2 C 56/2024-21 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky , částka, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, , kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, , zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a úrokem ve výši 21,39 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel dne , datum, s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši , částka, v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnuté peněžní prostředky spolu s úrokem ve výši , částka, , odměnou za administrativní činnost ve výši , částka, a úhradou za hotovostní inkaso splátek ve výši , částka, vrátit v 60 pravidelných týdenních splátkách po , částka, počínaje dnem , datum, . Splatnost poslední splátky připadala na , datum, . Současně si ujednal doplňkové služby v podobě životního pojištění za poplatek , částka, a asistenční služby za poplatek , částka, . Žalovaný však sjednané splátky řádně a včas neuhradil, když uhradil celkem pouze částku , částka, a stále tak dluží ještě částku , částka, na dlužné jistině, částku , částka, na úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru, částku , částka, na poplatku za administrativní činnost a částku , částka, na poplatku za hotovostní inkaso splátek, částku , částka, na poplatku za životní pojištění a částku , částka, na poplatku za asistenční služby, tj. celkem , částka, . Dále žalovaný žalobkyni dluží smluvní úroky a úroky z prodlení v kapitalizované i běžící podobě. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka za žalovaným z výše uvedené smlouvy postoupena na žalobkyni. Poté již žalovaný žádnou částku neuhradil.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. Podáním ze dne , datum, žalobkyně vzala žalobu částečně zpět co do kapitalizovaného úroku ve výši , částka, za období od , datum, do , datum, a úroku ve výši 6,39 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Soud proto podle § 96 odst. 1 až 3 o. s. ř. v tomto rozsahu řízení zastavil, aniž vyžadoval souhlas žalovaného.4. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Výzva byla žalovanému doručena dne , datum, na základě tzv. fikce doručení v souladu s § 45 a násl. o. s. ř. na adresu trvalého bydliště uvedenou v centrální evidenci obyvatel. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc v souladu s § 115a o. s. ř. rozhodl, aniž by nařizoval jednání.5. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , bylo zjištěno, že původní věřitel, společnost , právnická osoba, , postoupil předmětnou pohledávku vymáhanou touto žalobou žalobkyni, a to v souladu s § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Žalovaný byl o postoupení pohledávek vyrozuměn dopisem ze dne , datum, , který byl dle podacího lístku žalovanému zaslán téhož dne.6. Z žalobních tvrzení a listinných důkazů předložených žalobkyní zjistil soud následující skutečnosti. Dle karty zákazníka – žádosti o spotřebitelský úvěr žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně, společnost , právnická osoba, žádal o poskytnutí úvěru ve výši , částka, , přičemž v žádosti uvedl, že jeho měsíční příjmy činí , částka, a celkové výdaje činí , částka, . Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti č. , hodnota, ze dne , datum, bylo zjištěno, že se právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, , zavázala žalovanému poskytnout spotřebitelský úvěr v hotovosti ve výši , částka, na dobu 60 týdnů. Žalovaný se oproti tomu zavázal poskytnutou částku vrátit spolu s úrokem v celkové výši , částka, , administrativním poplatkem ve výši , částka, a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši , částka, . Dále bylo součástí smlouvy ujednání o pojištění CreditLife za poplatek ve výši , částka, a ujednání o asistenční službě za poplatek ve výši , částka, . Náklady úvěru tedy činily , částka, a celkovou částku ve výši , částka, (resp. 29 760 včetně poplatků za pojištění a asistenční službu) se žalovaný zavázal uhradit v 60 pravidelných týdenních splátkách po , částka, . Roční procentní sazba nákladů činila 228,66 %.7. Z předžalobní upomínky ze dne , datum, , která byla dle podacího archu odeslána žalovanému dne , datum, , bylo zjištěno, že byl žalovaný právním zástupcem žalobkyně vyzván k úhradě dlužné pohledávky nejpozději do , datum, .8. Z veřejně dostupné databáze na webových stránkách České národní banky (dále jen „ČNB“), databáze časových řad ARAD, tabulky „Statistika úrokových sazeb – nové obchody - úvěry, Spotřebitelské, nad 1 rok do 5 let“ činila v září 2021, tj. v době uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, průměrně 7,13 % ročně.9. Podle § 2 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy, nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Dle nálezu Ústavního soudu IV. ÚS 457/10 výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením občanského zákoníku, ale především s článkem 36 Listiny. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, , nebo dále sp. zn. , spisová značka, , vyplývá, že „Při sjednání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejbližším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytnutých peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem.“10. Po zhodnocení provedených důkazů soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru uzavřená ve smyslu § 2395 o. z. mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně dne , datum, je absolutně neplatná, neboť se zjevně příčí dobrým mravům. Ve smlouvě je sice ujednán úrok v pevné výši , částka, odpovídající 20 % poskytnuté jistiny, nicméně vedle úroku jsou ve smlouvě ujednány další úhrady, které dle názoru soudu nepředstavují úhrady odpovídající reálně poskytnutým službách v souvislosti s úvěrovou smlouvou, nýbrž slouží k umělému navyšování odměny právní předchůdkyně žalobkyně za poskytnutí úvěru, a proto ve své podstatě lze i tato další úhrady považovat za cenu poskytnutých peněz, a tedy za úrok. Byť nepochybně s uzavřením každé úvěrové smlouvy vznikají poskytovateli úvěru určité náklady, je soud toho názoru, že k jejich pokrytí by měl zčásti sloužit právě ujednaný úrok. Konkrétně ve smlouvě o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, činí ujednané úhrady spolu s úrokem celkem částku , částka, , což představuje 80 % úvěrované částky a po přepočtu 69,33 % ročně z poskytnuté částky. Podle statistických údajů České národní banky však v době uzavření smlouvy činily průměrné úrokové sazby korunových úvěrů poskytovaných domácnostem v ČR na spotřebu s fixací od 1 roku do 5 let včetně průměrně 7,13 % ročně. Ve světle výše citované judikatury by patrně bylo možné akceptovat trojnásobný úrok, což by odpovídalo úroku ve výši 21,39 % ročně. Pokud však v daném případě činí odměna za poskytnutí úvěru (sjednaný úrok včetně dalších úhrad) 69,33 % ročně, je patrné, že částka, kterou měl žalovaný za poskytnutí úvěru zaplatit, dosahuje více než devítinásobku běžného úroku sjednávaného v daném období. Za těchto okolností je nutno podle § 580 odst. 1 o. z. ve spojení s § 588 o. z. na ujednání o úroku, odměnu za hotovostní inkaso splátek a administrativní poplatek pohlížet jako na ujednání absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 2 odst. 3 o. z., neboť těmito ujednáními smlouva obchází zákon, když stanovením dalších úhrad vedle úroku směřuje k navýšení odměny za poskytnutý úvěr a dosažení vyššího zisku na úkor žalovaného coby spotřebitele. Soud se dále zabýval tím, zda neplatná ujedn