25 C 268/2021-82 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit mu částku 24 750,53 Kč spolu s úrokem ve výši 23,99 % ročně z částky 24 750,53 Kč od 20. 7. 2019 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 24 750,53 Kč od 20. 7. 2019 do zaplacení. Žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], uzavřel se žalovanou dne 7. 7. 2017 smlouvu o vydání kreditní karty, jenž je smlouvou o úvěru, v níž se původní věřitel zavázal poskytnout žalované úvěrový rámec až do výše 32 000 Kč, který mohla žalovaná čerpat prostřednictvím kreditní karty, a žalovaná se zavázala, že poskytnutý úvěr splatí v měsíčních splátkách v minimální výši 3,5 % měsíčně z čerpaných prostředků spolu s úrokem ve výši 24 % ročně a s dalšími poplatky dle smlouvy a ceníku, zároveň bude dodržovat i dohodnuté podmínky. Právní předchůdce žalobce svou povinnost splnil, když žalované vydal kreditní kartu a poskytl jí úvěrový rámec, jenž mohla žalovaná jejím prostřednictvím čerpat. Protože žalovaná porušila své povinnosti a dostala se do prodlení se splácením úvěru, původní věřitel využil svého oprávnění a přistoupil v souladu s produktovými podmínkami dne 8. 11. 2018 k zesplatnění úvěru. Dlužná částka sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 24 750,53 Kč, žalobce nadále požaduje smluvní úrok ve sjednané výši 23,99 % ročně z nesplacené jistiny dluhu a rovněž úrok z prodlení v zákonné sazbě. Pohledávka za žalovanou byla původním věřitelem postoupena nejprve dne 29. 7. 2019 na [právnická osoba] a.s. a dne 30. 7. 2019 na žalobce, a to v návaznosti na uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek. Ani přes opakované upomínky žalovaná svůj dluh neuhradila. 2. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1, k němuž byla žaloba podána, ze dne 2. 3. 2021 č. j. 70 C 421/2020-25 vyslovil soud svou místní nepříslušnost a po právní moci usnesení věc postoupil zdejšímu soudu jako soudu místně příslušnému. 3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Písemnosti jí byly doručovány v souladu s ustanovením § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) na adresu uvedenou v registru obyvatel. Dle ustanovení § 115a o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 101 odst. 4 o.s.ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě listinných důkazů předložených žalobcem. 4. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti. Mezi žalovanou a společností [právnická osoba] došlo k uzavření úvěrové smlouvy, na jejímž základě původní věřitel poskytl žalované možnost čerpat úvěr až do výše jistiny 32 000 Kč s ujednanou úrokovou sazbou 23,99 % ročně (RPSN 26,81 %), který se žalovaná zavázala splácet v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši 3,5 %, minimálně 300 Kč. Celková částka splatná žalovaným podle této smlouvy měla činit částku 36 312 Kč. Nedílnou přílohu smlouvy tvořil ceník produktu a služeb a Všeobecné obchodní podmínky původního věřitele, s nimiž se žalovaná, jak potvrdila, seznámila a souhlasila s nimi. Původní věřitel byl oprávněn mj. pro případ porušení žalované některé z povinností sjednaných smlouvou o úvěru (zejména, pokud by byla v prodlení s některou platební povinností) mj. dosud nesplacené částky úvěru včetně úroku prohlásit za splatné a odstoupit od smlouvy. Ze souhrnného výpisu pohybu na účtu soud ověřil, že žalovaná na svojí kreditní kartě čerpala poskytnutý úvěr, přičemž nesplatila částku ve výši 24 750,53 Kč. Původní věřitel proto dopisem ze dne 8. 11. 2018 prohlásil úvěr za okamžitě splatný a vyzval žalovanou k úhradě dluhu (prohlášení o okamžité splatnosti a výzva k uhrazení dluhu z uvedeného dne). Dopisem ze dne 15. 8. 2019 byla žalovaná původním věřitelem vyrozuměna o postoupení pohledávky s tím, že novým věřitelem se stala [právnická osoba], a.s. Daný dopis žalované adresoval jak na adresu [adresa žalované], tak i na adresu [adresa žalované] (oznámení o postoupení pohledávky z uvedeného dne). Žalované bylo dále dopisem ze dne 14. 10. 2019 oznámeno postoupení pohledávky [právnická osoba] a.s. a upozornila ji, že novým věřitelem se stal žalobce. I tyto dopisy byly adresovány na výše uvedené adresy (oznámení o postoupení pohledávky z uvedeného dne). V řízení nebylo zjištěno, že by žalovaná ani přes výzvu ze dne 22. 10. 2019 (předžalobní výzva k úhradě) učiněnou prostřednictvím zástupce žalobce, svoji povinnost splnil a dlužnou částku žalobci zaplatila. 5. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ NOZ“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 2399 odst. 1 NOZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 7. Po právním zhodnocení soud dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2395 a násl. NOZ. Žalobce se stal v souladu s ustanovením § 1879 NOZ věřitelem pohledávky na základě oznámení o postoupení pohledávek vyplývající ze smlouvy o úvěru, uzavřené nejprve mezi původním věřitelem společností [právnická osoba] a [právnická osoba] a.s. a následně mezi posledně jmenovanou společností a žalobcem, o čemž byla žalovaná řádně vyrozuměna, jak vyplývá z oznámení o postoupení pohledávky. Soud v tomto směru odkazuje na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. 33 Cdo 2969/2011, dle něhož není-li prokázáno, že postupitel postoupení pohledávky dlužníku oznámil, ani že postupník postoupení pohledávky dlužníku prokázal, je povinností soudu zabývat se otázkou platnosti postupní smlouvy. Pokud postupitel splnil notifikační povinnost vyplývající z ustanovení § 1882 odst. 1 NOZ, dlužník nemá vůči postupníkovi ve sporu o úhradu pohledávky k dispozici obranu založenou na námitce neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávky. Původní věřitel svoji povinnost ze smlouvy o úvěru řádně splnil, když žalované vydal platební kartu a umožnil jí čerpat úvěr až do výše 32 000 Kč. Čerpaný úvěr se žalovaná zavázal splatit v měsíčních splátkách spolu s úrokem v dohodnuté výši 23,99 % ročně, celková výše pravidelné splátky úvěru činila 3,5 % měsíčně z čerpaných prostředků. Vzhledem k tomu, že žalovaná neplnila řádně své povinnosti, když řádně a včas nesplácela dohodnuté splátky, původní věřitel využil svého smluvního oprávnění a zesplatnil celý zůstatek úvěru včetně příslušenství. Protože ani poté žalovaná nedoplatila dlužnou částku, dostala se prodlení. Povinnost žalované vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit smluvený úrok ve sjednané lhůtě vyplývá z citovaného ustanovení § 2395 NOZ, lhůta byla mezi stranami sjednána v souladu s ustanovením § 2399 odst. 1 NOZ. Žalovaná v řízení ohledně svého závazku neuvedla žádná skutková tvrzení, jeho existenci ani jeho výši nepopírala. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud vyhodnotil, že žaloba je důvodná a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci dlužnou částku ve výši 24 750,53 Kč, představující nesplacenou část jistiny úvěrového rámce. Dále je žalovaná povinna zaplatit žalobci i další běžící úrok ve smluvené výši 23,99 % ročně z nesplacené jistiny. Protože se žalovaná dostala do prodlení s úhradou svého závazku, má žalobce v souladu s ustanovením § 1970 NOZ právo vedle plnění i na přiznání úroků z prodlení, jejichž výše je stanovena v souladu s prováděcím předpisem (ustanovení § 2 nařízení č. 351/2013 Sb.). Žalobci byl proto přiznán i úrok z prodlení v zákonné sazbě z jistiny dluhu od 20. 7. 2019 do zaplacení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Soud tedy žalobě vyhověl, přičemž lhůtu k plnění určil dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř. jako běžnou třídenní. 8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 142a odst. 1 o.s.ř. a s ust. § 151 odst. 2 o.s.ř. Žalobci, který byl ve věci zcela úspěšný, náleží právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 991 Kč, odměna za zastoupení účastníka advokátem za dva a půl úkonu právní služby (převzetí zastoupení, sepis žaloby a prostá výzva k plnění) á 2 100 Kč dle ustanovení § 7, bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ AT“) a náhrada hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby po 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 4 AT. Podle ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř. se částka odměny a náhrad advokáta dále zvyšuje o 21% daň z přidané hodnoty dle zákona č. 235/2004 Sb., tj. o částku 1 291,50 Kč Celkem tedy žalobci náleží náhrada nákladů řízení v zaokrouhlené výši 8 433 Kč. I tato uložená povinnost je splatná v zákonné třídenní lhůtě dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., přičemž platební místo pro úhradu nákladů řízení bylo stanoveno v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o.s.ř.