31 C 295/2020-26 — Okresní soud Plzeň-město

1.) Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 11. 5. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému bylo uloženo zaplatit jí částku 1 518 Kč s příslušenstvím. Svoji žalobu odůvodnila tím, že žalovaný použil dne 20. 3. 2019 vozidlo MHD a nemohl se prokázat kontrolnímu orgánu platným jízdním dokladem. Ani následně nesplnil svoji povinnost uhradit jízdné a přirážku k jízdnému, kterou mu žalobkyně jako provozovatel MHD vyměřila. 2.) Platební rozkaz vydaný zdejším soudem se nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou, a proto byl usnesením soudu v souladu s ust. § 173 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ust. § 174a) odst. 3 o. s. ř. zrušen. 3.) Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 4.) Žalobkyně při podání žaloby předložila soudu dostatek listinných důkazů, které mohly být podkladem pro rozhodnutí bez jednání dle ust. § 115a o. s. ř. Žalobkyně souhlasila, aby soud rozhodl ve věci bez nařízení jednáním, žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřil, soud tedy jeho souhlas předpokládal a postupoval dále v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř. a ve věci jednání nenařizoval. 5.) Soud provedl předložené listinné důkazy, ze kterých zjistil, že žalovaný dne 20. 3. 2019 použil tramvajovou linku [číslo] když byl v 20:14 hodin kontrolován kontrolním orgánem [obec] městských dopravních podniků a neměl k dispozici platný jízdní doklad – označil jej při započaté kontrole (hlášení a záznam o provedené přepravní kontrole). 6.) Ze stejných listin bylo zjištěno, že žalovaný na výzvu kontrolního orgánu nezaplatil ani jízdné ani přirážku k jízdnému. Z upomínky ze dne 16. 10. 2019 má soud za prokázané, že žalobkyně žalovaného o zaplacení dlužné částky písemně vyzývala. Z poštovní dodejky má soud za prokázané, že doručovací adresa je sídlem Úřadu městského obvodu. 7.) Podle § 37 odst. 4, písmeno d) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách pověřená osoba je oprávněna uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému nebo vyžadovat od cestujícího osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému, pokud cestující nezaplatí na místě. Podle § 37 odst. 5, písm. b), c) zákona o drahách je cestující povinen na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem, neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, je povinen zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému. 8.) Podle § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb. výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. 9.) Podle § 18a odst. 1, písmeno c) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, pověřená osoba je oprávněna uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému nebo vyžadovat od cestujícího osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému, pokud cestující nezaplatí na místě. Podle § 18a odst. 2, písm. c) citovaného zákona je cestující povinen na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem, neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, je povinen zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému. 10.) Podle § 18a odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb., výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. 11.) Podle Nařízení [stát. instituce] [číslo] o tarifu Integrovaného dopravního systému na území [územní celek] je cestující povinen uhradit provozovateli dopravy stanovené jízdné a přirážku k jízdnému. Splatnost jízdného a přirážky k jízdnému je stanovena v souladu s článkem 15 přepravních podmínek. 12.) Z hlášení a ze záznamu o provedené přepravní kontrole ze dne 20. 3. 2019 soud zjistil, že žalovaný skutečně cestoval veřejným hromadným dopravním prostředkem provozovaným žalobkyní, byl kontrolován revizorem, neprokázal se platným jízdním dokladem. Proto mu přímo na místě bylo uloženo k doplacení jednak jízdné ve výši 18 Kč, jednak přirážka k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Žalovaný tyto povinnosti dosud nesplnil. 13.) Žalovaný tedy použil veřejný hromadný dopravní prostředek provozovaný žalobkyní, aniž by zaplatil jízdné. V důsledku tohoto jednání jí vznikla při kontrole pověřenou osobou povinnost podle § 37 odst. 4 d), 5 b), c) zákona č. 266/1994 Sb. a podle § 18a, odst. 1, písm. c), odst. 2, písm. c), odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb. tedy zaplatit kromě ceny jízdného rovněž přirážku ve výši 1 500 Kč. Jelikož žalovaný tuto svou povinnost nesplnil, dostal se do prodlení ve smyslu § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. Úroky z prodlení jsou požadovány ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Nárok žalobkyně se ukázal být zcela po právu, soud tedy návrhu v celém rozsahu vyhověl. 14.) Protože žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná, má podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142a o. s. ř. právo na plnou náhradu nákladů tohoto řízení. Náklady řízení spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 400 Kč a dále v paušální náhradě účastníka v souladu s ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. ve výši dle vyhlášky č. 254/2015 Sb. za dva úkony spočívající v podání žaloby v sepisu výzvy k plnění v celkové výši 200 Kč Celkem tedy náklady řízení představují částku 600 Kč. 15.) O lhůtách ke splnění veškerých povinností z tohoto rozsudku soud rozhodoval podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a stanovil pro splnění povinnosti třídenní lhůtu.