21 C 49/2026-16 – Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobkyně se domáhá vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku , částka, s příslušenstvím. Dle tvrzení žalobkyně tento nárok vznikl z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne , datum, uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným. Na základě smlouvy o zápůjčce žalobkyně poskytla žalovanému nejprve dne , datum, částku , částka, , poté, na základě žádosti o navýšení zápůjčky, dne , datum, částku , částka, , a dne , datum, , po další žádosti o navýšení zápůjčky, částku , částka, . Žalovaná částka se tak skládá z jistiny ve výši , částka, , poplatku za poskytnutí zápůjčky ve výši , částka, , nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši , částka, a smluvní pokuty ve výši , částka, . Úhradu žalovaného ve výši , částka, žalobkyně započetla na smluvní pokutu.2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.3. O žalobě rozhodl soud bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby bylo v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), rozhodnuto bez nařízení jednání. Souhlas žalovaného je dovozován z ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., neboť se ve stanovené lhůtě k otázce rozhodnutí bez jednání nevyjádřil.4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne , datum, uzavřené prostřednictvím prostředků komunikace na dálku soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému peněžení prostředky ve výši , částka, , a to bezhotovostně na jeho bankovní účet č. , č. účtu, , a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši , částka, nejpozději do , datum, . Dle smlouvy o zápůjčce je doba trvání zápůjčky 30 dnů s tím, že roční procentní sazba nákladů (tzv. RPSN) činí 3 353 %. Z dodatku ke smlouvě o úvěru ze dne , datum, soud zjistil, že jím byla smlouva o zápůjčce změněna tak, že se žalobkyně zavazuje poskytnout žalovanému peněžní prostředky v celkové výši , částka, , a žalovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši , částka, nejpozději do , datum, s tím, že RPSN činí 4 389 %. Dodatkem ke smlouvě o úvěru ze dne , datum, byla smlouva o zápůjčce změněna tak, že se žalobkyně zavazuje poskytnout žalovanému peněžní prostředky v celkové výši , částka, , a žalovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši , částka, nejpozději do , datum, s tím, že RPSN činí 22 711 %. Z dodatku ke smlouvě o úvěru ze dne , datum, soud zjistil, že jím byla prodloužena splatnost zápůjčky o 30 dní, a to za poplatek ve výši , částka, . Z údajů o provedených platbách bylo zjištěno, že žalobkyně zaslala na účet uvedený ve smlouvě o zápůjčce dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, a dne , datum, částku , částka, . Ve smlouvě o zápůjčce byla dále sjednána povinnost žalovaného pro případ prodlení s plněním závazků ze smlouvy uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení a účelně vynaložené náklady žalobkyně s tím, že za zaslanou písemnou (listinnou) upomínku je žalobkyně oprávněna požadovat , částka, . Žalobkyně žalovaného opakovaně upomínala k úhradě dlužné částky dopisy ze , datum, , , datum, , , datum, a , datum, ). Dne , datum, pak adresovala zástupkyně žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu, ve které jej vyzvala k úhradě dlužné částky do tří dnů (výzva k úhradě před podáním žaloby, podací lístek ze dne , datum, ).5. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.6. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.7. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.8. Po právním zhodnocení skutkového stavu dospěl soud k následujícím závěrům. Mezi účastníky byla vůle uzavřít smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 a násl. o. z., kterou soud hodnotí jako smlouvu, kterou se spotřebitelem (žalovaným) ve smyslu § 419 o. z. uzavřel podnikatel (žalobkyně) ve smyslu § 420 a násl. o. z., a spotřebitel jako slabší strana tak požívá zákonné ochrany.9. Soud se dále zabýval platností uzavřené smlouvy o zápůjčce z hlediska souladu smlouvy s dobrými mravy ve smyslu § 580 o. z. s ohledem na výši sjednaných úroků (poplatku), přičemž zohlednil rozhodovací praxi vyšších soudů, a to zejména rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, , ve kterém tento soud dospěl k závěru, že dohoda, kterou byly při peněžité půjčce sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je v souladu s § 39 zákona č. 40/1964 Sb., dříve platného občanského zákoníku, neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V rozsudku sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, pak Nejvyšší soud ČR došel k závěru, že v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být považován za nepřiměřený úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Byť se výše citovaná judikatura Nejvyššího soudu ČR vztahuje k zákonu č. 40/1964 Sb., lze ji dle přesvědčení soudu použít i na právní vztahy vzniklé za účinnosti o. z., neboť smlouva o zápůjčce či o úvěru, ve které jsou sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je dle § 580 o. z. ve spojení s § 588 o. z. absolutně neplatným právním jednáním, a to pro svůj zjevný rozpor s dobrými mravy.10. Z veřejně dostupné databáze vedené Českou národní bankou: Statistická data/Měnová a finanční statistika (dále jen „ARAD“), konkrétně sestavy 1144 a 1193, soud zjistil, že v říjnu a listopadu 2024, tedy v době uzavření smlouvy o zápůjčce a jejích dodatků, průměrná úroková sazba pro kontokorenty a revolvingové úvěry poskytované domácnostem bankami činila 15,32 % ročně, resp. 15,21 % ročně a průměrná roční procentní sazba nákladů („RPSN“) spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankami činila 6,15 %, resp. 6,09 %. Jestliže pak byla mezi účastníky v této době uzavřena smlouva o zápůjčce, ve které byl při splatnosti ve 30 dnech za poskytnutí částky , částka, sjednán poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši , částka, , který je svou povahou skrytým úrokem v sazbě cca 341 % ročně, a ve které byla sjednána roční procentní sazba nákladů 22 711 %, tvoří takto sjednaný úrok a RPSN mnohonásobek v té době obvyklé úrokové míry, přičemž takto nepřiměřená výše nemůže být odůvodněna vyšší rizikovostí nebankovních zápůjček. V intencích výše uvedené judikatury pak dospěl soud k závěru, že ujednání smlouvy o zápůjčce týkající se ostatního, nežli jistiny je pro zjevný rozpor s dobrými mravy dle § 580 o. z. absolutně neplatné.11. Soud se dále zabýval tím, zda neplatnost ujednání o poplatku způsobuje neplatnost celé smlouvy o zápůjčce či nikoli. Dle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lzeli předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. V daném případě má soud za prokázané, že poskytování spotřebitelských úvěrů bylo předmětem podnikání žalobkyně. Tato společnost tedy bezpochyby neměla zájem poskytnout žalovanému bezúročný úvěr (zápůjčku). Podmínkou uzavření smlouvy o zápůjčce ze strany žalobkyně byla naopak skutečnost, že žalovaný přistoupí na výši úroku včetně poplatků. Pokud by pak v rámci uzavírané smlouvy o zápůjčce nebyl sjednán poplatek za uzavření smlouvy, případně ujednáno jiné finanční protiplnění za poskytnutí finanční hotovosti, k uzavření smlouvy o zápůjčce s žalovaným by vůbec nedošlo. Vzhledem k výše uvedenému, kdy je nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu jako celek.12. Pro úplnost soud podotýká, že by smlouvu o zápůjčce posoudil jako absolutně neplatnou také podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a to z hlediska nesplnění povinnosti poskytovatele zápůjčky poso