25 C 211/2021-30 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu částku 1 691 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné sazbě. Žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], uzavřel se žalovaným pojistnou smlouvu [číslo] jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti z provozu vozidla s datem počátku pojištění od 4. 4. 2017. Žalovaný nezaplatil pojistné, pojištění zaniklo ke dni 12. 7. 2020. Přehled pojistných období, jakož i výše pojistného a datum splatnosti vyplývá z přehledu předpisu a plateb, který žalobce přiložil k žalobě. Žalobce se stal věřitelem pohledávky za žalovaným v návaznosti na smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 31. 12. 2018, o čemž byl žalovaný informován. Ani přes upomínky žalovaný dluh na pojistném nevyrovnal. Žalobce doplnil, že původní věřitel se žalovaným uzavřel danou smlouvu dne 3. 4. 2017, přičemž pojištění bylo sjednáno od 4. 4. 2017 na dobu neurčitou. Roční pojistné činilo 5 942 Kč. K navýšení ročního pojistného došlo výročním dopisem. Protože žalovaný řádně a včas nehradil sjednanou výši pojistného (zaplatil za pojistné období od 4. 4. 2017 do 4. 4. 2020 částku 18 097 Kč), byla mu dne 28. 5. 2020 zaslána upomínka s upozorněním na možnost zániku pojištění. Následně ke dni 12. 7. 2020 došlo k zániku pojistné smlouvy pro neplacení, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne 23. 7. 2020. Žalovaná částka je tvořena neuhrazeným pojistným za období od 4. 4. 2020 do 12. 7. 2020. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Listiny mu byly doručovány v souladu s ust. § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) na adresu zapsanou v Centrální evidenci obyvatel ČR a na další soudem zjištěné adresy. Podle ustanovení § 115a o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů. 3. Soud z listinných důkazů učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalovaný s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], uzavřeli v návaznosti na návrh, který byl ze strany původního věřitele akceptován, dne 18. 4. 2017 pojistnou smlouvu o pojištění vozidla k pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, v níž se žalovaný zavázal platit pojistné za sjednané roční období ve výši 5 942 Kč Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou, počátek pojištění byl stanoven na den 4. 4. 2017. Uvedenou smlouvou došlo k pojištění vozidla [značka automobilu] [anonymizováno], [registrační značka], jehož vlastník a provozovatel byl žalovaný (návrh pojistné smlouvy a pojistka k pojistné smlouvě [číslo]). Nedílnou součást citované smlouvy tvořily pojistné podmínky žalobce. Dopisem ze dne 6. 2. 2020 původní věřitel informoval žalovaného o ceně pojištění pro následující období (6 213 Kč). Dopisem ze dne 28. 5. 2020 původní věřitel vyzval žalovaného k úhradě dlužného pojistného s tím, že žalovaného upozornil pro případ, pokud by nedošlo k jeho úhradě nejpozději do stanoveného data přesahujícího 1 měsíc, že dojde k zániku pojištění sjednaného touto smlouvou. Dopisem ze dne 23. 7. 2020 právní předchůdce žalobce žalovaného upozornil, že dne 12. 7. 2020 zanikla z důvodu nezaplacení pojistného pojistná smlouva a vyzval ho k úhradě dluhu na pojistném (zmíněné dopisy včetně dodejky). Z předpisu pojistné smlouvy je patrné, že ke dni ukončení pojistné smlouvy (23. 7. 2020) žalovaný dlužil právnímu předchůdci žalobce částku 1 691 Kč. Dopisem ze dne 12. 5. 2021 žalobce žalovanému oznámil postoupení pohledávky. Žalobce soudu předložil i všeobecné pojistné podmínky, účinné od 1. 2. 2016, v níž byly upraveny doplňující a podrobnější ujednání stran, mj. následky nezaplacení pojistného (článek 6.1. těchto podmínek). Žalovaný byl dne 12. 5. 2021 vyzván k úhradě dluhu i prostřednictvím zástupce žalobce (zmíněný dopis z uvedeného dne). V řízení nebylo zjištěno, že by žalovaný dlužnou částku žalobci zaplatil. 4. Podle ustanovení § 2782 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ NOZ“), pojistitel má právo na pojistné za dobu trvání pojištění. 5. Podle § 2804 NOZ upomene-li pojistitel pojistníka o zaplacení pojistného a poučí-li ho v upomínce, že pojištění zanikne, nebude-li pojistné zaplaceno ani v dodatečné lhůtě, která musí být stanovena nejméně v trvání jednoho měsíce ode dne doručení upomínky, zanikne pojištění marným uplynutím této lhůty. 6. Po právním zhodnocení soud dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla platně uzavřena pojistná smlouva v souladu s ustanovením § 2758 a násl. NOZ. Strany sjednaly pojistné, které bylo splatné v ročním intervalu, přičemž z tvrzení žalobce, které žalovaný žádným způsobem nerozporoval, vyplynulo, že žalovaný nezaplatil pojistné za shora označené období v poměrné části 1 691 Kč. Pojištění zaniklo dle výše citovaného ustanovení § 2804 NOZ, neboť žalovaný ani přes upomínku nedoplatil dlužné pojistné. Podle ustanovení § 2782 odst. 1 NOZ má žalobce právo na pojistné za dobu, po kterou trvalo pojištění. V daném případě se konkrétně jedná o shora označenou dobu, přičemž žalobce, jakožto pojistitel, má v souladu s § 13 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla právo na pojistné do konce kalendářního měsíce, ve kterém pojištění odpovědnosti zaniklo. Pohledávka za žalovaným platně přešla na žalobce v souladu s ust. § 1879 a násl. NOZ, o čemž byl žalovaný informován. Protože v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný svoji povinnost za shora označené období splnil, dluží žalobci částku 1 691 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalovaný nesplněním svého závazku dostal do prodlení, má žalobce vedle dlužné jistiny nárok na zaplacení úroků z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 NOZ, přičemž výše zákonné sazby je určena ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud dospěl k závěru, že žaloba byla důvodná a žalovanému uložil povinnost k úhradě tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. jako běžná třídenní. 7. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142a odst. 1 o. s. ř. a s ust. § 151 odst. 2 o. s. ř. Žalobci, který byl v řízení zcela úspěšný, soud přiznal plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměna za zastoupení účastníka advokátem dle ustanovení § 14b odst. 1 bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ AT) za tři úkony právní služby (převzetí zastoupení, sepis žaloby a kvalifikovaná výzva k úhradě) á 200 Kč a náhrada hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby á 100 Kč dle ust. § 14b odst. 5 písm. a) AT. Podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. se částka odměny a náhrad advokáta dále zvyšuje o 21 % DPH dle zákona č. 235/2004 Sb., tj. o částku 189 Kč Celkem tedy žalobci náleží náhrada nákladů řízení ve výši 1 489 Kč, splatná rovněž v zákonné třídenní lhůtě dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., přičemž platební místo pro úhradu nákladů řízení bylo stanoveno v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. 8. Soud pro úplnost dodává, že je na místě aplikovat ustanovení § 14b AT, neboť podání bylo vypracováno na ustáleném vzoru uplatněném shodným žalobcem opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech, jejichž tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč. Obdobně jako v jiných žalobních návrzích žalobce opakovaně vymáhá pohledávky z určitého typu adhézních smluv, kdy dochází pouze k částečné úpravě (záměně) některých individuálních údajů, týkajících se především generálií žalovaného, jednotlivých částek a dat. Je taktéž nerozhodné, zda žalobce je v obdobných věcech zastupován různými právními zástupci. V tomto směru soud poukazuje i na obdobné závěry Krajského soudu v Plzni (např. usnesení ze dne 11. 2. 2016 č.j. 25Co 31/2016-41).