14 C 134/2021-31 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou, doručenou soudu dne [datum], žalobkyně uplatnila postoupenou pohledávku v částce [částka] s příslušenstvím, vzniklou ze smlouvy o půjčce [číslo] kterou žalovaná uzavřela dne [datum] s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ původní věřitel“). Na základě smlouvy původní věřitel poskytl žalované peněžní zápůjčku ve výši [částka], kterou žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit původnímu věřiteli zápůjčku [částka] a zaplatit úrok za dobu trvání smlouvy [částka] při roční sazbě 23,72 %, odměnu za administrativní činnost [částka] a za hotovostní inkaso splátek [částka], a to vše v 58 týdenních splátkách po [částka], přičemž poslední splátka byla splatná dne [datum]. Žalovaná své smluvní závazky nehradila řádně a včas, neboť do postoupení pohledávky žalobkyni zaplatila pouze [částka], z toho na úrok [částka], na poplatek za administrativní činnost [částka] a na poplatek za hotovostní inkaso splátek [částka] Poslední platba proběhla [datum] Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni a zároveň oznámil postoupení pohledávky žalované dopisem ze dne [datum]. Žalovaná ke dni postoupení dlužila jistinu zápůjčky [částka], úrok za dobu řádného trvání smlouvy [částka], poplatek za administrativní činnost [částka] a poplatek za hotovostní inkaso splátek [částka], celkem [částka]. Za dobu od [datum] do [datum] byl úrok kapitalizován v částce [částka]. Za dobu od [datum] do [datum] byl úrok z prodlení kapitalizován v částce [částka]. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 3. Podle ust. § 115a o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání a z předložených listinných důkazů zjistil skutečnosti, které odpovídají shora uvedeným tvrzením žalobkyně. Ze smlouvy o půjčce soud zjistil, že původní věřitel uzavřel s žalovanou smlouvu o půjčce shora uvedených parametrů. Z karty zákazníka ze dne [datum] vyplývá, že žalovaná v den uzavření smlouvy sdělila příjmy a výdaje své domácnosti, ovšem není doloženo, jakým způsobem byly tyto údaje ověřeny, a dále zda a jak byly ověřeny údaje o existenci výši jiných závazků. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], ve spojení s přílohou obsahující seznam postoupených pohledávek, došlo k postoupení předmětné pohledávky žalobkyni jako novému věřiteli. Původní věřitel oznámil postoupení pohledávky žalované dopisem ze dne [datum], který byl podle podacího lístku odeslán žalované dne [datum]. Výzvou k plnění ze dne [datum] žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení před podáním žaloby. Jiné důkazy nebyly navrženy. 4. Žalobkyně je věřitelem pohledávky na základě jejího postoupení dle ust. § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Mezi původními účastníky byla uzavřena smlouva o zápůjčce ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). 5. Na vztah mezi původními účastníky dále dopadá zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“). Podle ust. § 9 odst. 1 věty druhé z. s. ú., ve znění účinném od 25. 2. 2013 do [datum], věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Podle rozsudku Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. 6. V daném případě žalobkyně netvrdila a neprokazovala, zda a jakým způsobem původní věřitel s odbornou péčí posoudil a ověřil úvěruschopnost žalovaného, v tom směru pouze tvrdila, že původní věřitel nahlédl do blíže neoznačených„ databází“ a odkázala na kartu zákazníka, z ní však způsob zjištění a ověření údajů nevyplývá. V kartě zákazníka je dále uvedený další příjem zákazníka ve výši [částka], ačkoli tento příjem není specifikován ani ověřen. Protože splnění uvedené povinnosti původního věřitele se nepodařilo zjistit, musel soud dospět k závěru, že původní věřitel nedostál své zákonné povinnosti dle ust. § 9 odst. 1 věty druhé z. s. ú. v tehdy účinném znění, a tudíž je smlouva absolutně neplatná. 7. Dále se soud z vlastní povinnosti zabýval úvahou, zda není uvedená smlouva absolutně neplatná i z jiného důvodu. Při tom soud přihlédl k částce [částka], která byla žalované poskytnuta, a částce [částka], kterou se žalovaná zavázala splatit jako úroky a poplatky v 58 týdenních splátkách. Ačkoli jsou uvedené nároky označeny jako poplatek, ve své podstatě se jedná o odměnu za půjčení peněz, tedy o úrok, který ovšem v součtu činí 74 % jistiny ročně. Smlouva o zápůjčce za daných podmínek je absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy dle ust. § 588 o. z. Smlouva o zápůjčce může být ujednána jako bezúročná anebo lze sjednat úrok, ovšem úrok musí být přiměřený, což platí zejména ve spotřebitelských vztazích. Podle ustálené judikatury jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně převyšuje úrokovou sazbou, kterou obvykle uplatňují banky při poskytování úvěrů či půjček. Pokud úroková sazba takovou míru výrazně přesahuje, a to dokonce několikanásobně, nejedná se o úrok sjednaný v souladu s dobrými mravy. Tak je tomu i v daném případě. Jestliže obvyklá úroková sazba bank v případě úvěrů na spotřebu dle časových řad [příjmení] evidovaných Českou národní bankou v období července 2016 činila 10,8 % ročně, pak sazba 74 % ročně představuje téměř sedminásobek obvyklé sazby, jde tedy o smluvní podmínky zjevně nemravné. 8. V důsledku závěru o absolutní neplatnosti smlouvy je nutno vztah mezi účastníky vypořádat podle pravidel o bezdůvodném obohacení dle ust. § 2991 o. z. Žalovaná tak má povinnost vrátit žalobkyni pouze částku, kterou přijala a dosud neplatila, což činí [částka]. Pouze v rozsahu této částky lze žalobě vyhovět, ve zbývajícím rozsahu jistiny včetně úroku soud žalobu zamítl. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení je splatný na výzvu ochuzeného, v tomto případě se jedná o oznámení o postoupení pohledávek ze dne [datum]. V tomto dopise byla žalovaná vyzvána k úhradě do 10 dnů od data doručení. Dopis odeslaný [datum] lze považovat za doručený [datum] a lhůta 10 dnů tak uplynula [datum]. Počínaje dnem [datum] se proto žalovaná dostala do prodlení a je tak povinna uhradit žalobkyni úrok z prodlení dle ust. § 1970 o. z., přičemž žalobou uplatněná sazba nepřesahuje sazbu určenou ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. V tomto rozsahu soud návrhu na zaplacení úroku z prodlení vyhověl, ve zbývajícím rozsahu tento návrh jako nedůvodný zamítl. 9. Protože byla žalobkyně ve věci převážně neúspěšná a žalované náklady řízení nevznikly, podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. soud žádné z účastnic nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.