30 C 196/2020-38 — Okresní soud Plzeň-město

1.) Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 25. 2. 2020 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 11 946 Kč s příslušenstvím. Návrh odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, [název práv. osoby], [IČO], jako věřitelem a žalovaným, jako dlužníkem byla dne 28. 2. 2007 uzavřena smlouva o půjčce [číslo] na jejímž základě poskytl původní věřitel žalovanému částku ve výši 16 000 Kč v hotovosti ke dni podpisu smlouvy, když žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli celkem částku 27 136 Kč (16 000 Kč jistina + souhrnný poplatek ve výši 11 136 Kč), a to v 53 pravidelných týdenních splátkách po 512 Kč k rukám právního předchůdce žalobkyně. Žalovaný své závazky řádně a včas nesplnil, přičemž smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána, tedy po uplynutí 53 týdnů ode dne podpisu, tj. 5. 3. 2008. Žalovaný uhradil z titulu smlouvy o půjčce pouze částku 15 190 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 postoupil původní věřitel pohledávku za žalovaným na [název práv. osoby] [anonymizováno], a to s účinností ke dni 1. 7. 2015, když toto postoupení bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 25. 6. 2015. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 postoupil předchozí věřitel pohledávku za žalovaným na žalobkyni s účinností ke dni 24. 8. 2018, o čemž byl žalovaný přípisem ze dne 18. 9. 2018 vyrozuměn. Ode dne postoupení žalovaný neuhradil ničeho. Ke dni postoupení tak činila celková dlužná pohledávka 11 946 Kč. 2.) Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3.) Žalobkyně při podání žaloby předložila soudu dostatek listinných důkazů, které mohly být podkladem pro rozhodnutí bez jednání dle ustanovení § 115a o. s. ř. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřil, soud tedy postupoval v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř., její souhlas předpokládal, a ve věci jednání nenařizoval. 4.) Soud ve věci provedl listinné důkazy a z nich zjistil následující skutkový stav. Ze smlouvy o půjčce [číslo] má soud za prokázané, že tuto uzavřela [název práv. osoby] se žalovaným dne 28. 2. 2007, když na základě této smlouvy půjčila žalovanému částku 16 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal uhradit právnímu předchůdci žalobkyně spolu s poplatkem ve výši 11 136 Kč, tedy celkem částku 27 136 Kč v pravidelných 53 týdenních splátkách po 512 Kč, když poslední splátka byla stanovena na den 5. 3. 2008. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky smlouvy o půjčce, kde si strany v čl. 1 sjednaly RPSN ve výši 224,28 % ročně. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 a ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 8.2018 ve spojení s přílohami k těmto smlouvám o postoupení pohledávek má soud za prokázanou aktivní legitimaci žalobkyně. O postoupení pohledávek byl žalovaný vyrozuměn, a to přípisy ze dne 25. 6. 2018 a 18. 9. 2018. Z upomínky ze dne 15. 1. 2019 má soud za prokázané, že žalobkyně žalovaného o zaplacení dlužné částky vyzývala. 5.) Podle § 657 zákona č. 401964 Sb., občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 6.) Podle § 451 odst. 1, 2 zákona č. 40/196 4Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. 7.) Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu věci soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně, když mezi účastníky měla být uzavřena smlouva o půjčce dle ustanovení § 657 a n. občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013. Žalované byla poskytnuta peněžitá částka ve výši 16 000 Kč, když vedle této částky se žalovaný zavázal vrátit žalobkyni dále částku 11 136 Kč, označovanou souborně jako poplatek, tedy celkem částku 27 136 Kč. Soud dospěl k závěru, že ve smlouvě označený poplatek nepředstavuje nic jiného než úroky, tedy formu úplaty za poskytnuté prostředky v podobě jistiny. Je nutno v tomto směru přihlédnout k povaze předchůdce žalobkyně jako společnosti, která podniká v oblasti spotřebitelských úvěrů, z čehož plyne, že zmíněný poplatek jistě nemůže představovat nic jiného než právě úrok (jinak řečeno: předchůdce žalobkyně jako podnikatel v oblasti spotřebitelských úvěrů neposkytoval svým klientům bezúročné půjčky). Výše úroků však byla sjednána nemravně, výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Nemravnost takto vysokého úroku lze dovodit nejen z výše RPSN, která byla pro tuto půjčku vyjádřena ve výši 224,28 %, ale také při přepočtu úrokové sazby ročně. Soud v tomto odkazuje na rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 8. 2018, č. j. 25 Co 145/2018, dle kterého je smlouva s takovýmto úrokem absolutně neplatná. Je však evidentní, že žalovaný si zapůjčil finanční prostředky ve výši 16 000 Kč, když tuto částku právnímu předchůdci žalobkyně ani žalobkyni samotné neuhradil, resp. uhradil pouze částku ve výši 15 190 Kč, zbývá tedy doplatit částka 810 Kč. Tento nárok žalobkyně je nezbytné posoudit dle ustanovení o bezdůvodném obohacení ve smyslu ustanovení § 451 odst. 1 a 2 občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, kdy veškeré nároky žalobkyně s výjimkou vrácení jistiny jsou nedůvodné, proto soud žalobě vyhověl pouze částečně. Jelikož se žalovaný se zaplacením této částky dostal do prodlení, vznikl žalobkyni nárok na zaplacení úroku z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, jehož výše je určena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění pak byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. 8.) Ve zbývající části pak soud žalobu zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. 9.) Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy soud podle poměru úspěchu a neúspěchu ve věci nepřiznal v daném případě žádnému účastníku právo na náhradu nákladu řízení.