25 C 185/2021-37 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit mu částku 25 605 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné sazbě z této částky od 29. 8. 2020 do zaplacení a dále částku 5 464 Kč, představující kapitalizovaný úrok, částku 2 581,55 Kč, představující kapitalizovaný úrok z prodlení a částku 3 278 Kč, představující smluvní pokutu. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], dne 8. 11. 2018 smlouvu o úvěru, na jejímž základě jí původní věřitel poskytl úvěr ve výši 30 000 Kč, který se zavázala žalovaná vrátit spolu s částkou 21 713,55 Kč a příslušenstvím do 8. 8. 2020 Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě, žalovaná svoji vůli smlouvu uzavřít projevila tzv. verifikační platbou, kdy převedla částku v rozmezí 0,01 až 1 Kč ze svého účtu na účet původního věřitele. Žalovaná čerpala úvěr bezhotovostně, a to převodem na svůj účet. Žalobce upřesnil, že žalovaná o půjčku zažádala online na internetových stránkách [webová adresa], kde vyplnila požadované registrační údaje ve formuláři, jehož součástí bylo zadání čísla OP a poskytnutí kopie OP. Při dokončení žádosti o půjčku provedla tzv. verifikační platbu, kterou odeslala z osobního bankovního účtu vedeného na její jméno. Po dokončení obdržela předsmluvní informace o půjčce, v níž byly shrnuty veškeré parametry půjčky. Na základě těchto informací původní věřitel zahájil schvalovací proces, prověřování bonity a po schválení žádosti o půjčku byla žalované poskytnuta částka 30 000 Kč na účet, z něhož odeslala verifikační platbu. Tím došlo k čerpání úvěru. Žalovaná odsouhlasila při zaslání verifikační platby Všeobecné obchodní podmínky právního předchůdce žalobce. Veškeré dokumenty byly žalované zaslány na email uvedený při žádosti o půjčku. Žalovaná svoji povinnost porušila, když sjednanou částku neuhradila řádně a včas. Tím jí vznikla povinnost zaplatit právnímu předchůdci žalobce i smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné částky za každý den prodlení (smluvní ujednání ve čtvrtém odstavci třetí strany smlouvy). Zároveň dle téhož odstavce jí vznikla povinnost zaplatit paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním především za odeslání písemných upomínek. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 8. 2020 přešla pohledávka z původního věřitele na žalobce, což bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 8. 9. 2020. Žalovaná tak žalobci dluží celkem částku 40 727 Kč, sestávající se z nesplacené jistiny ve výši 25 605 Kč, nesplaceného úroku v částce 5 364 Kč, nesplacené smluvní pokuty v částce 9 658 Kč a neuhrazené paušální náhrady nákladů na upomínání v částce 100 Kč. Sjednaná výše úhrady za jednotlivou upomínku činila částku 50 Kč. Ode dne postoupení pohledávky žalovaná neuhradila ničeho, a to ani přes upomínku ze dne 12. 4. 2021. 2. Žalovaná ve věci nevyjádřila. Listiny jí byly doručovány v souladu s ust. § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) na adresu zapsaného pobytu v Centrální evidenci obyvatel ČR. Vzhledem k tomu, že se účastníci k ústnímu jednání nedostavili, přičemž zástupce žalobce svoji účast omluvil a nežádal o odročení tohoto jednání, žalovaná se neomluvila, soud postupoval v souladu s ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodnul v nepřítomnosti stran. 3. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti. Žalobce předložil smlouvu o úvěru, z níž je patrné, že ji měl uzavřít právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], se žalovanou dne 8. 11. 2018. K této smlouvě nebyly připojeny podpisy ani jedné ze smluvních stran. Předmětem této smlouvy mělo být poskytnutí spotřebitelského, neúčelového úvěru ve výši 30 000 Kč, který měl klient vrátit spolu s úrokem ve výši 67,6 % ročně (RPSN 92 %), celkem bez prodloužení v částce 51 713,55 Kč formou 21 měsíčních splátek po 2 462,55 Kč, splatných vždy k 8. dni běžného měsíce, počínaje dnem 8. 12. 2020. Klient měl potvrdit, že se podrobně seznámil s textem ustanovení této smlouvy včetně jejích příloh (obchodní podmínky tvořící nedílnou součást této smlouvy). Součástí této smlouvy bylo i ujednání o zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1% z jistiny za každý den prodlení v případě porušení povinnosti klienta zaplatit jakoukoliv část závazku podle smlouvy řádně a včas bez ohledu na jeho zavinění. Součástí tohoto ujednání byla i povinnost zaplatit paušální poplatky na úhradu nákladů za upomínky (mj. 50 Kč za každou jinou písemnou upomínky). Žalobce soudu dále předložil i výpis z účtu vedeného u [právnická osoba] za období od 1. 11. 2018 do 30. 11. 2018 a za den 8. 11. 2018, z něhož vyplývá, že žalované byla zaslána částka 30 000 Kč na účet, z něhož žalovaná žalobci zaslala částku 1 Kč. Žalobce soudu rovněž předložil listinu, z níž není patrné, o jakou listinu se jedná, není doplněna razítky ani podpisy vyhotovující osoby. Z této listiny nebylo možné učinit žádné skutkové závěry. Původní věřitel dopisem ze dne 7. 8. 2019 vyzval žalovanou k úhradě částky 7 670,08 Kč (předžalobní výzva k okamžité úhradě dluhu). Tomu předcházel dopis původního věřitele ze dne 8. 7. 2019, kterým vyzval žalovanou k úhradě částky 5 065,18 Kč (opakovaná výzva k úhradě z uvedeného dne) a dále upomínka ze dne 12. 3. 2019 (zmíněná upomínka). Žalované bylo dopisem ze dne 8. 9. 2020 oznámeno, že došlo k postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobce (oznámení o postoupení pohledávky z uvedeného dne), což vyplývá z dohody o postoupení pohledávek, která byla uzavřena původním věřitelem [právnická osoba], a žalobcem dne 17. 8. 2020 (zmíněná dohoda). Žalobce žalovanou vyzval k úhradě dluhu dopisem zástupce žalobce ze dne 12. 4. 2021 (výzva před podáním žaloby). V řízení nebylo zjištěno, že by žalovaná nárokovanou částku žalobci zaplatila. 4. Podle ustanovení § 1723 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ NOZ“) závazek vzniká ze smlouvy, z protiprávního činu, nebo jiné skutečnosti, která je k tomu podle právního řádu způsobilá. 5. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 NOZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bezprávního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 6. Po právním zhodnocení soud dospěl k závěru, že nárok žalobce je dán pouze z části. V řízení bylo na žalobci, aby prokázal, že jím tvrzená písemně uzavřená smlouva o úvěru byla řádně a platně uzavřena, tak aby závazek platně dle shora citovaného ust. § 1723 odst. 1 NOZ vznikl. Žalobce tvrdil, že jeho právní předchůdce, společnost [právnická osoba], uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru. K předložené smlouvě o úvěru nebyly připojeny podpisy žalované ani původního věřitele, nebylo tak možné ověřit, zda měla být žalovaná vůli být touto smlouvou vázána, zda k ní v tomto znění přistoupila. Žalobce k prokázání této skutečnosti neoznačil žádné další důkazy, nařízeného ústního jednání, u něhož by mu bylo poskytnuto poučení, se nezúčastnil. Žalobce soudu předložil toliko výpis z běžného účtu ze dne 8. 11. 2018, z něhož je patrné, že žalovaná měla zaplatit částku 1 Kč na číslo účtu [bankovní účet]. Dané číslo účtu koresponduje s účtem, na nějž byly žalované zaslány poskytnuté finanční prostředky (30 000 Kč). Je třeba zdůraznit, že žalobce stíhá důkazní břemeno, v případě jeho neunesení nemůže být ve věci úspěšný. Soud má za to, že i uzavření smlouvy prostředky komunikace na dálku lze řádným způsobem prokázat, což se však v dané věci nestalo, podle názoru soudu důkaz o platbě 1 Kč bez dalšího není důkazem způsobilým prokázat takovou skutečnost. Z provedeného dokazování soud má pouze za prokázané, že původní věřitel zaslal žalované na její účet částku 30 000 Kč, jež hodnotí dle ust. § 2991 a násl. NOZ jako bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobce (resp. právního předchůdce žalobce) bez spravedlivého důvodu. Tyto skutečnosti vyplývají z výpisů z účtů. Soud proto s přihlédnutím k ustanovení § 2991 odst. 1 NOZ a § 2993 NOZ uložil žalované, aby zaplatil žalobci částku 25 605 Kč, kterou žalobce z titulu dlužné jistiny posuzované věci požadoval, o niž se bez spravedlivého důvodu obohatila (výrok I). K tomu soud podotýká, že s velkou pravděpodobností došlo k úhradě i dalších částek, což však z tvrzení žalobce nevyplynulo, když neuvedl, zda a v jaké výši žalovaná svůj závazek hradila. Prokázání zániku pohledávky žalobce za žalovanou však tíží žalovanou, bylo tedy na ní, aby případně tvrdila a prokázala, že částečně svůj závazek splatila. Soud proto vyšel toliko z tvrzení žalobce, z něhož vyplývá, že po žalované požaduje jistinu ve výši 25 605 Kč. Žalobce má rovněž právo i na přiznání úroku z prodlení ve smyslu ust. § 1970 NOZ ve spojení s prováděcím předpisem (§ 2 vyhlášky č. 351/2013 Sb.), neboť ani přes výzvu žalovaná nevydala, oč se bezdůvodně obohatila. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl (výrok II. tohoto rozsudku), n