11 C 143/2021-40 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobce se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 31. 7. 2021 domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu částku 29 239,20 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], a žalovaným došlo dne 11. 2. 2016 k uzavření smlouvy o zápůjčce [číslo] na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s touto zápůjčkou se žalovaný zavázal uhradit taktéž částku 11 100 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 100 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně sjednanou na v čl. 1 Podmínek, odměny za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč. To vše se zavázal uhradit formou pravidelných týdenních splátek po 450 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 23. 3. 2017. Žalovaný však splátky řádně a včas nehradil, poslední splátku uhradil dne 22. 3. 2016. Právnímu předchůdci žalobce tak vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené celkové dlužné částky, která činila na dlužné jistině 15 000 Kč a na dlužném poplatku částku 10 100 Kč. Dne 5. 12. 2015 právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s touto zápůjčkou se žalovaný zavázal uhradit taktéž částku 5 180 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 980 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně sjednanou na v čl. 1 Podmínek, odměny za administrativní činnost ve výši 1 400 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 800 Kč. To vše se zavázal uhradit formou pravidelných týdenních splátek po 210 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 14. 1. 2017. Žalovaný však splátky řádně a včas nehradil, poslední splátku uhradil dne 22. 3. 2016. Právnímu předchůdci žalobce tak vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené celkové dlužné částky, která činila na dlužné jistině 7 000 Kč a na dlužném poplatku částku 2 670 Kč. Dále právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovaným dne 20. 8. 2015 smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s touto zápůjčkou se žalovaný zavázal uhradit taktéž částku 7 400 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 400 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně sjednanou na v čl. 1 Podmínek, odměny za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. To vše se zavázal uhradit formou pravidelných týdenních splátek po 300 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 4. 10. 2016. Žalovaný však splátky řádně a včas nehradil, poslední splátku uhradil dne 22. 3. 2016. Právnímu předchůdci žalobce tak vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené celkové dlužné částky, která činila na dlužné jistině 7 239,20 Kč a na dlužném poplatku částku 2 160,80 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 došlo s účinností k témuž dni k postoupení pohledávek žalobci, o čemž byl žalovaný písemně informován. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) soud rozhodl bez jednání, jelikož žalobkyně s takovým postupem souhlasila a souhlas žalovaného se v souladu s § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládal. 3. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] soud zjistil, že žalovaný a původní věřitel [právnická osoba], uzavřeli dne 11. 2. 2016 smlouvu o zápůjčce částky 15 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal za tuto zápůjčku zaplatit poplatek v celkové výši 11 100 Kč sestávající z úroku ve výši 2 100 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč. Celkovou částku 26 100 Kč se žalovaný zavázal uhradit formou pravidelných 58 týdenních splátek po 450 Kč. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] soud zjistil, že tuto uzavřel žalovaný a právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba], dne 5. 12. 2015, předmětem zápůjčky byla částka 7 000 Kč a žalovaný se zavázal v souvislosti s ní zaplatit poplatek ve výši 5 180 Kč sestávající z částky 980 Kč za úrok, 1 400 Kč jakožto poplatek za administrativní činnost a částky 2 800 Kč jako poplatek za hotovostní inkaso splátek. Celkovou částku 12 180 Kč se žalovaný zavázal uhradit formou pravidelných 58 týdenních splátek po 210 Kč. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] soud zjistil, že tuto uzavřel žalovaný a právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba], dne 20. 8. 2015, předmětem zápůjčky byla částka 10 000 Kč a žalovaný se zavázal v souvislosti s ní zaplatit poplatek ve výši 7 400 Kč sestávající z částky 1 400 Kč za úrok, 2 000 Kč jakožto poplatek za administrativní činnost a částky 4 000 Kč jako poplatek za hotovostní inkaso splátek. Celkovou částku 17 400 Kč se žalovaný zavázal uhradit formou pravidelných 58 týdenních splátek po 300 Kč. Nedílnou součástí byly smluvní podmínky. V čl. 1 Podmínek byla v případě sjednání úhrady formou 58 splátek sjednána výpůjční úroková sazba ve výši 23,72 % ročně. V čl. 3 Podmínek pak byla uvedena sazba RPSN ve výši 75,72 %. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 12. 2. 2021 soud zjistil, že pohledávky byly postoupeny žalobci, o čemž byl žalovaný informován. Z tvrzení žalobce má soud za zjištěné, že žalovaný na předmětné smlouvy uhradil celkem částku 11 510 Kč. Bylo na žalovaném, aby případně prokázal opak, ale nestalo se tak. Obvyklá RPSN dle Databáze časových řad ARAD publikovaných Českou národní bankou činila u korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR v době uzavření předmětných smluv přibližně 12 % až 13 %. 4. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění soud dospěl k závěru, že na předmětné smlouvy o zápůjčce je nutno pohlížet jako na absolutně neplatné. Žalovaný měl vedle poskytnuté jistiny ve výši celkem 32 000 Kč hradit dále poplatek ve výši 23 680 Kč. Je pravdou, že poplatek byl ve smlouvách o zápůjčce rozdělen na tři části, a to na úrok, poplatek za administrativní činnost a hotovostní inkaso splátek, současně je však třeba si uvědomit, že právní předchůdce žalobce je osobou zabývající se v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých zápůjček, respektive spotřebitelských úvěrů, a dle názoru soudu se jedná pouze o rozčlenění jednoho poplatku tak, aby tento vypadal příznivěji, aniž by to však reflektovalo skutečné rozdělení poskytovaných služeb ze strany právního předchůdce žalobce. Z pohledu soudu se jedná o ryze formální rozčlenění, kdy soud má za to, že poplatek v celkové výši 23 680 Kč nemůže představovat nic jiného než právě úroky, tedy úplatu za poskytnutí peněz. Takto požadovaný nárok zastírá další úročení peněz vedle již sjednaných úroků a slouží toliko pouze ke generování dalšího zisku poskytovatele zápůjčky, neboť zjevně nekryje individuálně finančně náročnější či rizikovější obchod. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud považuje celý nárok z titulu poplatku jako ujednání o úrocích a s ohledem na jeho výši se jedná dle § 588 občanského zákoníku o ujednání neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Soud v souvislosti s tímto odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, kdy s poukazem na citované rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro kterou by bylo možné takto vysokou sazbu úroků akceptovat. Soud současně uvádí, že v tomto případě nelze oddělit ujednání o úrocích od ostatního obsahu smlouvy, neboť právní předchůdce žalobce by zcela jistě zápůjčku bez ujednání o úrocích neposkytl. Jednalo se o adhezní smlouvu nepřipouštějící jakoukoliv negociaci ze strany žalované, a pokud je nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu celou. Soud v souvislosti s tímto taktéž odkazuje na závěry Krajského soudu v Plzni uvedené v rozsudku ze dne 8. 8. 2017 sp. zn. 25 Co 183/2017. 5. S ohledem na shora uvedené závěry má tak žalobce právo na vrácení půjčené jistiny snížené o již uhrazené platby. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2291 odst. 2 občanského zákoníku, když dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaný se poskytnutím peněžité hotovosti obohat