25 C 283/2020-38 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 1 250 Kč spolu s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 57 Kč za období od 6. 1. 2020 do 18. 6. 2020. Žalobu odůvodnila tím, že účastníci uzavřeli dne 19. 12. 2018 pojistnou smlouvu [číslo] jejímž předmětem bylo [anonymizována dvě slova] pojištění. Účastníci sjednali první pojistné ve výši 350 Kč, které bylo smluveno v měsíčním intervalu a splatné k prvnímu dni daného pojistného období. Žalovaná nezaplatila pojistné, pojištění zaniklo ke dni 2. 12. 2019. Ke dni zániku pojištění činí dlužné pojistné za období od 1. 7. 2019 do 2. 12. 2019 částku 1 250 Kč. K úhradě byla žalovaná vyzvána dopisem ze dne 26. 3. 2020, ani poté dluh na pojistném nevyrovnala. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Listiny jí byly doručovány v souladu s ust. § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) na adresu zapsanou v Centrální evidenci obyvatel ČR a na další soudem zjištěné adresy. Podle ustanovení § 115a o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů. 3. Soud z listinných důkazů učinil následující závěr o skutkovém stavu. Účastníci uzavřeli dne 19. 12. 2018 pojistnou smlouvu [anonymizována dvě slova] pojištění - [anonymizováno], v níž se žalovaná zavázala platit pojistné za sjednané měsíční období ve výši 350 Kč. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou, počátek pojištění byl stanoven na den 1. 1. 2019 (pojistná smlouva [číslo] včetně záznamu z jednání s klientem ze dne 19. 12. 2018, potvrzení o uzavření pojistné smlouvy ze dne 21. 12. 2018 a informace o splatnosti a platbě pojistného). Nedílnou součást citované smlouvy tvořily pojistné podmínky žalobkyně. Dopisem ze dne 8. 10. 2019 žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužného pojistného s tím, že žalovanou upozornila pro případ, pokud by nedošlo k jeho úhradě nejpozději do stanoveného data přesahujícího 1 měsíc, že dojde k zániku pojištění sjednaného touto smlouvou (upomínka s upozorněním na možnost zániku pojištění z uvedeného dne včetně dodejky). Dopisem ze dne 12. 12. 2019 žalobkyně žalovanou upozornila, že dne 2. 12. 2019 zanikla z důvodu nezaplacení pojistného pojistná smlouva a vyzvala ji k úhradě dluhu na pojistném (zánik pojištění). Z vyúčtování pojistné smlouvy a z výpočtu kapitálové hodnoty smlouvy je patrné, že ke dni ukončení pojistné smlouvy (2. 12. 2019) žalovaná dlužila žalobkyni částku 1 600 Kč, přičemž součástí vyúčtovaných částek byl i poplatek za upomínání ve výši 350 Kč. K úhradě dluhu žalobkyně žalovanou vyzvala rovněž prostřednictvím své zástupkyně dopisem ze dne 26. 3. 2020 (zmíněný dopis včetně dodejky a poštovního podacího archu). V řízení nebylo zjištěno, že by žalovaná dlužnou částku žalobkyni zaplatila. 4. Podle ustanovení § 2782 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) pojistitel má právo na pojistné za dobu trvání pojištění. 5. Podle § 2804 o.z. upomene-li pojistitel pojistníka o zaplacení pojistného a poučí-li ho v upomínce, že pojištění zanikne, nebude-li pojistné zaplaceno ani v dodatečné lhůtě, která musí být stanovena nejméně v trvání jednoho měsíce ode dne doručení upomínky, zanikne pojištění marným uplynutím této lhůty. 6. Po právním zhodnocení soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla platně uzavřena pojistná smlouva v souladu s ustanovením § 2758 a násl. o.z. Účastníci sjednali pojistné, které bylo splatné v měsíčním intervalu, přičemž z tvrzení žalobkyně, které žalovaná žádným způsobem nerozporovala, vyplynulo, že žalovaná nezaplatila pojistné za shora označené období v poměrné části 1 250 Kč. Pojištění zaniklo dle výše citovaného ustanovení § 2804 o.z., neboť žalovaná ani přes upomínku nedoplatila dlužné pojistné. Podle ustanovení § 2782 odst. 1 o.z. má žalobkyně právo na pojistné za dobu, po kterou trvalo pojištění. Protože v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná svoji povinnost za shora označené období vůči žalobkyni splnila, dluží jí částku 1 250 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalovaná nesplněním svého závazku dostala do prodlení, má žalobkyně vedle dlužné jistiny nárok na zaplacení úroků z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o.z., přičemž výše zákonné sazby je určena ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně kapitalizovala úrok z prodlení za výše uvedenou dobu, soud proto zavázal žalované k zaplacení částky v celkové výši 1 307 Kč (1 250 Kč dlužné pojistné a 57 Kč kapitalizovaný úrok z prodlení). Soud dospěl k závěru, že žaloba byla důvodná a žalované uložil povinnost k úhradě tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. jako běžná třídenní. 7. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142a odst. 1 o. s. ř. a s ust. § 151 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, soud přiznal plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměna za zastoupení účastníka advokátem dle ustanovení § 14b odst. 1 bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ AT) za tři úkony právní služby (převzetí zastoupení, sepis žaloby a kvalifikovaná výzva k plnění) á 200 Kč a náhrada hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby á 100 Kč dle ust. § 14b odst. 5 písm. a) AT. Podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. se částka odměny a náhrad advokáta dále zvyšuje o 21 % DPH dle zákona č. 235/2004 Sb., tj. o částku 189 Kč Celkem tedy žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení ve výši 1 489 Kč, splatná rovněž v zákonné třídenní lhůtě dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., přičemž platební místo pro úhradu nákladů řízení bylo stanoveno v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. 8. Soud pro úplnost dodává, že je na místě aplikovat ustanovení § 14b AT, neboť podání bylo vypracováno na ustáleném vzoru uplatněném shodnou žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech, jejichž tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč. Obdobně jako v jiných žalobních návrzích žalobkyně opakovaně vymáhá pohledávky z určitého typu adhézních smluv, kdy dochází pouze k částečné úpravě (záměně) některých individuálních údajů, týkajících se především generálií žalované, jednotlivých částek a dat. Je taktéž nerozhodné, zda je žalobkyně v obdobných věcech zastupována různými právními zástupci. V tomto směru soud poukazuje i na obdobné závěry Krajského soudu v Plzni (např. usnesení ze dne 11. 2. 2016 č.j. 25Co 31/2016-41).