24 C 113/2021-73 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu Plzeň - sever dne [datum] a následně postoupenou soudu zdejšímu usnesením shora jmenovaného soudu ze dne 9. 2. 2021 č. j. [číslo jednací] se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalované bylo uloženo uhradit částku [částka] s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně uzavřela s žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na základě které této poskytla finanční částku ve výši [částka]. Žalovaná se touto zavázala poskytnutý úvěr včetně úroků za jeho poskytnutí ve výši efektivní úrokové sazby ve výši 159,6 % ročně splatit v 48 měsíčních splátkách po [částka] splatných vždy k 16. každého kalendářního měsíce. První splátka měla být uhrazena v měsíci říjnu 2015. Schopnost žalované úvěr splácet byla řádně prověřena. Za dobu od října 2015 do srpna 2017 uhradila žalovaná celkem částku [částka] (24 x [částka]). Protože žalovaná splátky nesplácela ve sjednaných termínech, v souladu s bodem [číslo] smlouvy byl úvěr zesplatněn k dni [datum], výsledná částka činila [částka] (tzv. nová jistina tvořená nesplacenou jistinou a nesplacenými úroky za poskytnutí úvěru). Žalovaná byla vyzvána k úhradě této částky, byla jí poskytnuta dodatečná lhůta, kterou nevyužila. Podle článku [číslo] smlouvy vznikl žalobkyni nárok na smluvní pokutu ve výši [částka], a to za pozdní zaplacení splátky [číslo]. Dle bodu [číslo] smluvních ujednání smlouvy účtovala žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,25 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s jeho úhradou (v daném případě ode dne [datum]), když tato činí částku [částka]. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Ve věci bylo konáno dne [datum] ústní jednání, ke kterému se žalovaná nedostavila. Soud v rámci tohoto pak předestřel předběžný právní názor o absolutní neplatnosti předmětné úvěrové smlouvy a o jiném právním posouzení vztahu mezi účastníky, a to dle bezdůvodného obohacení. 4. Z předložených listin byly zjištěny tyto skutečnosti. Mezi účastníky skutečně byla uzavřena shora uvedená úvěrová smlouva, kdy na základě této byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši [částka] dne [datum] (prokázáno dokladem o vyplacení úvěru). Dle smluvního formuláře a smlouvy samé zjistil soud, že částka, kterou se žalovaná zavázala za předmětný úvěr uhradit, byla [částka], kdy smlouva měla být uzavřena na 48 měsíců s předpokládanou RPSN 676,44 %. Výpůjční úroková sazba byla vyčíslena na 159,6 % ročně. Obsah smlouvy tak odpovídá žalobním tvrzením žalobkyně. Žalobkyně též soudu předložila listiny, které mají osvědčovat prověření schopnosti žalované úvěr splácet, a to dohodu o změně pracovní smlouvy a výplatními páskami, když žalovaná byla též prověřována v různých registrech. Ze splátkového kalendáře pak vyplývá, jakým způsobem a v jakých částkách měla žalovaná předmětný úvěr splácet, a to v částce [částka]. Z tvrzení žalobkyně pak vzal soud za prokázané, že žalovaná uhradila celkově na svůj dluh částku [částka]. Ze systému [obec] národní banky o statistických údajích – spisové řady [příjmení] bylo ověřeno, že v druhé polovině roku 2015 byly domácnostem na spotřebu poskytovány úvěry s fixací úrokové sazby na jeden až pět let s úrokem cca 13,2% ročně. 5. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 6 občanského zákoníku, je každý povinen jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Podle § 8 občanského zákoníku zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. Podle § 580 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákon, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 7. Podle § 1813 občanského zákoníku, se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. 8. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že není na místě žalobě vyhovět tak, jak se žalobkyně domáhá. Soud totiž posoudil uzavřenou smlouvu o úvěru jako absolutně neplatné právní jednání, a to právě s odkazem na porušení shora uvedeného § 6 občanského zákoníku v souvislosti s poškozením spotřebitele tak, jak má na mysli ustanovení § 580, § 1813 a následující občanského zákoníku. Důvodem, proč byla smlouva shledána neplatným právním jednáním, je sjednaný úrok. Úroková sazba, která je sjednána ve výši téměř 160 % ročně, zcela jednoznačně vybočuje z mezí, které jsou dlouhodobě judikatorně nastaveny Nejvyšším soudem České republiky, kdy tento jako o akceptovatelném úroku uvažuje o úroku rovnajícímu se cca trojnásobku běžně používané úrokové sazby v daném období. Jak je shora uvedeno, v době uzavření smlouvy se úroková sazba pohybovala do 14% ročně, sjednaná úroková sazba je téměř desetinásobkem této běžně používané úrokové sazby. Jednání žalobkyně při uzavírání smlouvy vykazuje všechny znaky jednání, kdy v podstatě jediným cílem je získat finanční prostředky v nestandardní výši, kdy sjednána úroková sazba naprosto nekoresponduje s běžným obchodním stykem v naší společnosti, stejně tak zcela vybočující jsou sjednané sankce (zejména smluvní pokuta). Chování žalobkyně je takové, že zcela zjevně není jejím úmyslem generovat zisk z přiměřeného úroku za poskytnuté finanční prostředky, ale ze zcela nemravného úroku a sankcí. Již z porovnání poskytnuté částky (dle karty klienta celkem [částka]) a splacené částky (dle karty klienta [částka]) je zřejmé, že ke dni podání žaloby žalovaná půjčenou částku v podstatě více než dvojnásobně přeplatila. Přesto je nyní požadováno po této, aby uhradila dále ještě částku [částka]. Soud proto konstatuje, že nárok posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku pro nemravnost jednání žalobkyně již při uzavření smlouvy. Protože žalovaná již vrátila žalobkyni dvojnásobně víc, než jí bylo poskytnuto, žaloba byla zamítnuta. 9. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Plný úspěch ve sporu měla žalovaná, té však žádné náklady řízení nevznikly, ve sporu byly procesně naprosto nečinná. Soud tedy žádné ze stran náhradu nákladů řízení nepřiznal.