25 C 306/2020-33 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 9 450 Kč spolu s úrokem v kapitalizované výši 3 044,07 Kč, s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 6 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení částečně kapitalizovaném částkou 1 023,69 Kč a dále s úrokem z prodlení v zákonné sazbě z částky 6 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], SE, dne 16. 9. 2016 smlouvu o půjčce, na jejímž základě mu právní předchůdce žalobkyně poskytl peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč, jež žalovaný převzal v hotovosti, což potvrdil své podpisem smlouvy. Nedílnou součást citované smlouvy tvořily smluvní podmínky smlouvy o půjčce obsažené na další straně zmíněné smlouvy. Před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobkyně řádně zkoumal schopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, čímž splnil svoji zákonnou povinnost vyplývající ze zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. V důsledku fúze sloučením se dne 30. 9. 2016 stala právním nástupcem původního věřitele [právnická osoba] [anonymizováno], SE (dnes pod názvem [příjmení] [jméno] [příjmení], SE). Poskytnutou půjčku se žalovaný zavázal vrátit spolu s kapitalizovanými úroky za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 840 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně, odměnou za administrativní zpracování půjčky ve výši 1 200 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 400 Kč v 58 týdenních splátkách po 180 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 27. 10. 2017. Žalovaný své smluvní povinnosti nedostál, když sjednané splátky řádně a včas nesplácel, poslední splátka byla z jeho strany uhrazena dne 22. 9. 2016, do postoupení pohledávky uhradil celkem částku 990 Kč, jež byla započtena částkou 741,72 Kč na úrok a částkou 248,28 Kč na poplatek za hotovostní inkaso splátek. Původnímu věřiteli tak vzniklo dne 28. 10. 2017 právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky ve výši 6 000 Kč a na dlužném poplatku částky 3 450 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 se žalobkyně stala věřitelem uvedené pohledávky, což bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 6. 12. 2019. K tomuto dni činila dlužná částka 9 450 Kč, její příslušenství tvořily úroky z prodlení v zákonné výši. Tato částka se sestávala z nesplacené půjčky ve výši 6 000 Kč a dlužné části úroku ve výši 98,28 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 1 200 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek v částce 2 151,72 Kč Ani přes výzvu žalovaný dlužnou částku nezaplatil. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Listiny mu byly doručovány v souladu s ust. § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) na adresu zapsanou v registru obyvatel. Podle ustanovení § 115a o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů. 3. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], SE, dne 16. 9. 2016 smlouvu označenou jako smlouvu o půjčce, v níž se původní věřitel zavázal žalovanému poskytnout zápůjčku ve výši 6 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 4 440 Kč (celkem 10 440 Kč) v pravidelných 58 týdenních splátkách po 180 Kč. Zmíněný poplatek byl tvořen úrokem ve výši 840 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 1 200 Kč a hotovostním režimem splátek ve výši 2 400 Kč. Nedílnou součást smlouvy tvořily smluvní podmínky uvedené na zadní straně formulářové smlouvy (smlouva o půjčce z uvedeného dne, informace o zpracování osobních informací a karta zákazníka – hodnocení bonity / žádost o úvěr ze stejného dne). V souladu s článkem 8.1 smluvních podmínek smlouvy o půjčce byl původní věřitel oprávněn v případě řádného nezaplacení smluvených splátek požadovat uhrazení celé zbylé částky půjčky. Dle článku 2.1 smluvních podmínek pro případ, že byla sjednána úhrada celkové dlužné částky v 58 splátkách, činí výše výpůjční úrokové sazby 40 % ročně. Z tvrzení žalobkyně, proti nimž žalovaný žádným způsobem nebrojil, vyplynulo, že žalovaný zaplatil poslední splátku dne 22. 9. 2016, celkem uhradil částku 990 Kč, zbývající část dluhu v celkové výši 9 450 Kč (dlužná jistina a dlužný poplatek – viz výše) již nedoplatil. Pohledávka za žalovaným byla [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], SE postoupena žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 včetně seznamu postupovaných pohledávek). Dopisem ze dne 6. 12. 2019 byla tato skutečnost oznámena žalovanému (zmíněný dopis). K úhradě dlužné částky byl žalovaný vyzván dopisem zástupce žalobkyně ze dne 7. 5. 2020 (výzva k plnění se základním skutkových a právním rozborem předcházející žalobě z uvedeného dne). V řízení nebylo zjištěno, že by žalovaný svůj závazek vůči žalobkyni splnil. 4. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ NOZ“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Mezi původním věřitelem a žalovaným byla platně uzavřena v souladu s ust. § 2395 a násl. NOZ smlouva o úvěru. Účastníci sice smlouvu označili jako smlouvu o půjčce, avšak ze samotného textu této smlouvy je patrné, že byla uzavřena podle NOZ ve spojení se zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud s přihlédnutím ke všem zjištěným okolnostem podřadil smluvní vztah účastníků pod smlouvu o úvěru dle shora citovaného ust. § 2395 a násl. NOZ. K tomuto závěru soud podotýká, že zápůjčka (zejména peněžitá), má sice obdobnou hospodářskou funkci jako úvěr, nicméně smlouva o úvěru se však od smlouvy o zápůjčce liší v několika podstatných ohledech. Smlouva o zápůjčce je reálnou smlouvou, smlouva o úvěru je smlouvou konsenzuální, předmětem smlouvy o zápůjčce mohou být jakékoliv zastupitelné věci, předmětem smlouvy o úvěru mohou být jen peněžité prostředky, smlouva o zápůjčce může být jak úplatná, tak bezúplatná, smlouva o úvěru je vždy úplatná, tj. úročená. V posuzovaném případě tedy jde tedy o typový případ smlouvy o úvěru. Žalobkyně se stala v souladu s ust. § 1879 NOZ věřitelem pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek. Právní předchůdce žalobkyně svoji povinnost ze smlouvy řádně splnil, když umožnil žalovanému čerpat poskytnutý úvěr. Žalovaný však svoji povinnost ze smlouvy porušil, když poskytnutý úvěr řádně a včas nesplácel, čímž se dostal do prodlení. Žalovaný ohledně svého závazku neuvedl žádná skutková tvrzení, vznik ani výši nesporoval. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný žalobkyni zaplatil dlužnou částku v celkové výši 9 450 Kč (6 000 Kč na jistině dluhu a 3 450 Kč na poplatku včetně sjednaného úroku). Povinnost žalovaného vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit smluvený úrok ve sjednané lhůtě vyplývá z ustanovení § 2395 NOZ ve spojení s ustanovením § 2399 odst. 1 NOZ. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou částku ve výši 13 517,76 Kč, sestávající se z výše konkretizované dlužné jistiny a poplatku a dále úroku a úroku z prodlení v kapitalizované výši ke dni postoupení pohledávky (6. 12. 2019). Protože se žalovaný dostal do prodlení s úhradou svého závazku, má žalobkyně v souladu s ustanovením § 1970 NOZ právo vedle plnění i na přiznání úroků z prodlení, jejichž výše je stanovena v souladu s prováděcím předpisem (§ 2 nařízení č. 351/2013 Sb.). Žalobkyni byl proto přiznán i úrok z prodlení v zákonné sazbě tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Soud tedy žalobě v plném rozsahu vyhověl, přičemž lhůtu k plnění určil dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. jako běžnou třídenní. 6. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142a odst. 1 o. s. ř. a s ust. § 151 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, soud přiznal plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměna za zastoupení účastníka advokátem dle ustanovení § 14b odst. 1 bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ AT) za 2 a půl úkonu právní služby (převzetí zastoupení, sepis žaloby a prostá výzva k plnění) á 200 Kč a náhrada hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby á 100 Kč dle ust. § 14b odst. 5 písm. a) AT. Podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. se částka odměny a náhrad advokáta dále zvyšuje o 21 % DPH dle zákona č. 235/2004 Sb., tj. o částku 168 Kč Celkem tedy žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení v zaokrouhlené výši 1 368 Kč, splatná rovněž v zákonné třídenní lhůtě dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., přičemž platební místo pro