25 C 379/2020-45 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu částku 1 919 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné sazbě. Žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], uzavřel se žalovaným pojistnou smlouvu [číslo] jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti z provozu vozidla s datem počátku pojištění od 15. 6. 2018. Žalovaný nezaplatil pojistné, pojištění zaniklo ke dni 22. 9. 2019. Přehled pojistných období, jakož i výše pojistného a datum splatnosti vyplývá z přehledu předpisu a plateb, který žalobce přiložil k žalobě. Žalobce se stal věřitelem pohledávky za žalovaným v návaznosti na smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 31. 12. 2018, o čemž byl žalovaný informován. Ani přes upomínky žalovaný dluh na pojistném nevyrovnal. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Listiny mu byly doručovány v souladu s ust. § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) na adresu zapsanou v Centrální evidenci obyvatel ČR. Podle ustanovení § 115a o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů. 3. Soud z listinných důkazů učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalovaný s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], uzavřeli v návaznosti na návrh, který byl ze strany původního věřitele akceptován, dne 18. 6. 2018 pojistnou smlouvu o pojištění vozidla k pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, v níž se žalovaný zavázal platit pojistné za sjednané roční období ve výši 7 358 Kč Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou, počátek pojištění byl stanoven na den 15. 6. 2018. Uvedenou smlouvou došlo k pojištění vozidla tov. zn. [anonymizována dvě slova], [registrační značka], jehož vlastník a provozovatel byl žalovaný (návrh pojistné smlouvy a pojistka k pojistné smlouvě [číslo]). Nedílnou součást citované smlouvy tvořily pojistné podmínky žalobce. Dopisem ze dne 8. 8. 2019 původní věřitel vyzval žalovaného k úhradě dlužného pojistného s tím, že žalovaného upozornil pro případ, pokud by nedošlo k jeho úhradě nejpozději do stanoveného data přesahujícího 1 měsíc, že dojde k zániku pojištění sjednaného touto smlouvou (upomínka platby z uvedeného dne včetně dodejky). Dopisem ze dne 2. 10. 2019 právní předchůdce žalobce žalovaného upozornil, že dne 22. 9. 2019 zanikla z důvodu nezaplacení pojistného pojistná smlouva a vyzval ho k úhradě dluhu na pojistném (zánik pojištění). Z předpisu pojistné smlouvy je patrné, že ke dni ukončení pojistné smlouvy (22. 9. 2019) žalovaný dlužil právnímu předchůdci žalobce částku 1 919 Kč. Dopisem ze dne 12. 1. 2021 žalobce žalovanému oznámil postoupení pohledávky. Žalobce soudu předložil i všeobecné pojistné podmínky, účinné od 1. 2. 2016, v níž byly upraveny doplňující a podrobnější ujednání stran, mj. následky nezaplacení pojistného (článek 6.1. těchto podmínek). Žalovaný byl dne 10. 8. 2020 vyzván k úhradě dluhu i prostřednictvím zástupce žalobce (zmíněný dopis z uvedeného dne). V řízení nebylo zjištěno, že by žalovaný dlužnou částku žalobci zaplatil. 4. Podle ustanovení § 2782 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ NOZ“), pojistitel má právo na pojistné za dobu trvání pojištění. 5. Podle § 2804 NOZ upomene-li pojistitel pojistníka o zaplacení pojistného a poučí-li ho v upomínce, že pojištění zanikne, nebude-li pojistné zaplaceno ani v dodatečné lhůtě, která musí být stanovena nejméně v trvání jednoho měsíce ode dne doručení upomínky, zanikne pojištění marným uplynutím této lhůty. 6. Po právním zhodnocení soud dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla platně uzavřena pojistná smlouva v souladu s ustanovením § 2758 a násl. NOZ. Strany sjednaly pojistné, které bylo splatné v ročním intervalu, přičemž z tvrzení žalobce, které žalovaný žádným způsobem nerozporoval, vyplynulo, že žalovaný nezaplatil pojistné za shora označené období v poměrné části 1 919 Kč. Pojištění zaniklo dle výše citovaného ustanovení § 2804 NOZ, neboť žalovaný ani přes upomínku nedoplatil dlužné pojistné. Podle ustanovení § 2782 odst. 1 NOZ má žalobce právo na pojistné za dobu, po kterou trvalo pojištění. V daném případě se konkrétně jedná o shora označenou dobu, přičemž žalobce, jakožto pojistitel, má v souladu s § 13 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla právo na pojistné do konce kalendářního měsíce, ve kterém pojištění odpovědnosti zaniklo. Pohledávka za žalovaným platně přešla na žalobce v souladu s ust. § 1879 a násl. NOZ, o čemž byl žalovaný informován. Protože v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný svoji povinnost za shora označené období splnil, dluží žalobci částku 1 919 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalovaný nesplněním svého závazku dostal do prodlení, má žalobce vedle dlužné jistiny nárok na zaplacení úroků z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 NOZ, přičemž výše zákonné sazby je určena ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud dospěl k závěru, že žaloba byla důvodná a žalovanému uložil povinnost k úhradě tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. jako běžná třídenní. 7. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142a odst. 1 o. s. ř. a s ust. § 151 odst. 2 o. s. ř. Žalobci, který byl v řízení zcela úspěšný, soud přiznal plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměna za zastoupení účastníka advokátem dle ustanovení § 14b odst. 1 bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ AT) za tři úkony právní služby (převzetí zastoupení, sepis žaloby a kvalifikovaná výzva k úhradě) á 200 Kč a náhrada hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby á 100 Kč dle ust. § 14b odst. 5 písm. a) AT. Podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. se částka odměny a náhrad advokáta dále zvyšuje o 21 % DPH dle zákona č. 235/2004 Sb., tj. o částku 189 Kč Celkem tedy žalobci náleží náhrada nákladů řízení ve výši 1 489 Kč, splatná rovněž v zákonné třídenní lhůtě dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., přičemž platební místo pro úhradu nákladů řízení bylo stanoveno v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. 8. Soud pro úplnost dodává, že je na místě aplikovat ustanovení § 14b AT, neboť podání bylo vypracováno na ustáleném vzoru uplatněném shodným žalobcem opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech, jejichž tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč. Obdobně jako v jiných žalobních návrzích žalobce opakovaně vymáhá pohledávky z určitého typu adhézních smluv, kdy dochází pouze k částečné úpravě (záměně) některých individuálních údajů, týkajících se především generálií žalovaného, jednotlivých částek a dat. Je taktéž nerozhodné, zda žalobce je v obdobných věcech zastupován různými právními zástupci. V tomto směru soud poukazuje i na obdobné závěry Krajského soudu v Plzni (např. usnesení ze dne 11. 2. 2016 č.j. 25Co 31/2016-41).