25 C 158/2021-33 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu shora uvedenou částku spolu s úrokem z prodlení v zákonné sazbě. Žalobu odůvodnil tím, že jako vlastník domu [adresa] na adrese [adresa], stavba je součástí pozemku parc. [číslo] nemovitosti zapsané na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště Plzeň-město, pro k.ú. a obec Plzeň, uzavřel se žalovaným dne 3. 7. 2020 smlouvu o ubytování, na jejímž základě mu poskytl lůžko v ubytovací jednotce [číslo] situovaném ve 2. nadzemním podlaží shora označené nemovitosti. Přechodný nájem byl uzavřen na dobu určitou od 3. 7. 2020 do 31. 12. 2020. Nájem byl ukončen ke dni 30. 7. 2020, tohoto dne došlo k předání ubytovací jednotky žalobci. Poplatek za ubytování (nájemné) byl splatný ke dni skončení ubytování. Dle ujednání stran činil poplatek za ubytování částku 130 Kč denně za lůžko pro 1 osobu. Žalovaný dluží žalobci poplatek za ubytování za červenec 2020 (od 3. 7. 2020 do 29. 7. 2020) ve výši 2 810 Kč, který byl splatný dne 30. 7. 2020 (poplatek za ubytování činil částku 3 510 Kč, uhrazena byla toliko částka 700 Kč). Dlužnou částku žalovaný žalobci ani přes předžalobní výzvy nezaplatil. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Listiny jí byly doručovány v souladu s ust. § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) na adresu zapsanou v Centrální evidenci obyvatel. V souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř. soud nenařizoval jednání a rozhodl na základě listinných důkazů předložených žalobcem. 3. Z listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobce, jakožto vlastník výše konkretizované nemovitosti, uzavřel se žalovaným dne 3. 7. 2020 smlouvu o ubytování v ubytovně v [obec], [ulice a číslo], kterou mu přenechal lůžko v ubytovací jednotce [číslo] ve 2. nadzemním podlaží této ubytovny. Úhrada za ubytování byla smluvena částkou 130 Kč/den/lůžko osoba, jíž byl žalovaný povinen hradit do posledního dne běžného kalendářního měsíce. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou od 3. 7. 2020 do 31. 12. 2020. Práva a povinnosti stran byly v podrobnostech stanoveny v ubytovacím řádu tvořícím nedílnou součást této smlouvy. Pro případ zvlášť hrubého porušení smlouvy byla dohodnuta možnost okamžitého odstoupení od smlouvy před uplynutím doby určité (výpis z katastru nemovitostí [list vlastnictví], citovaná smlouva). Z protokolu o předání místnosti ze dne 3. 7. 2020 a z protokolu o převzetí místnosti ze dne 30. 7. 2020 vyplývá, že správce ubytovacího zařízení žalovanému předal dne 3. 7. 2020 výše konkretizovanou místnost, kterou dne 30. 7. 2020 správce od žalovaného převzal zpět s tím, že uhrazená vratná záloha ve výši 700 Kč bude použita na úhradu dluhu ubytovaného V řízení nebylo zjištěno, že by žalovaný ani přes výzvu žalobce ze dne 16. 11. 2020 žalobci dlužnou částku zaplatil (předžalobní upomínka z uvedeného dne včetně doručenky). 4. Podle ustanovení § 2326 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále„ NOZ“) smlouvou o ubytování (o přechodném nájmu) se ubytovatel zavazuje poskytnout ubytovanému přechodně ubytování na ujednanou dobu nebo na dobu vyplývající z účelu ubytování v zařízení k tomu určeném a objednatel se zavazuje zaplatit ubytovateli za ubytování a za služby spojené s ubytováním ve lhůtě stanovené ubytovacím řádem, popřípadě ve lhůtě obvyklé. 5. Soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla platně uzavřena v souladu s ustanovením § 2326 a násl. NOZ smlouva o ubytování. Žalobce svoji povinnost zajistit žalovanému ubytování splnil, žalovaný však svoji povinnost vyplývající ze shora citovaného ustanovení § 2326 NOZ porušil, když nezaplatil žalobci cenu poskytnutých služeb. Z tvrzení žalobce vyplynulo, že žalovaný nezaplatil poplatek za ubytování za období od 3. 7. 2020 do 29. 7. 2020, tj. 27 dní x 130 Kč = 3 510 Kč. Z této částky byla uhrazena toliko částka 700 Kč, dluh žalovaného proto činí částku 2 810 Kč. Žalovaný tvrzení žalobce nerozporoval, nesporoval vznik a výši svého dluhu. Protože se žalovaný dostal do prodlení s úhradou svého závazku, má žalobce v souladu s ustanovením § 1970 NOZ právo vedle plnění i na přiznání úroků z prodlení, jehož výše je stanovena v souladu s prováděcím předpisem (ustanovení § 2 nařízení č. 351/2013 Sb.). Žalobci byl proto přiznán i úrok z prodlení v zákonné sazbě ode dne počátku prodlení s úhradou vyúčtovaných služeb tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalovanému byla ke splnění uložené povinnosti v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř. určena běžná třídenní lhůta. 6. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ust. § 151 odst. 2 o.s.ř. Žalobci, který byl ve věci zcela úspěšný, náleží právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení žalobce tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměna za zastoupení účastníka advokátem dle ustanovení § 14 odst. 1 bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ AT“) za 2 úkony právní služby (převzetí zastoupení a sepis žaloby) á 200 Kč a náhrada hotových výdajů advokáta za dva úkony právní služby po 100 Kč dle ustanovení § 14 odst. 5 písm. a) AT. Podle ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř. se částka odměny a náhrad advokáta dále zvyšuje o 21% DPH dle zákona č. 235/2004 Sb., tj. o částku 126 Kč Celkem tedy žalobci náleží náhrada nákladů řízení ve výši 1 126 Kč, splatná rovněž v zákonné třídenní lhůtě dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., přičemž platební místa pro úhradu nákladů řízení bylo stanoveno v souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. 7. Soud pro úplnost dodává, že je na místě aplikovat ustanovení § 14b AT, neboť podání bylo vypracováno na ustáleném vzoru uplatněném týmž žalobcem opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech, jejichž tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč. Obdobně jako v jiných žalobních návrzích žalobce opakovaně vymáhá pohledávky z určitého typu adhézních smluv, kdy dochází pouze k částečné úpravě (záměně) některých individuálních údajů, týkajících se především generálií žalovaného, jednotlivých částek a dat. Je taktéž nerozhodné, zda žalobce je v obdobných věcech zastupován různými právními zástupci. V tomto směru soud poukazuje i na obdobné závěry Krajského soudu v Plzni (např. usnesení ze dne 11. 2. 2016 č.j. 25Co 31/2016-41).