25 C 198/2021-34 — Okresní soud Plzeň-město

Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí shora uvedenou částku s úrokem z prodlení v zákonné sazbě. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná jako cestující použila dopravní prostředek městské dopravy provozované právní předchůdkyní žalobkyně, [právnická osoba] podnik [právnická osoba], a na výzvu pověřené osoby se dne 2. 7. 2018 a dne 12. 11. 2018 neprokázala platným jízdním dokladem. Žalované tak vznikla povinnost zaplatit žalobkyni 2x přirážku k jízdnému v částce á 1 500 Kč a 2x jízdné 20 Kč. Pohledávka za žalovanou přešla v návaznosti na smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 6. 5. 2019 na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno. Žalovaná dlužnou částku dosud nezaplatila. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Listiny jí byly doručovány v souladu s § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) na adresu zapsanou v Centrální evidenci obyvatel ČR. Podle ustanovení § 115a o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů. Z listinných důkazů soud zjistil skutečnosti, které korespondují se skutkovými tvrzeními žalobkyně. Ze zápisu pověřené osoby o kontrole [číslo] z blíže nenazvané listiny [číslo] k nimž připojila žalovaná svůj podpis, vyplývá, že žalovaná, jako cestující v MHD, se dne 2. 7. 2018 a dne 12. 11. 2018 neprokázala platným jízdním dokladem podle § 37 odst. 4 písm. d) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách a dle § 18a odst. 2 písm. c) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, čímž jí vznikla povinnost zaplatit žalobkyni 2x jízdné a 2x přirážku k jízdnému, jejíž výše nepřesahuje zákonem stanovenou částku. Žalobkyně se stala věřitelem pohledávky v návaznosti na ustanovení § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ NOZ“) na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 5. 2019 Vedle dlužné jistiny má žalobkyně nárok na zaplacení úroku z prodlení podle ust. § 1970 NOZ ve výši určené dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky dopisem ze dne 5. 8. 2019, současně jí oznámila postoupení pohledávky (oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní upomínka, dodejka). V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná dlužnou částku žalobkyni zaplatila. Soud s ohledem na výše zjištěné skutečnosti posoudil nárok žalobkyně s přihlédnutím k ustanovení § 2550 a násl. NOZ jako důvodný, neboť žalovaná tím, že využila ke své přepravě dopravní prostředky žalobkyně, konkludentně uzavřela dvě jednotlivé smlouvy o přepravě ve smyslu výše citovaného ustanovení § 2550 a násl. NOZ, její povinností je zaplatit jízdné upravené v přepravním řádu žalobkyně a dále za porušení své povinnosti i přirážku stanovenou v přepravním řádu žalobkyně, jež nepřevyšuje výši určenou v ust. § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb. a v ust. § 18a odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb. Soud proto žalobě zcela vyhověl, přičemž lhůtu k plnění stanovil v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. jako běžnou třídenní. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 142a odst. 1 o.s.ř. a s ustanovením § 151 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná, náleží právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměna za zastoupení účastníka advokátem za tři úkony právní služby (převzetí zastoupení, sepis žaloby a kvalifikovaná výzva k úhradě) á 200 Kč dle ustanovení § 14b odst. 1, bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ AT“ a náhrada hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) AT. Podle ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř. se částka odměny a náhrad advokáta dále zvyšuje o 21% DPH dle zákona č. 235/2004 Sb., tj. o částku 189 Kč Celkem tedy žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení ve výši 1 489 Kč, splatná rovněž v zákonné třídenní lhůtě dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., přičemž platební místo pro úhradu nákladů řízení bylo stanoveno v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o.s.ř.