25 C 241/2020-42 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 822 Kč spolu s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 64 Kč za období od 21. 9. 2019 do 30. 6. 2020. Žalobu po doplnění odůvodnila tím, že účastníci uzavřeli dne 11. 6. 2019 pojistnou smlouvu [číslo] jejímž předmětem bylo pojištění vozidla„ [anonymizována dvě slova] – [rok] [anonymizováno]“. Předmětnou smlouvou došlo k pojištění vozidla [značka automobilu] [anonymizováno], [registrační značka] Účastníci sjednali první pojistné ve výši 806 Kč, které bylo smluveno v ročním intervalu a splatné k prvnímu dni daného pojistného období. Žalovaný nezaplatil pojistné, pojištění zaniklo ke dni 20. 9. 2019 (v doplnění žalobce opravil datum na 19. 9. 2019). Ke dni zániku pojištění činí dlužné pojistné za období od 11. 6. 2019 do 20. 9. 2019 částku 222 Kč. Žalobkyně doplnila, že dlužné pojistné jí náleží do konce kalendářního měsíce, v němž došlo k předčasnému zániku pojištění. Dále žalobkyni vznikl nárok na úhradu sjednaného poplatku v celkové výši 600 Kč za vyhotovení a odeslání upomínek na dlužné pojistné dle platného sazebníku (2 x 300 Kč za upomínku ze dne 29. 7. 2019 a 30. 10. 2020). K úhradě byl žalovaný vyzván dopisem ze dne 24. 1. 2020, ani poté dluh na pojistném nevyrovnal. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Listiny mu byly doručovány v souladu s ust. § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) na adresu zapsanou v Centrální evidenci obyvatel ČR a na další soudem zjištěné adresy. Podle ustanovení § 115a o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů. 3. Soud z listinných důkazů učinil následující závěr o skutkovém stavu. Účastníci uzavřeli dne 11. 6. 2019 pojistnou smlouvu pro [anonymizována čtyři slova] k pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem motocyklu, v níž se žalovaný zavázal platit pojistné za sjednané roční období ve výši 806 Kč Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou, počátek pojištění byl stanoven na den 11. 6. 2019. Uvedenou smlouvou došlo k pojištění motocyklu [značka automobilu] [anonymizováno], [registrační značka] jehož vlastník a provozovatel byl žalovaný (pojistná smlouva [číslo]). Nedílnou součást citované smlouvy tvořily pojistné podmínky žalobkyně. Dopisem ze dne 29. 7. 2019 žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužného pojistného s tím, že žalovaného upozornila pro případ, pokud by nedošlo k jeho úhradě nejpozději do stanoveného data přesahujícího 1 měsíc, že dojde k zániku pojištění sjednaného touto smlouvou (upomínka k zaplacení dlužného pojistného z uvedeného dne včetně dodejky). Dopisem ze dne 4. 10. 2019 žalobkyně žalovaného upozornila, že dne 19. 9. 2019 zanikla z důvodu nezaplacení pojistného pojistná smlouva a vyzvala ho k úhradě dluhu na pojistném (zmíněný dopis). Z bilance pojistné smlouvy je patrné, že ke dni ukončení pojistné smlouvy (20. 9. 2019) žalovaný dlužil žalobkyni částku 822 Kč, přičemž součástí vyúčtovaných částek byly i 2 poplatky za upomínání po 300 Kč (celkem 600 Kč). Tyto poplatky vyplývají ze sazebníku nákladů na vymáhání pojistného u produktů neživotního pojištění s účinností od 3. 6. 2019. K úhradě dluhu žalobkyně žalovaného vyzvala rovněž dopisem ze dne 16. 7. 2019 a 30. 10. 2019, dále prostřednictvím svého zástupce dopisem ze dne 24. 1. 2020 (zmíněné dopisy včetně dodejek a poštovního podacího archu). V řízení nebylo zjištěno, že by žalovaný dlužnou částku žalobkyni zaplatil. 4. Podle ustanovení § 2782 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ NOZ“), pojistitel má právo na pojistné za dobu trvání pojištění. 5. Podle § 2804 NOZ upomene-li pojistitel pojistníka o zaplacení pojistného a poučí-li ho v upomínce, že pojištění zanikne, nebude-li pojistné zaplaceno ani v dodatečné lhůtě, která musí být stanovena nejméně v trvání jednoho měsíce ode dne doručení upomínky, zanikne pojištění marným uplynutím této lhůty. 6. Po právním zhodnocení soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla platně uzavřena pojistná smlouva v souladu s ustanovením § 2758 a násl. NOZ. Účastníci sjednali pojistné, které bylo splatné v ročním intervalu, přičemž z tvrzení žalobkyně, které žalovaný žádným způsobem nerozporoval, vyplynulo, že žalovaný nezaplatil pojistné za shora označené období v poměrné části 222 Kč. Pojištění zaniklo dle výše citovaného ustanovení § 2804 NOZ, neboť žalovaný ani přes upomínku nedoplatil dlužné pojistné. Podle ustanovení § 2782 odst. 1 NOZ má žalobkyně právo na pojistné za dobu, po kterou trvalo pojištění. V daném případě se konkrétně jedná o shora označenou dobu, přičemž žalobkyně, jakožto pojistitel, má v souladu s § 13 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla právo na pojistné do konce kalendářního měsíce, ve kterém pojištění odpovědnosti zaniklo. Protože v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný svoji povinnost za shora označené období vůči žalobkyni splnil, dluží jí částku 822 Kč, přičemž 600 Kč žalobkyni náleží z titulu sjednaného poplatku za výzvy k úhradě dlužné částky, jenž byl účastníky řízení ujednán v citované pojistné smlouvě odkazem na pojistné podmínky a sazebník žalobkyně. Vzhledem k tomu, že se žalovaný nesplněním svého závazku dostal do prodlení, má žalobkyně vedle dlužné jistiny nárok na zaplacení úroků z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 NOZ, přičemž výše zákonné sazby je určena ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně kapitalizovala úrok z prodlení za výše uvedenou dobu, soud proto zavázal žalovaného k zaplacení částky v celkové výši 886 Kč (822 Kč dlužné pojistné a 64 Kč kapitalizovaný úrok z prodlení). Soud dospěl k závěru, že žaloba byla důvodná a žalovanému uložil povinnost k úhradě tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. jako běžná třídenní. 7. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142a odst. 1 o. s. ř. a s ust. § 151 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, soud přiznal plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměna za zastoupení účastníka advokátem dle ustanovení § 14b odst. 1 bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ AT) za tři úkony právní služby (převzetí zastoupení, sepis žaloby a kvalifikovaná výzva k plnění) á 200 Kč a náhrada hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby á 100 Kč dle ust. § 14b odst. 5 písm. a) AT. Podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. se částka odměny a náhrad advokáta dále zvyšuje o 21 % DPH dle zákona č. 235/2004 Sb., tj. o částku 189 Kč. Celkem tedy žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení ve výši 1 489 Kč, splatná rovněž v zákonné třídenní lhůtě dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., přičemž platební místo pro úhradu nákladů řízení bylo stanoveno v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. 8. Soud pro úplnost dodává, že je na místě aplikovat ustanovení § 14b AT, neboť podání bylo vypracováno na ustáleném vzoru uplatněném shodnou žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech, jejichž tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč. Obdobně jako v jiných žalobních návrzích žalobkyně opakovaně vymáhá pohledávky z určitého typu adhézních smluv, kdy dochází pouze k částečné úpravě (záměně) některých individuálních údajů, týkajících se především generálií žalovaného, jednotlivých částek a dat. Je taktéž nerozhodné, zda je žalobkyně v obdobných věcech zastupována různými právními zástupci. V tomto směru soud poukazuje i na obdobné závěry Krajského soudu v Plzni (např. usnesení ze dne 11. 2. 2016 č.j. 25Co 31/2016-41).