20 C 19/2024-40 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobce se po žalovaných domáhal, aby společně a nerozdílně zaplatili částku , částka, s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že s žalovanými uzavřela dne , datum, smlouvu o zápůjčce (dále jen „smlouva“). Na základě smlouvy se žalobce zavázal poskytnout žalovaným zápůjčku ve výši , částka, , a to tak, že dne , datum, převedl žalobce částku , částka, na účet žalovaných, a zbývající částku , částka, si žalobce započetl jako odměnu, jak bylo s žalovaným dohodnuto ve smlouvě. Žalovaní se smlouvou zavázali poskytnutou zápůjčku včetně sjednaného úroku ve výši 1,5 % měsíčně vrátit nejpozději do , datum, . V případě prodlení s plněním závazku bylo ve smlouvě sjednáno právo žalobce na zaplacení smluvní pokuty ve výši , částka, a současně i smluvního úroku z prodlení, a to vedle stále běžícího úroku ze zápůjčky. Žalovaní svůj dluh řádně a včas nesplnili, přestože je žalobce opakovaně vyzýval k úhradě. Žalobce prostřednictvím svého právního zástupce zaslal žalovaným dne , datum, předžalobní výzvu. Žalovaní dosud ničeho neuhradili.2. Žalovaní se k žalobě nevyjádřili.3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobcem předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) účastníky vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Výzva byla žalovaným doručena do datové schránky na základě tzv. fikce doručení v souladu s § 45 a násl. o. s. ř. Právnímu zástupci žalobce byla výzva doručena dne , datum, Vzhledem k tomu, že účastníci na shora uvedenou výzvu nereagovali, soud věc rozhodl, aniž by nařizoval jednání.4. Z předložených listinných důkazů zjistil soud následující skutkový stav. Žalobce uzavřel s žalovanými dne , datum, smlouvu o zápůjčce. Na základě této smlouvy se žalobce jako zapůjčitel zavázal poskytnout žalovaným jako vydlužiteli zápůjčku ve výši , částka, s úrokem 1,5 % měsíčně, tj. za 5 měsíců zápůjčky s úrokem 7,5 %, a dále byl sjednán fixní poplatek ve výši , částka, za sjednání zápůjčky k pokrytí provize, právního servisu a administrace s tím, že tento poplatek bude stržen a odečten z celkové částky zápůjčky při jejím poskytnutí. Žalovaní jako vydlužitelé se zavázali společně a nerozdílně vrátit zápůjčku za 5 měsíců, a to tak, že 1. splátka ve výši , částka, bude splacena do , datum, v hotovosti proti potvrzení nebo na uvedený účet žalobce jako zapůjčitele. Předčasné splacení zápůjčky strany smluvně umožnili, avšak bez vlivu na výši odměny žalobce složené ze sjednaného úroku a sjednaného poplatku v celkové výši , částka, . Ve smlouvě byla dále zakotvena jednorázová smluvní pokuta ve výši , částka, pro případ prodlení žalovaných jako vydlužitelů, přičemž bylo konstatováno, že smluvní pokuta je určena pro administraci a právní služby pro vymáhání pohledávky a nemá vliv na celkovou výši dluhu. Pro případ prodlení žalovaných s úhradou dluhu byl dále stanoven i úrok z prodlení ve výši 0,3 % denně z dlužné částky. Na základě smlouvy o zápůjčce převedl žalobce dne , datum, z účtu č. , č. účtu, na účet žalovaných (dle smlouvy) č. , č. účtu, částku ve výši , částka, .5. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.6. Podle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.7. Podle § 2394 o. z. bylo-li ujednáno vrácení zápůjčky ve splátkách, může zapůjčitel od smlouvy odstoupit a požadovat splnění dluhu i s úroky při prodlení vydlužitele s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce.8. Podle § 420 odst. 1 o.z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.9. Podle § 421 odst. 2 o. z. Má se za to, že podnikatelem je osoba, která má k podnikání živnostenské nebo jiné oprávnění podle jiného zákona.10. Podle § 433 odst. 1 o. z. kdo jako podnikatel vystupuje vůči dalším osobám v hospodářském styku, nesmí svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení zneužít k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran.11. Podle § § 433 odst. 2 o. z. má se za to, že slabší stranou je vždy osoba, která vůči podnikateli v hospodářském styku vystupuje mimo souvislost s vlastním podnikáním.12. Podle § 1 odst. 2 o. z. nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si strany ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.13. Podle § 547 o.z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.14. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.15. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.16. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.17. Podle § 2991 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.18. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní je v prodlení.19. Podle § 1969 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.20. Uzavřenou smlouvu shora uvedenou posoudil soud jako absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Pojem dobrých mravů není v zákoně upraven a je definován v judikatuře. Jak je uvedeno v rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne , datum, sp. zn. ICdo 56/2019 soudní praxe v tomto směru vychází z názoru, že za dobré mravy je třeba pokládat souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihujíce podstatné historické tendence jsou sdíleny rozhodující částí společnosti, a mají povahu norem základních (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , uveřejněný pod číslem 16/98 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , uveřejněný pod číslem 5/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a mnohé další). Tento názor je konformní se závěrem obsaženým v judikatuře Ústavního soudu, který za dobré mravy považuje souhrn etických, obecně zachovávaných a uznávaných zásad, jejichž dodržování je mnohdy zajišťováno i právními normami tak, aby každé jednání bylo v souladu s obecnými morálními zásadami demokratické společnosti (srov. například usnesení Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. II. ÚS 249/97, uveřejněné pod číslem 14/1998 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). Posouzení souladu či rozporu právního jednání s dobrými mravy podle § 1 odst. 2 a § 547 o. z. závisí v každém konkrétním případě na úvaze soudu, neboť tato ustanovení jsou normami, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Porušení korektivu dobrých mravů tak má za následek absolutní neplatnost právního jednání. Právní jednání se tedy buď příčí dobrým mravům a je absolutně neplatné, nebo dobré mravy porušeny nejsou a právní jednání z tohoto důvodu neplatné není. , adresa, mravy chrání vždy obecný zájem, nikoli pouze zájem individuální (shodně v literatuře Salač, J. Rozpor s dobrými mravy a jeho následky v civilním právu. 2. vydání. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2004, s. 19). Lustrací k osobě žalobce bylo soudem zjištěno, že je zapsán v živnostenském rejstříku, IČO: , IČO, , má živnostenské oprávnění mimo jiné k zprostředkování obchodu a služeb, k poskytování služeb spojených s virtuálním aktivem, na internetových stránkách www.firmy.cz inzeruje, že nabízí investiční nástroje, alternativní investice, investice se zástavou, a dále disponuje vlastní internetovou stránku https://tomaslouda.cz, kde nabízí své služby investičního specialisty. Žalobce tak jako podnikatel v souladu s § 420 odst. 1 o. z. a s § 421 odst. 2 o. z. uzavřel s žalovanými shora uvedenou sm