1 C 8/2024-28 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky , částka, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, , s kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, , se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, od [datum] do zaplacení ve výši 10 % a s úrokem ve výši 15 % ročně ž částky , částka, od [datum] do zaplacení s následujícím odůvodněním. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] (dále je také„ žalobkyně“) a žalovanou došlo dne 19 12. 2018 k uzavření smlouvy o úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši , částka, , což žalovaná stvrdila svým podpisem. Vedle vrácení této částky se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni částku , částka, , jež představuje úrok, částku , částka, za poskytnutí úvěru, částku , částka, jako odměnu za administrativní činnost a částku , částka, za možnost platit splátky v hotovosti v místě svého bydliště (dále jen„ poplatek“). Celkovou částku ve výši , částka, se žalovaná zavázala uhradit ve 14 měsíčních splátkách po , částka, , přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své smluvní závazky. Žalovaná na pohledávku dle doplnění žaloby uhradila celkem částku , částka, Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku na žalobkyni s účinností od [datum].2. Žalovaná se k věci nevyjádřila.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Z předložených důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy, jejíž nedílnou součástí jsou smluvní podmínky, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované dne [datum] úvěr ve výši , částka, na 14 měsíců a žalovaná se zavázala splatit poskytnutou půjčku spolu s úroky a poplatky prostřednictvím splátek v celkové výši , částka, . Předžalobní výzvou ze dne [datum] vyzvala žalobkyně žalovanou k zaplacení dlužné částky. Předžalobní výzva byla žalované dle podacího lístku zaslána dne [datum].5. Pohledávka za žalovanou byla dne [datum] (s účinností od [datum]) postoupena společností [právnická osoba], na žalobkyni. Tato skutečnost byla žalované dopisem ze dne [datum] oznámena, i přesto, že podací lístek nebyl k tomuto doložen, považuje toto soud za prokázané tvrzením žalobkyně, neboť oznámení o postoupení pohledávek a seznam postoupených pohledávek, kde figuruje žalovaná s dlužnou částkou , částka, , doložené byly.6. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Na základě předložených listinných důkazů soud hodnotí uzavřenou smlouvu o úvěru, jakožto smlouvu, kterou se spotřebitelem (žalovanou) uzavřel profesionál. Soud proto shledal nutnost podrobit ujednání smluv korektivu dobrých mravů a aplikovat ustanovení občanského zákoníku chránící slabší stranu kontraktu (v souladu s ustanovením § 588 o. z.). Nelze totiž přehlížet požadavek nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele.8. Soud se tedy zabýval platností uzavřené smlouvy z hlediska souladu s dobrými mravy podle ustanovení § 580 o. z., podle kterého je neplatné takové právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje, s ohledem na výši sjednaných poplatků. Tyto jsou sjednány způsobem, který nápadně připomíná cenu půjčených peněz (úroku), a nic na tom nezmění, jakým způsobem jsou označeny. Cena půjčených peněz je bez pochyby podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru. Podle závěrů Nejvyššího soudu nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou (v tomto případě téměř třicet dvakrát, když RPSN činila 272,44 % a výše obvyklé sazby v prosinci 2018 činila 8,63 %) stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Žalobkyně si musí být minimálně vědoma toho, že osoby, které ji o takové úvěry (s vysokými poplatky) žádají, se obvykle nacházejí v tíživé finanční situaci a je pravděpodobné, že nebudou schopny půjčené peníze vrátit včas. Zahrne-li pro takový případ do svých podmínek sankce (v podobě různých poplatků) za prodlení v tak nehorázných sumách, zneužívá tím svého (silnějšího) postavení věřitele (a profesionála) a takovému jednání, nemůže být přiznána soudní ochrana.9. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.10. Jelikož nerovnováha v právech a povinnostech stran je v souzené věci tak významná, je nutno ujednání smlouvy hodnotit jako obecně nespravedlivé a v rozporu s dobrými mravy, neboť je třeba mít neustále na paměti, a aplikovat obecná ustanovení občanského zákoníku (vyjádřená v hlavě I.), která mají přednost před ostatními ustanoveními zákona. Protože soud smlouvu shledává absolutně neplatnou a žalovaná na svém dluhu uhradila celkem částku , částka, (tedy o , částka, přeplatila půjčenou částku) a nevzniklo tak bezdůvodné obohacení žalované, byla žaloba zamítnuta. Pokud totiž soud shledal absolutně neplatnou smlouvu o úvěru, musel shledat neplatnými i ujednání o povinnosti hradit„ poplatky“ spojené s poskytnutím peněz. Tato povinnost totiž nemůže platně vzniknout bez existence samotné smlouvy o úvěru.11. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalovaná, která byla ve věci úspěšná, náhradu nákladů řízení neudala a žádné jí nevznikly.