34 C 154/2021-47 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení úroku ve výši 62,48 % ročně z částky 28 743 Kč od 9. 11. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 118 080 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že se žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru [číslo] dne 24. 7. 2018. Na podkladě této smlouvy dne 26. 7. 2018 poskytla žalované úvěr ve výši 30 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit spolu s úrokem za poskytnutí úvěru ve výši efektivní úrokové sazby 83,87 % ročně v 60 měsíčních splátkách ve výši 1 640 Kč vždy k 3. dni každého kalendářního měsíce počínaje zářím 2018. Před poskytnutím úvěru žalobkyně prověřila schopnost žalované hradit úvěr z dokladů o příjmech, výpisů z bankovního účtu a prohlášení dlužníka. Dále ověřila úvěrovou historii v databázi SOLUS a nebankovním registru klientských informací. Žalovaná neplnila řádně podmínky smlouvy, mezi 31. 8. 2018 a 1. 2. 2019 zaplatila v 7 splátkách 20 340 Kč, poté už neplnila ničeho. V důsledku jejího prodlení došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru v souladu s čl. 6 smlouvy, kde bylo ujednáno, že pokud se žalovaná ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části v délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. K zesplatnění celého úvěru došlo 7. 11. 2019. V souladu s ujednáním bodu 6.4 smlouvy se ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru staly součástí tzv. nové jistiny úvěru, která dosáhla výše 32 549,76 Kč. Žalobkyně proto požaduje úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 28 743 Kč od 9. 11. 2019 do zaplacení v nominální roční úrokové sazbě 62,48 %; částka odpovídající dlužné nové jistině úvěru v celkové výši 32 549,76 Kč byla přisouzena rozsudkem zdejšího soudu ze dne 25. 8. 2020, č. j. 18 C 167/2020-51. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud vzal za prokázané, že účastníci uzavřeli dne 26. 7. 2018 smlouvu o úvěru [číslo] v ní projevili vůli zavázat se na straně žalobkyně poskytnout žalované na její požádání a v její prospěch peněžní prostředky do výše 30 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Došlo k tomu tak, že dne 24. 7. 2018 žalovaná vyplnila formulářový návrh na uzavření smlouvy o úvěru [číslo] kdy téhož dne od žalobkyně převzala předsmluvní formulář se standardními informacemi o spotřebitelském úvěru obsahujícím stejné parametry jako smlouva, a žalobkyně dne 26. 7. 2018 písemný návrh žalované podepsala a dne 27. 7. 2018 přijetí nabídky, resp. schválení úvěru, oznámila žalované, které toto oznámení bylo doručeno 30. 7. 2018. Ještě předtím si opatřila výpis záznamů z registru SOLUS, v němž není veden záznam o čerpání jiného úvěru, žalovaná žalobkyni vyplnila dotazník, v němž uvedla, že má příjem z důchodu v čistém 12 989 Kč, náklady bydlení 1 700 Kč, které žalobkyně odečetla od jejího příjmu spolu s životním minimem 3 410 Kč a dospěla k závěru, že žalovaná měsíčně disponuje volnými zdroji ve výši 7 374 Kč a rezervou ve výši 500 Kč. Účastníci si ve smlouvě domluvili výši úvěru na 30 000 Kč, který měl být splácen v 60 měsíčních splátkách po 1 640 Kč splatných k 3. dni daného měsíce při úrokové sazbě 83,87 % ročně. Celkově mělo být zaplaceno 98 400 Kč. Součástí ujednání bylo i to, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru. Tento úrok přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru až do doby jejího úplného zaplacení. Pro případ prodlení žalované s hrazením splátek úvěru si strany ujednaly právo žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaná ocitne v prodlení o délce 30 dnů. Dále si strany sjednaly právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které žalobkyni vznikly v souvislosti s prodlením žalované s úhradou splátek o délce 15 dnů ve výši 200 Kč za každou splátku. Při prodlení žalované s úhradou jakékoli splátky nebo její části delší 65 dnů mělo dojít bez dalšího k zesplatnění úvěru. Současně celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru ke dni jeho zesplatnění se měly stát součástí nové jistiny úvěru, kterou byla žalovaná povinna zaplatit v den zesplatnění úvěru. Pro případ prodlení se zaplacením nové jistiny úvěru byla v neprospěch žalované ujednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. Dne 26. 7. 2018 poskytla žalobkyně žalované částku 30 000 Kč. Dne 4. 10. 2019 vyzvala žalobkyně žalovanou k zaplacení 13. a 14. splátky úvěru a upozornila ji, že nebude-li zaplaceno, dojde k jeho zesplatnění. Dne 4. 11. 2019 ji upozornila na prodlení se zaplacením 13. - 15. splátky, dne 7. 11. 2019 vyzvala žalobkyně žalovanou k zaplacení celého úvěru. Dne 25. 3. 2020 vyzvala žalobkyně žalovanou k zaplacení žalované pohledávky a upozornila ji, že nebude-li zaplaceno, obrátí se na soud se žalobou. 4. Projevy vůle účastníků k uzavření úvěrové smlouvy jsou prokázány z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru na č. l. 5 a oznámení o schválení úvěru na č. l. 11. Základní parametry úvěru jsou sjednány ve smlouvě v části A). Shora uvedené smluvní pokuty a právo na zaplacení náhrady účelně vynaložených nákladů jsou sjednány v článku 6. části B) smlouvy. Skutečnost, že žalobkyně poskytla žalované předsmluvní formulář, v němž jsou zachyceny podstatné náležitosti smlouvy, je prokázána předsmluvním formulářem, prověřování majetkových poměrů žalované je prokázáno hodnocením klienta na č. l. 8, výpisem záznamů z registru SOLUS a na č. l. 10. Poskytnutí částky 30 000 Kč žalované je prokázáno z dokladu o vyplacení úvěru na č. l. 15. Výzva žalobkyně k zaplacení 13. a 14. splátky s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru je prokázána dopisem ze dne 4. 10. 2019 na č. l. 18. Obdobná výzva k zaplacení 13. - 15. splátky je prokázána z dopisu na č. l. 19. Zesplatnění celého úvěru je prokázáno dopisem ze 7. 11. 2019 na č. l. 20 a učinění předžalobní upomínky je prokázáno dopisem z 25. 3. 2020 na č. l. 21 a jeho podání na poště podacím archem na č. l. 22. 5. Po právní stránce soud posoudil věc tak, že projevy vůle účastníků směřovaly k uzavření úvěrové smlouvy podle § 2395 o. z., v níž žalovaná vystupovala v pozici úvěrované a spotřebitelky podle § 419 o. z. a žalobkyně v pozici úvěrující a podnikatelky podle § 420 odst. 1 o. z., nicméně se jedná o smlouvu absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy podle §§ 580 a 588 o. z. K tomuto závěru vede skutečnost, že žalobkyně poskytuje úvěry jako nebankovní instituce a je zřejmé, že osoby, které o úvěr žádají, by na bankovní produkty nedosáhly. Poskytovány jsou relativně nízké částky a z obojího je zřejmé, že žadatelé o úvěry jsou zpravidla v poměrně tíživé situaci. Žalobkyně je profesionálem na trhu v poskytování úvěrů a její konání, pokud požaduje úroky z půjčené částky významně vyšší, než obvyklé, spoléhaje přitom na malou finanční gramotnost dlužníků či jejich nezodpovědnost popř. tíseň, je nutno posuzovat jako společensky nežádoucí, jako podnikání prováděné za podmínek společností obecně vnímaných jako nespravedlivé a dobrým mravům odporující. Smlouva obsahuje řadu nepřípustných anebo sice obecně přípustných, ale pro žalovanou jako spotřebitelku krajně nevýhodných ustanovení, z nichž každý, vyskytoval-li by se ve smlouvě samostatně, by vedl k závěru toliko o částečné neplatnosti smlouvy, nebo by mohl být odstraněn materiálními korektivy, např. v podobě moderace smluvní pokuty, ale jejich souběh a současné uplatnění v jedné smlouvě vedou k závěru o takové nerovnováze v právech a povinnostech stran smluvního vztahu, že není možné celý obchod hodnotit jinak než jako nemravný. Smlouva byla uzavřena adhezním způsobem, žalovaná akceptovala formulářovou dokumentaci vypracovanou žalobkyní, jejíž obsah nemohla reálně ovlivnit. Na tom nic nemění ani to, že formálně vzato návrh na uzavření smlouvy učinila žalovaná. Žalovaná se měla zavázat zaplatit úrok ve výši 83,87 % ročně, což více než trojnásobně přesahuje roční procentní sazbu nákladů na úročené úvěry z kreditních karet, což jsou v podstatě nejdražší na bankovním trhu poskytované úvěry, která v červenci 2018 činila průměrně 24,24 % (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005). K tomu lze poznamenat, že pokud by mělo být rozlišováno mezi druhy a účely úvěrů, bylo by srovnání trojnásobku úvěrových sazeb pro žalobkyni ještě nepříznivější. Ujednání o úrocích z úroků je ujednáním obecně přípustným podle § 1806 věty první o. z., nicméně v souzeném případě umocňuje nerovnováhu stran smluvního vztahu tím, že nezaplacené úroky přirostou k jistině úvěru splatné v náhradní lhůtě při zesplatnění úvěru, čímž se fakticky zajišťuje úročení úroku zákonným úrokem z prodlení. Vezme-li soud v potaz, že nezaplacení tzv. nové jistiny úvěru je vedle úročení původní