluje na určení vlastnického práva pro duplicitní zápis v KN, když žádný z duplicitních vlastníků nemůže s nemovitými věcmi nakládat. 12. Duplicitní vlastnické právo účastníku České republiky a žalovaného bylo osvědčeno výpisem z katastru nemovitostí [list vlastnictví] pro obec a k.ú. [obec] u [stát. instituce], [stát. instituce]. Žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, proto soud mohl vyhlásit rozsudek pro uznání s tím, že žalobkyni bylo vyhověno v plném rozsahu. Žalovanému jako nepravému dědici po zůstavitelce [jméno] [příjmení] nelze přiznat ochranu vlastnického práva, když předchozí vlastníci [jméno] a [jméno] [příjmení] za předmětné nemovité věci dostali náhradu již v r. 1950, zánik jejich vlastnického práva k nemovitým věcem, o jejich projednání šlo, však již do pozemkové k