31 C 196/2020-42 — Okresní soud Plzeň-město

1.) Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 2. 3. 2020, ve znění jejího doplnění doručeném zdejšímu soudu dne 13. 10. 2020 se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 2 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 000 Kč od 18. 5. 2014 do zaplacení, jakož i náhradu nákladů řízení. Žaloba je odůvodněna tím, že právní předchůdce žalobkyně [název práv. osoby] [příjmení] [anonymizováno], se sídlem [adresa], [anonymizováno] [příjmení] [příjmení], [anonymizována dvě slova] [číslo], [země], uzavřel se žalovanou dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě půjčil žalované částku ve výši 2 000 Kč, když uvedená částka měla být poskytnuta poštovní poukázkou. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky právního předchůdce žalobkyně. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na internetových stránkách [název práv. osoby], formou textové zprávy SMS, když odesláním žádosti o zápůjčku žalovaná stvrdila, že se seznámila s VOP a že s nimi souhlasí. V žádosti uvedla žalovaná údaje o rodném čísle o dokladu totožnosti a o bankovním účtu. Žalovaná se pak zavázala zápůjčku společně s poplatkem za zpracování a poskytnutí zápůjčky vrátit do 17. 5. 2014. Žalovaná se dostala do prodlení se splácením zápůjčky, když do 17. 5. 2014 neuhradila. Tento den nastala splatnost celého dluhu. Žalovaná je povinna vrátit [název práv. osoby] zápůjčku řádně a včas, když žalobkyně touto žalobou požaduje zaplatit jistinu dlužné částky spolu se zákonným úrokem z prodlení. Aktivní legitimaci žalobkyně pak žalobkyně prokazuje smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017, na jejímž základě [název práv. osoby] [příjmení] [anonymizováno] pohledávku za žalovaným postoupila na žalobkyni. Žalovaná dlužnou částku žalobkyni neuhradila ani před písemnou upomínku ze dne 13. 1. 2020. 2.) Ve věci byl zdejším soudem vydán elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo žalované doručit do vlastních rukou, a proto byl v souladu s ustanovením § 173 odst. 2 ve spojení s ustanovením § 174a odst. 3 o. s. ř. zrušen. 3.) Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4.) Žalobkyně při podání žaloby předložila soudu dostatek listinných důkazů, které mohly být podkladem pro rozhodnutí bez jednání dle ustanovení § 115a o. s. ř. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a žalovaná se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřila, soud tedy postupoval v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř., její souhlas předpokládal, a ve věci jednání nenařizoval. 5.) Z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Z faktury [číslo] ve spojení s prohlášením pro nového klienta má soud za zjištěné, že právní předchůdce žalobkyně měl žalované poskytnout úvěr ve výši 2 000 Kč za poplatek ve výši 360 Kč s roční úrokovou sazbou ve výši 438 %, RPSN představovala 5 512,14 %. Celková částka tedy k zaplacení představovala 2 360 Kč, kterou se žalovaná zavázala právnímu předchůdci žalobkyně uhradit do 25. 5. 2015. Částka měla být žalované poskytnuta dne [datum]. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 18. 1. 2018 má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně oznámil žalované postoupení pohledávky na žalobkyni. Z výzvy ze dne 13. 1. 2020 má soud za prokázané, že žalobkyně žalovanou o zaplacení dlužné částky písemně vyzývala. Z vyjádření [příjmení] [příjmení] ze dne 30. 7. 2020 má soud za zjištěné, že v obdobní od 28. 4. 2014 do 2. 5. 2014 na účet žalované částka ve výši 2 000 Kč připsána nebyla. Z tvrzení žalobkyně má soud za zjištěné, že částka ve výši 2 000 Kč měla být poukázána žalované poštovní poukázkou typu B, částka měla být vyplacena dne 5. 5. 2014, avšak dodejka se žalobkyni dohledat nepodařila. 6.) Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7.) Podle § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 8.) Podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9.) Podle § 580 občanského zákoníku platí, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 10.) Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek 11.) Po zhodnocení provedeného dokazování má soud za prokázané, že žaloba není důvodná. Mezi [název práv. osoby] [příjmení] [anonymizováno], jako úvěrujícím a žalovaná jako úvěrovaná, měla být uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, na jejímž základě se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalované částku 2 000 Kč, avšak z provedeného dokazování soud nemá za prokázané, že by tato částka byla právním předchůdcem žalobkyně žalované poukázána, když na účet žalované v rozhodném období připsána nebyla a její zaplacení poštovní poukázkou se žalobkyni prokázat nepodařilo. S ohledem na výše uvedené tedy nezbylo soudu nic jiného, než žalobu jako nedůvodnou zamítnout, bez ohledu na to, zda by nárok žalobkyně byl posuzován z titulu smlouvy o úvěru, či zda z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. 12.) Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy je to žalovaná, která je ve věci plně úspěšná a měla by tak právo na plnou náhradu nákladů účelně vynaložených v tomto řízení, avšak z obsahu spisu soud nemá za prokázané, že by žalované náklady řízení vznikly a proto rozhodl tak, jak je pod výrokem II. uvedeno a tyto nepřiznal žádnému z účastníků.