17 C 54/2020-60 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobce se domáhal po původní žalované, [celé jméno původní účastnice], narozené [datum], zemřelé dne [datum], zaplacení částky 24 000 Kč s úrokem z prodlení od 31. 1. 2020. Žalobu odůvodnil tím, že s původní žalovanou měli ve spoluvlastnictví bytovou jednotku [číslo] v [obec], katastrální území Doubravka, na adrese [ulice a číslo]. Podíl žalobce činí ideální ¼ a nabyl jej vydražením dne 27. 3. 2019, spoluvlastnický podíl původní žalované pak činil ideální ¾. Původní žalovaná zmíněný byt užívala celý bez omezení a žalobkyně si je vědoma toho, že společné užívání oběma spoluvlastníky nebylo možné. Jako vlastník spoluvlastnického podílu však má nárok na odpovídající prospěch, Za užívání nad rámec svého spoluvlastnického podílu mu tak původní žalovaná měla platit finanční náhradu. Při osobní návštěvě žalobkyně dne 3. 9. 2019 byl sepsán protokol, v němž původní žalovaná souhlasila s tím, že bude byt užívat sama s rodinou a za to bude žalobkyni platit finanční náhradu ve výši 2 400 Kč měsíčně. Dosud však nezaplatila nic. Žalobkyně proto požadovala zaplacení finanční náhrady za užívání bytu, přičemž při určení její výše vycházela z dohody uzavřené mezi účastníky, dle které tato náhrada činí 2 400 Kč měsíčně a z cenové mapy. Náhradu požadovala za dobu od nabytí vlastnictví předmětného spoluvlastnického podílu na nemovitosti, tedy od 1. 4. 2019, do 31. 1. 2020, v celkové výši 24 000 Kč. Dále pak požadovala zaplacení úroku z prodlení, a to až od posledního dne prodlení z celkové dlužné částky do zaplacení. 2. Z důvodu úmrtí původní žalované v době po podání žaloby bylo řízení přerušeno do pravomocného skončení pozůstalostního řízení. Usnesením zdejšího soudu ze dne 10. 12. 2020, č. j. 17 C 54/2020-26 bylo rozhodnuto o pokračování v řízení na straně žalované se [celé jméno žalované], narozenou [datum], která je procesní nástupnicí původní žalované. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, přestože jí listiny byly řádně doručeny. V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř. soud rozhodl bez jednání. 4. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutečnosti. Podle výpisu z katastru nemovitostí žalobce a původní žalovaná byli podílovými spoluvlastníky bytové jednotky [číslo] na adrese [adresa], obci [obec]. Původní žalovaná měla podíl o velikosti ¾, žalobce podíl o velikosti ¼. Z odhadu nájemného učiněného prostřednictvím www.cenovamapa.cz vyplývá, že průměrné nájemné za srovnatelný byt v dané lokalitě činí 9 682 Kč ¼ z této částky činí 2 420,5 Kč. Dopisem odeslaným dne 3. 2. 2020 žalobkyně žalovanou vyzvala k uhrazení dlužné částky. 5. Původní žalovaná, která byla spoluvlastnicí jen ¾ bytové jednotky, ji od 1. 4. 2019 do 31. 1. 2020 užívala celou a žalobci za její užívání nic neplatila, přestože obvyklé nájemné odpovídající žalobcově podílu ¼ činí přibližně 2 400 Kč měsíčně. Současná žalovaná, jako jediná dědička po původní žalované a její procesní nástupnice v tomto řízení, tak odpovídá za dluh vzniklý ve vymezeném období. 6. Z protokolu o předání předmětu dražby soud neučinil žádné skutkové zjištění. Protokol byl sice mimo současné žalované podepsán i původní žalovanou, nicméně k úhradě částky 2 400 Kč měsíčně žalobci se nezavázala původní žalovaná, leč současná žalovaná, jako ta, kdo ve prospěch žalobce pozbyl svůj spoluvlastnický podíl. Nešlo tak o závazek současné žalované, který by na ni jako dědičku a procesní nástupnici přešel z původně žalované, ale závazek, který od počátku zavazoval přímo ji. Ten však nebyl předmětem tohoto řízení. 7. Podle § 2991 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2999 odst. 1, věty prvé o. z. není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. 8. Soud po právním zhodnocení dospěl k závěru, že nárok žalobkyně na zaplacení částky 24 000 Kč je důvodný. Původně žalovaná užívala celou bytovou jednotku, aniž by se žalobce, který byl ¼ spoluvlastníkem, mohl na jejím užívání podílet. V rozsahu, ve kterém bývalá žalovaná byt užívala na rámec svého podílu, se bezdůvodně obohacovala na úkor žalobce, jelikož tak dělala bez právního důvodu ve smyslu ustanovení § 2991 odst. 2 o. z. a podle odst. 1 stejného ustanovení byla povinna bezdůvodné obohacení žalobci vydat. Žalovaná tak měla v souladu s § 2999 odst. 1 o. z. žalobci vydat obvyklou cenu, která za žalobcem vymezené období 10 měsíců činila 24 000 Kč. Jelikož si původní žalovaná, ani její nástupnice, tuto povinnost nesplnily, a to ani po výzvě, bylo žalobě vyhověno a žalované uložena povinnost částku 24 000 Kč zaplatit, a to spolu se zákonný úrokem z prodlení v souladu s § 1970 o. z. ve spojení s § 2 vyhlášky č. 351/2013 Lhůta k plnění byla stanovena v délce 3 dnů v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. 9. Jelikož vydání bezdůvodného obohacení je splatné až na výzvu a žalobce odeslal žalované výzvu k zaplacení až 3. 2. 2020, lze se ve smyslu ustanovení § 573 o. z. domnívat, že třetí pracovní den byla žalované výzva doručena a až dne následujícího, tedy 7. 2. 2020, se dostala s úhradou bezdůvodného obohacení do prodlení Nárok na zaplacení úroku z prodlení před tímto datem musel být výrokem II. tohoto rozsudku zamítnut. 10. Dlužná částka tedy byla spatná po výzvě ze strany žalobkyně, která byla učiněna dopisem ze dne 3. 2. 2020. Jelikož žalovaná dlužnou částku neuhradila, soud žalobě vyhověl a uložil jí tuto částku zaplatit, a to včetně úroku z prodlení v zákonné výši v souladu s § 1970 OZ ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku. 11. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 3 o.s.ř., podle něhož žalobci náleží náklady řízení v plné výši, jelikož jeho neúspěch byl pouze nepatrný. O odměně advokáta bylo rozhodnuto podle § 151 odst. 2 o.s.ř. věty prvé za středníkem, neboť zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb., která upravovala paušální odměnu advokátů, byla nálezem Ústavního soudu ke dni 7. 5. 2013, lze považovat za zvláštní okolnost, která užití vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu při stanovení odměny advokáta odůvodňuje. Náklady řízení jsou tak tvořeny odměnou advokátky za dva úkony právní služby po 2 060 Kč (příprava a převzetí věci, sepis žaloby) v souladu s § 7 advokátního tarifu, jednoho úkonu právní služby ve výši 1 030 Kč v souladu s § 11 odst. 2 písm. h) advokátního tarifu, náhradou hotových výdajů advokáta za tři zmíněné úkony právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a zaplaceným soudním poplatkem 1 200 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaná povinna náklady zaplatit k rukám zástupkyně žalobce.