25 C 87/2021-40 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 3 257 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné sazbě. Žalobu po doplnění odůvodnila tím, že účastníci uzavřeli dne 9. 12. 2018 pojistnou smlouvu [číslo] jejímž předmětem bylo pojištění vozidla s datem počátku pojištění od 9. 12. 2018. Předmětnou smlouvou došlo k pojištění vozidla [značka automobilu], [registrační značka]. Účastníci sjednali první pojistné v roční výši 9 541 Kč, splatné ve čtvrtletním intervalu k prvnímu dni daného pojistného období. Žalovaný nezaplatil pojistné, pojištění zaniklo ke dni 11. 10. 2019. Ke dni zániku pojištění činí dlužné pojistné za období od 9. 6. 2019 do 11. 10. 2019 částku 3 257 Kč. K úhradě byl žalovaný vyzván dopisem ze dne 8. 4. 2020, ani poté dluh na pojistném nevyrovnal. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Listiny mu byly doručovány v souladu s ust. § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) na adresu zapsanou v Centrální evidenci obyvatel ČR. Podle ustanovení § 115a o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů. 3. Soud z listinných důkazů učinil následující závěr o skutkovém stavu. Účastníci uzavřeli dne 9. 12. 2018 pojistnou smlouvu o pojištění vozidla k pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, v níž se žalovaný zavázal platit pojistné za sjednané čtvrtletní období ve výši 2 385 Kč (9 541 Kč ročně). Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou, počátek pojištění byl stanoven na den 9. 12. 2018. Uvedenou smlouvou došlo k pojištění vozidla [značka automobilu], [registrační značka], jehož vlastník a provozovatel byl žalovaný (pojistná smlouva [číslo] zkrácený záznam z jednání). Nedílnou součást citované smlouvy tvořily pojistné podmínky žalobkyně. Dopisem ze dne 11. 8. 2019 žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužného pojistného s tím, že žalovaného upozornila pro případ, pokud by nedošlo k jeho úhradě nejpozději do stanoveného data přesahujícího 1 měsíc, že dojde k zániku pojištění sjednaného touto smlouvou (upomínka k zaplacení pojistného z uvedeného dne). Z přehledu předpisů a plateb pojistné smlouvy je patrné, že ke dni ukončení pojistné smlouvy (11. 10. 2019) žalovaný dlužil žalobkyni částku 3 257 Kč. K úhradě dluhu žalobkyně žalovaného vyzvala rovněž prostřednictvím svého zástupce dopisem ze dne 19. 3. 2020 a 8. 4. 2020 (zmíněné dopisy včetně sledování zásilek – Pošta Online). V řízení nebylo zjištěno, že by žalovaný dlužnou částku žalobkyni zaplatil. 4. Podle ustanovení § 2782 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ NOZ“), pojistitel má právo na pojistné za dobu trvání pojištění. 5. Podle § 2804 NOZ upomene-li pojistitel pojistníka o zaplacení pojistného a poučí-li ho v upomínce, že pojištění zanikne, nebude-li pojistné zaplaceno ani v dodatečné lhůtě, která musí být stanovena nejméně v trvání jednoho měsíce ode dne doručení upomínky, zanikne pojištění marným uplynutím této lhůty. 6. Po právním zhodnocení soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla platně uzavřena pojistná smlouva v souladu s ustanovením § 2758 a násl. NOZ. Účastníci sjednali pojistné, které bylo splatné ve čtvrtletním intervalu, přičemž z tvrzení žalobkyně, které žalovaný žádným způsobem nerozporoval, vyplynulo, že žalovaný nezaplatil pojistné za shora označené období v poměrné části 3 257 Kč. Pojištění zaniklo dle výše citovaného ustanovení § 2804 NOZ, neboť žalovaný ani přes upomínku nedoplatil dlužné pojistné. Podle ustanovení § 2782 odst. 1 NOZ má žalobkyně právo na pojistné za dobu, po kterou trvalo pojištění. V daném případě se konkrétně jedná o shora označenou dobu, přičemž žalobkyně, jakožto pojistitel, má v souladu s § 13 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla právo na pojistné do konce kalendářního měsíce, ve kterém pojištění odpovědnosti zaniklo. Protože v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný svoji povinnost za shora označené období vůči žalobkyni splnil, dluží jí částku 3 257 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalovaný nesplněním svého závazku dostal do prodlení, má žalobkyně vedle dlužné jistiny nárok na zaplacení úroků z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 NOZ, přičemž požadavek žalobkyně nepřekračuje výši zákonné sazby určené § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud dospěl k závěru, že žaloba byla důvodná a žalovanému uložil povinnost k úhradě tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. jako běžná třídenní. 7. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142a odst. 1 o. s. ř. a s ust. § 151 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, soud přiznal plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměna za zastoupení účastníka advokátem dle ustanovení § 14b odst. 1 bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ AT) za tři úkony právní služby (převzetí zastoupení, sepis žaloby a kvalifikovaná výzva k plnění) á 200 Kč a náhrada hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby á 100 Kč dle ust. § 14b odst. 5 písm. a) AT. Podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. se částka odměny a náhrad advokáta dále zvyšuje o 21 % DPH dle zákona č. 235/2004 Sb., tj. o částku 189 Kč Celkem tedy žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení ve výši 1 489 Kč, splatná rovněž v zákonné třídenní lhůtě dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., přičemž platební místo pro úhradu nákladů řízení bylo stanoveno v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř.