11 C 165/2020-33 — Okresní soud Plzeň-město

1.) Žalobce se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 23. 7. 2020 domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu částku 19 562 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce, [název práv. osoby] [anonymizována tři slova], a žalovaným došlo dne 14. 4. 2016 k uzavření smlouvy o zápůjčce [číslo] na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 21 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s touto zápůjčkou se žalovaný zavázal uhradit taktéž částku 15 540 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 940 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně sjednanou v čl. 1 smluvních podmínek, odměny za administrativní činnost ve výši 4 200 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 400 Kč. V rámci uzavření Smlouvy si žalovaný sjednal doplňkovou službu životní pojištění, za niž se zavázal zaplatit poplatek ve výši 522 Kč. To vše se zavázal uhradit formou pravidelných týdenních splátek po 639 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 25. 5. 2017. Žalovaný však splátky řádně a včas nehradil, poslední splátku uhradil dne 12. 7. 2019. Právnímu předchůdci žalobce tak vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené celkové dlužné částky, která činila na dlužné jistině 14 852,87 Kč a na dlužném poplatku částku 4 709,13 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 došlo s účinností k témuž dni k postoupení pohledávek žalobci, o čemž byl žalovaný písemně informován. 2.) Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Žalobce ani žalovaný neměli námitek proti postupu soudu dle § 115a o.s.ř., a soud proto věc rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listin. 3.) Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Mezi právním předchůdcem žalobce [název práv. osoby] [anonymizována tři slova] a žalovaným byla uzavřena dne 14. 4. 2016 smlouva o zápůjčce, na základě které byla žalovanému poskytnuta hotovost ve výši 21 000 Kč. Vedle poskytnuté zápůjčky se žalovaný zavázal uhradit poplatek 15 540 Kč představující úrok ve výši 2 940 Kč, poplatek za administrativní činnost 4 200 Kč a hotovostní inkaso 8 400 Kč. Dále si žalovaný sjednal doplňkovou službu životní pojištění s poplatkem ve výši 522 Kč. Celkovou částku 37 062 Kč se žalovaný zavázal uhradit formou pravidelných týdenních splátek po 639 Kč. Nedílnou součástí byly smluvní podmínky. V čl. 1 byla v případě sjednání úhrady formou 58 splátek sjednána výpůjční úroková sazba ve výši 23,72 % ročně. V čl. 3 byla uvedena sazba RPSN pro případ sjednání zápůjčky v 58 splátkách ve výši 75,72 %. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že pohledávka byla postoupena žalobci, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne 6. 12. 2019. Z tvrzení žalobce má soud za zjištěné, že žalovaný v souvislosti s poskytnutými peněžními prostředky uhradil celkem částku 17 500 Kč. Bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokazoval případnou další úhradu, ale nestalo se tak. 4.) Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění soud dospěl k závěru, že na smlouvu je nutno pohlížet jako na neplatnou. Žalovaný měl vedle poskytnuté jistiny ve výši 21 000 Kč hradit dále poplatek ve výši 15 540 Kč. Je pravdou, že poplatek byl ve smlouvě o zápůjčce rozdělen na tři části, a to na úrok, administrativní činnost a poplatek za hotovostní inkaso, současně je však třeba si uvědomit, že právní předchůdce žalobce je osobou zabývající se v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých zápůjček, respektive spotřebitelských úvěrů a je zřejmé, že bez odpovídajícího úroku by právní předchůdce žalobce nikdy se žalovaným smlouvu neuzavřel. Dle názoru soudu se jedná pouze o rozčlenění tohoto poplatku tak, aby tento vypadal příznivěji, aniž by to však reflektovalo skutečné rozdělení poskytovaných služeb ze strany právního předchůdce žalobce. Z pohledu soudu se jedná pouze o ryze formální rozčlenění, kdy soud má za to, že poplatek v celkové výši 15 540 Kč nemůže představovat nic jiného než právě úroky, tedy úplatu za poskytnutí peněz. Takto požadovaný nárok zastírá další úročení peněz vedle již sjednaných úroků a slouží pouze ke generování dalšího zisku, neboť zjevně nekryje individuálně finančně náročnější či rizikovější obchody. Obvyklá Roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR činila v dubnu 2016 11,51% a v případě dané smlouvy činila RPSN 75,72%, tzn. byla mnohonásobně vyšší. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud považuje celou smlouvu dle § 588 občanského zákoníku za neplatnou pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Soud v souvislosti s tímto odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. [spisová značka], kdy s poukazem na citované rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro kterou by bylo možné takto vysokou sazbu úroků či RPSN akceptovat. Soud současně uvádí, že v tomto případě nelze oddělit ujednání o úrocích od ostatního obsahu smlouvy, neboť právní předchůdce žalobce by zcela jistě zápůjčku bez ujednání o úrocích neposkytl. Jednalo se o adhezní smlouvu nepřipouštějící jakoukoliv negociaci ze strany žalovaného, a pokud je nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu celou. Soud v souvislosti s tímto taktéž odkazuje na závěry Krajského soudu v Plzni uvedené v rozsudku ze dne 8. 8. 2017 sp. zn. [spisová značka]. 5.) S ohledem na shora uvedené závěry má tak žalobce právo na vrácení půjčené jistiny s přihlédnutím k již uhrazeným platbám. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2291 odst. 2 občanského zákoníku, když dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaný se tak poskytnutím peněžité hotovosti obohatil o částku 21 000 Kč. Po provedeném dokazování vyplynulo, že žalovaný uhradil celkem částku 17 500 Kč. Soud ze shora uvedených důvodů uložil žalovanému, aby zbytek bezdůvodného obohacení ve výši 3 500 Kč uhradil. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, soud mu taktéž uložil povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku s tím, že počátek prodlení žalovaného s vrácením bezdůvodného obohacení soud váže k výzvě žalobce na vrácení finančních prostředků oznámením o postoupení pohledávky ze dne 6. 12. 2019. Co do zbytku nezbylo soudu s ohledem na shora uvedené závěry než žalobu zamítnout. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř. 6.) Výrok III. o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož by měl v řízení převážně úspěšný žalovaný právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Ze spisu však nevyplynulo, že by v průběhu řízení žalovanému nějaké náklady vznikly, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.