18 C 357/2020-56 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 25.09.2020 domáhala proti žalovanému vydání soudního rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 25 300 Kč s příslušenstvím a nahradit náklady řízení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce společnost [právnická osoba] uzavřela dne 23. 1. 2018 se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] jejímž předmětem bylo poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli celkem částku 27 000 Kč, kdy uvedená částka představuje zapůjčenou jistinu, dále úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 3000 Kč s úrokovou sazbou ve výši 19,31% ročně sjednanou v čl. 1 Smlouvy, odměnu za administrativní činnost ve výši 3000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 6000 Kč, dále si pak žalovaný ve Smlouvě zvolil doplňkovou službu životního pojištění částkou 360 Kč. Celkovou dlužnou částku se přitom zavázal uhradit v 60ti týdenních splátkách po 456 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 19. 3. 2019. Žalovaný na uvedený úvěr uhradil za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku postoupení pohledávky pouze částku 2060 Kč. Žalovaný dlužnou částku právnímu předchůdci žalobkyně řádně a včas nevrátil, z tohoto důvodu společnost [právnická osoba] zaslala žalovanému postupně výzvy, které zůstaly bez odezvy. Dne 29. 11. 2019 došlo k postoupení pohledávky ze společnosti [právnická osoba] na žalobkyni. Předmětnou dlužnou částku žalovaný neuhradil ani přes písemnou výzvu žalobkyně. 2. Jelikož současný pobyt žalovaného se soudu nepodařilo zjistit, byl mu pro toto řízení dle ust. § 29 odst. 3 o. s. ř. ustanoven opatrovník, který k věci uvedl, že žaloba má oporu v listinách založených v soudním spisu, proto skutečnosti uvedené v podané žalobě nesporoval. 3. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu, kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. V dané věci se žalobkyně souhlasila s projednáním věci již v podané žalobě, žalovaný ani opatrovník žalovaného se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřili, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu jejich konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. 4. Na základě předložených listinných důkazů, a to smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] karty zákazníka, smlouvy o postoupení pohledávek, vč. přílohy [číslo] oznámení o postoupení pohledávky vč. dokladu o odeslání, předžalobní výzvy vč. dokladu o odeslání, vzal soud v daném případě za zjištěné, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, a to společností [právnická osoba] a žalovaným byla platně sjednána smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu ust. § 2 a násl. zákona č. 145/2010 Sb. v rozhodném znění ve spojení s ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku v rozhodném znění. 5. Podle ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Na základě výše uvedené smlouvy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit poskytnutý úvěr, a to včetně poplatků za sjednání úvěru. Žalovaný tuto svoji povinnost řádně a včas nesplnil. V souladu s ust. § 1879 a násl. občanského zákoníku v rozhodném znění, pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 29. 11. 2019 postoupena na žalobkyni. Vzhledem k tomu tedy, že se žalovaný dostal do prodlení se splněním svého peněžitého závazku z titulu citované smlouvy o spotřebitelském úvěru, vznikl žalobkyni vedle nároku na zaplacení dlužné částky, i nárok na zaplacení smluvního a zákonného úroku z prodlení, a to ve smyslu ust. § 1970 občanského zákoníku v rozhodném znění. Proto soud žalobě žalobkyně co do těchto částek vyhověl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí, když žalovanému uložil povinnost zaplatit tyto částky ve lhůtě dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu. Pro úplnost soud podává, že dle jeho názoru nebyly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání, jak navrhoval žalobce. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 464 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 012 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 25 300 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Ustanovením § 14b a.t. se soud řídil neboť má za to, že projednávaná věc není právně složitá nebo náročná a v daném případě žaloba znaky stanovené v § 14b odst. 1 advokátního tarifu jednoznačně naplňuje. Žalobkyně napříč republikou opakovaně vymáhá pohledávky z určitého typu smluv, tedy smluv, které se liší jen individuálními údaji, jestliže i vývoj smluvního vztahu mezi uzavřením smlouvy a žalobou je v různých případech obdobný, pak jsou i obdobné listinné důkazy a je logické, že stejnou povahu musí mít i žaloby a jim předcházející jednání. Není důvod je koncipovat pokaždé jinak. Jestliže tedy žalobkyně vede více obdobných sporů, řízení jsou zahajována návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyně opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, podmínky pro užití ust. § 14b a.t. jsou tak kumulativně splněny. Lhůta pro náhradu nákladů řízení byla žalovanému stanovena dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.