25 C 228/2020-64 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit mu částku 1 200 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky od 12. 7. 2014 do zaplacení v zákonné sazbě. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce, [právnická osoba], dne 20. 6. 2014 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě jí právní předchůdce žalobce poskytl peněžní prostředky ve výši 1 200 Kč, jež byly žalované převedeny na její bankovní účet, který jako žadatelka uvedla v žádosti o poskytnutí zápůjčky. Smlouva byla považována za uzavřenou okamžikem, kdy žalobce poskytl žalované zápůjčku. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím elektronického formuláře, umístěného na webových stránkách původního věřitele, resp. formou textové zprávy SMS. Odesláním žádosti o půjčku žalovaná potvrdila, že se seznámila se smluvními podmínkami, jejich přílohami i s informacemi v nich uvedenými, jež tvořily nedílnou součást těchto podmínek a byly k dispozici na webových stránkách, dále že s nimi v plném rozsahu souhlasí. Žalovaná zde uvedla údaje o svém rodném čísle, dokladu totožnosti i bankovním účtu. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit společně s poplatkem za zpracování a poskytnutí půjčky do 11. 7. 2014. Žalovaná své smluvní povinnosti nedostála, původnímu věřiteli ani žalobci ničeho nezaplatila. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek se dne 21. 12. 2017 se žalobce stal věřitelem uvedené pohledávky. Žalobce požadoval vrácení toliko jistiny půjčky, poplatek za poskytnutí půjčky v tomto řízení nepožadoval. Žalobce dále nárokoval zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Listiny jí byly doručovány v souladu s ust. § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) na adresu zapsanou v Centrální evidenci obyvatel ČR a na další soudem zjištěné adresy. Podle ustanovení § 115a o.s.ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů. 3. Z listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce, [právnická osoba] smlouvu, na jejímž základě se původní věřitel zavázat žalované poskytnout úvěr ve výši 5 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem za úvěr ve výši 1 200 Kč (celkem 6 200 Kč) do 11. 7. 2014 (prohlášení pro stávajícího klienta). Z potvrzení o provedené platbě ze dne 20. 6. 2014 soud ověřil, že částka 5 000 Kč byla téhož dne odeslána na účet č. [bankovní účet] (výpis z účtu [právnická osoba] včetně listiny označené„ [anonymizována tři slova]“). Fakturou [číslo] ze dne 20. 6. 2014 žalobce vyúčtoval žalované částku 6 200 Kč, jež byla splatná dne 11. 7. 2014 (označená faktura). Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017 se žalobce stal věřitelem dané pohledávky, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 18. 1. 2018 (smlouva o postoupení pohledávek z uvedeného dne a oznámení o postoupení pohledávky ze zmíněného dne). Ani přes výzvu ze dne 11. 3. 2020 nebylo zjištěno, že by žalovaná dlužnou částku žalobci zaplatila (výzva k úhradě dluhu, předžalobní upomínka z uvedeného dne). 4. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., obchodní zákoník (dále jen„ NOZ“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Mezi původním věřitelem a žalovanou byla uzavřena v souladu s ust. § 2395 a násl. NOZ smlouva o úvěru. Účastníci sice smlouvu označili jako smlouvu o zápůjčce ve smyslu ust. § 2390 a násl. NOZ, soud však s přihlédnutím ke všem zjištěným okolnostem podřadil smluvní vztah účastníků pod smlouvu o úvěru dle shora citovaného ust. § 2395 a násl. NOZ. K tomuto závěru soud podotýká, že zápůjčka (zejména peněžitá), má sice obdobnou hospodářskou funkci jako úvěr, nicméně smlouva o úvěru se však od smlouvy o zápůjčce liší v několika podstatných ohledech. Smlouva o zápůjčce je reálnou smlouvou, smlouva o úvěru je smlouvou konsenzuální, předmětem smlouvy o zápůjčce mohou být jakékoliv zastupitelné věci, předmětem smlouvy o úvěru mohou být jen peněžité prostředky, smlouva o zápůjčce může být jak úplatná, tak bezúplatná, smlouva o úvěru je vždy úplatná, tj. úročená. V posuzovaném případě tedy jde tedy o typový případ smlouvy o úvěru. Žalobce se stal v souladu s ust. § 1879 NOZ věřitelem pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek, což bylo žalované písemně oznámeno, jak bylo v řízení prokázáno. Právní předchůdce žalobce svoji povinnost ze smlouvy řádně splnil, když umožnil žalované čerpat poskytnutý úvěr. Žalovaná však svoji povinnost ze smlouvy porušila, když poskytnutý úvěr řádně a včas nesplatila, čímž se dostal do prodlení. Žalovaná ohledně svého závazku neuvedla žádná skutková tvrzení, vznik, ani výši nesporovala. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná žalobci zaplatila dlužnou částku ve výši 1 200 Kč, odpovídající jistině poskytnutého úvěru. Povinnost žalované vrátit poskytnuté peněžní prostředky vyplývá z ust. § 2395 NOZ ve spojení s ust. § 2399 odst. 1 NOZ. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci dlužnou částku ve shora konkretizované výši. Protože se žalovaná dostala do prodlení s úhradou svého závazku, má žalobce v souladu s ust. § 1970 NOZ právo vedle plnění i na přiznání úroku z prodlení, jejichž výše je stanovena v souladu s prováděcím předpisem (§ 2 nařízení č. 351/2013 Sb.). Žalobci byl proto přiznán i úrok z prodlení v zákonné sazbě tak, jak je uvedeno ve výroku I tohoto rozsudku. Soud tedy žalobě v plném rozsahu vyhověl, přičemž lhůtu k plnění určil dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. jako běžnou třídenní. 6. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 142a odst. 1 a ust. § 151 odst. 2 o.s.ř. Žalobci, který byl ve věci zcela úspěšný, náleží právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměna za zastoupení účastníka advokátem za dva a půl úkonu právní služby (převzetí zastoupení, sepis žaloby a prostá výzva k plnění) á 200 Kč dle ustanovení § 14b odst. 1 bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ AT“) a náhrada hotových výdajů za tři úkony právní služby po 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) AT. Podle ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř. se částka odměny a náhrad advokáta dále zvyšuje o 21% DPH dle zákona č. 235/2004 Sb., tj. o částku 168 Kč. Celkem tedy žalobci náleží náhrada nákladů řízení ve výši 1 368 Kč, splatná rovněž v zákonné třídenní lhůtě dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., přičemž platební místo pro úhradu nákladů řízení bylo stanoveno v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o.s.ř.