28 C 154/2021-71 — Okresní soud Plzeň-město

Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 25. 5. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit ji částku 102 022 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru [číslo] dne 8. 2. 2020, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 70 000 Kč. K vyplacení úvěru došlo dne 10. 2. 2020 s tím, že žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 86,09% ročně, splácet ve 48 měsíčních splátkách ve výši 5 209 Kč, počínaje měsícem březen 2020. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně řádně prověřena. Žalovaný oznámil dne 23. 4. 2020, že má v úmyslu využít ochranné doby podle zákona číslo 177/2020 Sb. O délku ochranné doby se odložil čas plnění peněžitých dluhů žalovaného vůči žalobkyni, kdy ochranná doba trvala od 1. 5. 2020 do 31. 7. 2020. Za dobu trvání ochranné doby vzniklo žalobci právo na úrok za poskytnutí úvěru ve výši reposazby vyhlášené Českou národní bankou zvýšené o 8% bodů. Žalovaný však neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru, kdy do data zesplatnění celého úvěru byly uhrazeny pouze splátky ve výši 5 210 Kč dne 17. 3. 2020, dne 24. 8. 2020 a dne 1. 9. 2020. Před zesplatněním celého úvěru v důsledku prodlení žalovaného vzniklo žalobkyni taktéž právo na zaplacení smluvních pokut sjednaných dle bodu 6.1 smlouvy v celkové výši 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 30 dnů. Žalobkyni tak vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty u splátky [číslo] u které se žalovaný ocitl v prodlení o délce 30 dnů, tedy smluvní pokuty v celkové výši 1 x 499 Kč. V důsledku prodlení žalovaného žalobkyni dále vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2 smlouvy v celkové výši 400 Kč (2 x 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení v délce 15 dnů). Žalobkyně uvedla, že vzhledem k tomu, že žalovaný se dostal do prodlení splátky o délce 65 dnů a to u splátky [číslo] došlo k datu 26. 11. 2020 k zesplatnění celého úvěru. Tím, že nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úroku se staly součástí nové jistiny úvěru, kdy jistina byla celkem ve výši 85 844,77 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že v bodě 6.5 smlouvy bylo sjednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení, v daném případě od 28. 11. 2020 do zaplacení. Žalovaný se k věci nevyjádřil. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému se žalovaný bez řádné omluvy nedostavil, soud proto jednal v jeho nepřítomnosti. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Účastníci řízení uzavřeli dne 20. 2. 2020 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 70 000 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit formou 48 měsíčních splátek po 5 209 Kč s tím, že žalovaný se zavázal v souvislosti s poskytnutím úvěru vrátit žalobkyni celkem částku 250 032 Kč [ulice] úroková sazba byla stanovena ve výši 86,09% ročně, výše předpokládané roční procentní sazby nákladů pak byla ve výši 129,65. Ve smlouvě se zavázal žalovaný uhradit v případě prodlení s úhradou kterékoliv splátky smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, kdy taktéž bylo sjednáno, že žalobkyně má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí vznikly v souvislosti s prodlením žalovaného s úhradou splátky o délce 15 dnů částkou 200 Kč (Čl. 6.1, 6.2). V čl. 6 smlouvy bylo stanoveno, že pokud po zesplatnění úvěru žalovaný nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny za každý den prodlení. (Úvěrová smlouva, hodnocení klienta, předsmluvní formulář, prohlášení klienta, výpis záznamu z registru [příjmení]). Úvěr byl žalovanému vyplacen dne 10. 2. 2020 na jeho účet (doklad o vyplacení úvěru, výpis z účtu žalovaného). Oznámení o schválení úvěru bylo žalovanému zasláno dopisem ze dne 11. 2. 2020 (oznámení o schválení). Žalovaný však úvěr řádně a včas nesplácel, proto byl žalobkyní opakovaně upomínán k jeho řádnému hrazení (karta klienta, oznámení o zesplatnění úvěru, výzvy k zaplacení úvěru a předžalobní upomínka vč. podacího archu). Před uzavřením smlouvy byla ze strany žalobkyně řádně ověřena úvěruschopnost žalovaného (výpis z účtu žalovaného, dodatek k pracovní smlouvě, pracovní smlouva vč. jejího dodatku, výpis z rejstříku [příjmení]). Dle systému časových řad [příjmení] dostupných na www.cnb.cz činila průměrná úroková sazba korunových úvěrů poskytovaných bankami domácnostem v únoru 2020 10,79% ve spotřebě v rozmezí od 1 roku do 5 let. Podle § 23995 zákona číslo 89/2012 Sb. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 580 občanského zákoníku platí, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákonu vyžaduje. Po právním zhodnocení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný pouze z části. Soud dospěl k závěru, že na smlouvu o úvěru je nutno nahlížet jako na smlouvu absolutně neplatnou, a to s odkazem na smluvní ujednání o úroku za poskytnutý úvěr, který byl sjednán ve výši 86,09% ročně za situace, kdy sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem ve stejném období a za stejných podmínek činila 10,79% ročně. Takovéto ujednání o úrocích soud považuje za nemravné s poukazem na ustanovení § 580 občanského zákoníku, k němuž soud přihlíží z úřední povinnosti (§ 588 občanského zákoníku). Soud uvádí, že na smlouvu o úvěru nahlíží jako celek neplatnou, neboť ujednání o úroku je esenciální náležitostí smlouvy o úvěru, bez níž úvěrová smlouva jako celek nemůže být platná, proto nelze aplikovat ustanovení § 575 ani 576 občanského zákoníku. Pokud tedy smlouva nebyla uzavřena platně, avšak současně bylo prokázáno, že žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 70 000 Kč, pak na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný zaplatil toliko částku 15 630 Kč, výše bezdůvodného obohacení tak činí částku 54 370 Kč. Soud tedy žalobě vyhověl, kdy nárok žalobkyně posoudil dle ustanovení § 2991 odst. 2 občanského zákoníku. Soud taktéž shledal důvodným požadavek žalobkyně co do zákonného úroku z prodlení, avšak počátek prodlení soud stanovil ke dni 12. 5. 2021, neboť v řízení bylo prokázáno, že žalovanému byla zasílána předžalobní upomínka ze dne 5. 5. 2021, kdy žalobkyně prokázala, že tato upomínka byla dána k přepravě [obec] poště téhož dnes ohledem na ustanovení § 573 občanského zákoníku měl žalovaný plnit nejpozději do 11. 5. 2021, pokud tak neplnil, dostal se den následující do prodlení. Co do zbytku nezbylo než žalobu zamítnout. Jelikož procesní neúspěch žalobkyně byl s přihlédnutím k výsledku řízení větší než úspěch, avšak současně nebylo prokázáno, že žalovanému žádné nějaké náklady vznikly, soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal (§ 142 odst. 2 o.s.ř.).