25 C 207/2021-35 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu částku 6 900 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné sazbě z této částky od 7. 9. 2017 do zaplacení. Žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], se žalovaným uzavřela dne 6. 6. 2017 smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl původním věřitelem poskytnut žalovanému úvěr ve výši 6 900 Kč, který se zavázal vrátit do 6. 9. 2017 Smlouva byla uzavřena distančně prostřednictvím webové stránky [webová adresa], kde se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, následně odsouhlasil znění úvěrové smlouvy. Pro ověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy, který žalovaný akceptoval. Poté byly žalovanému na jeho bankovní účet zaslány peněžní prostředky. Úvěr byl vyplacen na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet] dne 6. 6. 2017, přičemž původní věřitel identifikoval platbu úvěru uvedením variabilního symbolu, který byl určen jako rodné číslo žalovaného. Žalovaný, který úvěr v poskytnuté výši čerpal, svoji povinnost nesplnil a poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Dluh žalovaného se sestává toliko z jistiny úvěru ve výši 6 900 Kč. Žalobce dodal, že pokud by soud neuznal jeho nárok na zaplacení dlužné jistiny z titulu smlouvy o úvěru, žádal, aby jeho nárok v části jistiny soud posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobci na základě smlouvy na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021 Ani přes opakované upomínky žalovaný svůj dluh vůči žalobci nevyrovnal. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Listiny mu byly doručovány v souladu s ust. § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) na adresu jeho pobytu zapsaného v Centrální evidenci obyvatel ČR. V souladu s § 115a o.s.ř. ve spojení s ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. soud nenařizoval jednání a rozhodl na základě listinných důkazů předložených žalobcem. 3. Z provedeného dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], dne 6. 6. 2017 smlouvu o spotřebitelském úvěru, v níž se původní věřitel zavázal žalovanému poskytnout úvěr ve výši 6 900 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit v pravidelných 3 měsíčních splátkách po 2 300 Kč, splatných ke dni 6. 7. 2017, 6. 8. 2017 a 6. 9. 2017. Pro případ prodlení s úhradou poskytnutého úvěru strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení, dále náhradu účelně vynaložených nákladů na úkony spojené s vymáháním pohledávky (citovaná smlouva, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru). Žalobce soudu předložil částečnou listinu, z níž je patrné, že dne 6. 6. 2017 byla na účet č. [bankovní účet] zaslána částka 6 900 Kč. Soud ověřil, že majitelem výše uvedeného bankovního účtu je žalovaný a na tento účet byla dne 7. 6. 2017 připsána platba ve výši 6 900 Kč (zpráva [právnická osoba] včetně výpisu z účtu) [právnická osoba] uzavřela dne 1. 1. 2021 se žalobcem smlouvu o postoupení pohledávek, kterou postoupila i pohledávku za žalovaným, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 2. 2. 2021 (smlouva o postoupení pohledávek včetně oznámení o postoupení pohledávky z uvedených dnů). Žalovaný byl vyzván prostřednictvím zástupce žalobce k úhradě částky 22 480,08 Kč (výzva k úhradě před podáním žaloby z 2. 2. 2021 včetně podacího lístku). 4. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle ustanovení § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 6. Po právním zhodnocení soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce se žalovaným platně uzavřel smlouvu o úvěru dle ust. § 2395 a násl. o.z. Pohledávka za žalovaným platně přešla na žalobce dle § 1879 a násl. o.z. Právní předchůdce žalobce své povinnosti ze smlouvy řádně splnil, když poskytl žalovanému peněžní prostředky v dohodnuté výši, žalovaný však své povinnosti ze smlouvy porušil, když poskytnutý úvěr řádně a včas nesplácel. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci dlužnou jistinu ve výši 6 900 Kč. Protože se žalovaný dostal do prodlení s úhradou svého závazku, má žalobce v souladu s ust. § 1970 o.z. právo vedle plnění i na přiznání úroku z prodlení, jehož výše je stanovena v souladu s prováděcím předpisem (ust. § 2 nařízení č. 351/2013 Sb.). Žalobci byl proto přiznán i úrok z prodlení v zákonné sazbě ode dne 7. 9. 2017 (tj. následující den po splatnosti poslední třetí splátky) do zaplacení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Soud tedy žalobě v plném rozsahu vyhověl, přičemž lhůtu k plnění určil s přihlédnutím k ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. jako běžnou třídenní. 7. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142a odst. 1 o. s. ř. a s ust. § 151 odst. 2 o. s. ř. Žalobci, který byl v řízení zcela úspěšný, soud přiznal plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměna za zastoupení účastníka advokátem dle ustanovení § 14b odst. 1 bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ AT) za 2 a půl úkonu právní služby (převzetí zastoupení, sepis žaloby a prostá výzva k plnění) á 200 Kč a náhrada hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby á 100 Kč dle ust. § 14b odst. 5 písm. a) AT. Podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. se částka odměny a náhrad advokáta dále zvyšuje o 21 % DPH dle zákona č. 235/2004 Sb., tj. o částku 168 Kč Celkem tedy žalobci náleží náhrada nákladů řízení ve výši 1 368 Kč, splatná rovněž v zákonné třídenní lhůtě dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., přičemž platební místo pro úhradu nákladů řízení bylo stanoveno v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. 8. Soud pro úplnost dodává, že je na místě aplikovat ustanovení § 14b AT, neboť podání bylo vypracováno na ustáleném vzoru uplatněném týmž žalobcem opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech, jejichž tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč. Obdobně jako v jiných žalobních návrzích žalobce opakovaně vymáhá pohledávky z určitého typu adhézních smluv, kdy dochází pouze k částečné úpravě (záměně) některých individuálních údajů, týkajících se především generálií žalovaného, jednotlivých částek a dat. Je taktéž nerozhodné, zda žalobce je v obdobných věcech zastupován různými právními zástupci. V tomto směru soud poukazuje i na obdobné závěry Krajského soudu v Plzni (např. usnesení ze dne 11. 2. 2016 č.j. 25Co 31/2016-41).