13 C 35/2021-16 — Okresní soud Plzeň-město

1 Žalobou podanou u soudu dne [datum] se žalobce domáhal vůči žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím z titulu přirážky k jízdnému za jízdu bez platné jízdenky metrem městské hromadné dopravy v hlavním městě [obec] dne [datum]. 2 Matka žalované [jméno] [příjmení] soudu v řízení vedeném pod sp. zn. 11 C 140/2020, v níž se žalobce domáhá vůči žalované nároků z jiné jízdy, sdělila, že se k jednání nemůže dostavit a že dluhy za nezletilou zaplatí (viz sdělení Úřadu městského obvodu [obec a číslo] – Slovany ze dne [datum] na č.l. 14 spisu). Tento její postoj vyvolává pochybnosti o tom, zda je schopna a ochotna nezletilou žalovanou řádně zastupovat, a proto soud podle § 29 odst. 1 o.s.ř. a § 17 písm. a) zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů, ustanovil žalované opatrovníka, jímž ustanovil Statutární město Plzeň jako orgán sociálně-právní ochrany dětí příslušný podle místa trvalého pobytu žalované. 3 Opatrovník žalované uvedl, že žalované bylo v době jízdy šestnáct a půl roku a byla si tedy vědoma, že cestovat prostředkem městské hromadné dopravy lze jen s platnou jízdenkou. 4 Soud ve věci konal jednání dne [datum]. Zástupce žalobce se z jednání omluvil, o jeho odročení nepožádal. Soud však dospěl k závěru, že ve věci je možno rozhodnout na základě obsahu spisu, a proto věc při tomto jednání projednal a rozhodl o ní v nepřítomnosti zástupce žalobce v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. 5 Odvolání proti bodům I. a II. výroku tohoto rozsudku není přípustné, a proto je jejich odůvodnění omezeno na náležitosti uvedené v § 157 odst. 4 o.s.ř. 6 Z provedených důkazů učinil soud tento závěr o skutkovém stavu: dne [datum] v 15:13 hod. cestovala žalovaná metrem linky A hromadné dopravy v hlavním městě [obec] bez platné jízdenky. V době jízdy činila u žalobce přirážka k jízdnému za jízdu bez platného dokladu [částka]. Žalovaná však žalobci přirážku za tuto jízdu dosud nezaplatila. 7 Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. 8 Podle § 2550 obč. zák. smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. 9 Podle § 37 odst. 5, věty druhé, písm. b) zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon č. 266/1994 Sb.“), cestující je dále povinen na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem; neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, zaplatit jízdné z nástupní do cílové stanice nebo, nelze-li bezpečně zjistit stanici, kde cestující nastoupil, z výchozí stanice vlaku a přirážku k jízdnému, nebo pokud nezaplatí cestující na místě, prokázat se osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému. 10 Podle § 1970 obč. zák. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11 V souzené věci žalovaná ve výše uvedený den cestovala metrem hromadné dopravy v hlavním městě [obec] bez platného jízdního dokladu. Je proto povinna podle § 37 odst. 5, věty druhé, písm. b) zákona č. 266/1994 Sb. zaplatit žalobci za tuto jízdu přirážku, činící [částka]. To, že by jí její matka neposkytovala prostředky na jízdy hromadnou dopravou, nevychovávala ji k tomu, aby jezdila hromadnou dopravou jen s platnou jízdenkou, nebo při předmětné jízdě cestovala s ní a neupozornila ji na nutnost označit si jízdenku, nebylo v řízení prokázáno ani tvrzeno, takže matku nelze činit odpovědnou za tento prohřešek žalované. Žalované bylo v době jízdy již více než šestnáct let a nepochybně si byla vědoma nutnosti cestovat s platnou jízdenkou i rizika pokuty za černou jízdu. Zprostit žalovanou přirážky by bylo nevýchovné a vedlo by ji k nezodpovědnému životnímu stylu; je i v jejím vlastním zájmu, aby si uvědomila, že zákony je třeba dodržovat a že jejich porušování má následky. Přitom částka [částka] není natolik vysoká, aby měla pro žalovanou při vstupu do dospělosti rdousící efekt. Jelikož tedy žalovaná žalobci – již splatnou (viz dále) – částku [částka] dosud nezaplatila, soud žalobě ohledně ní vyhověl. 12 Právo žalobce na úroky z prodlení se opírá o ustanovení § 1970 obč. zák. Přirážka je splatná v den jízdy a od následujícího dne je cestující v prodlení. Proto soud žalobě vyhověl i ohledně 8,25 % ročních úroků z prodlení z dlužné částky od [datum] do zaplacení. 13 Žalobce má podle § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na plnou náhradu nákladů řízení, jež spočívají v soudním poplatku ve výši [částka] (viz dále), v odměně advokáta za zastoupení při třech úkonech právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis výzvy k plnění ze dne [datum] a sepis žaloby) podle § 14b odst. 1 bodu 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 3 x [částka] = [částka], v paušální náhradě hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 3 x [částka] = [částka] a v náhradě za 21 % daň z přidané hodnoty, již je jeho advokát povinen z odměny a náhrad odvést (§ 137 odst. 3 písm. a) o.s.ř.), ve výši [částka] Náklady žalobce celkem činí [částka], soud mu však podle § 150 o.s.ř. vzhledem k věku žalované a její nepochybné nemajetnosti přiznal na jejich náhradě pouze částku [částka]; tu je třeba zaplatit k rukám jeho advokáta (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). 14 Výrok o soudním poplatku se opírá o ustanovení § 4 odst. 1 písm. j) a § 9 odst. 6 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon č. 549/1991 Sb.“). Žalobce zaplatil soudní poplatek ve výši [částka], elektronický platební rozkaz však vzhledem k nezletilosti žalované vydán nebyl, a proto je žalobce podle položky 2 bodu 2 sazebníku poplatků povinen doplatit poplatek do výše [částka] podle položky 1 bodu 1 písm. a) sazebníku poplatků. 15 Lhůtu k plnění soud stanovil účastníkům podle § 160 odst. 1 o.s.ř. a § 7 odst. 1, věty druhé, zákona č. 549/1991 Sb. v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek neshledal.