28 C 166/2021-41 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 9. 4. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 50 199 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena dne 3. 9. 2019 Smlouva o spotřebitelském úvěru [anonymizována dvě slova] [číslo] jejímž předmětem byl závazek žalobkyně poskytnout žalovanému neúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 35 000 Kč. Žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného a následně převedla částku 35 000 Kč na jeho účet. Žalovanému vznikla povinnost spotřebitelský úvěr splácet a splatit za podmínek sjednaných ve smlouvě a to formou 30 pravidelných měsíčních splátek ve výši 3 491 Kč splatných vždy k 3. dni příslušného kalendářního měsíce, počínaje dnem 3. 10. 2019. Žalovaný však řádně neuhradil ničeho a počínaje splátkou splatnou ke dni 3. 10. 2019 svoji povinnost platit řádně a včas sjednané splátky neplnil a dostal se od 4. 10. 2019 do prodlení s jejich úhradou. Nejpozději ke dni 13. 2. 2020 tak vznikla žalovanému povinnost zaplatit celkovou nesplacenou jistinu ve výši 35 000 Kč. Žalovanému dále vznikla povinnost uhradit sjednaný úrok dle zápůjční úrokové sazby, tj. úrok ve výši 111,33 % ročně. Žalobkyně vyčíslila smluvní úrok z prodlení dle zápůjční úrokové sazby ve výši 111,33 % z nesplacené části jistiny ve výši 35 000 Kč za období od 7. 9. 2019 do 13. 2. 2020 na částku 17 060,82 Kč. Žalobkyně dále požadovala uhrazení vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného, zejména poplatek za upomínku ve výši 450 Kč, žalobkyně odeslala žalovanému celkem 2 upomínky, proto jí vznikl nárok na úhradu celkem částky 900 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že s ohledem na prodlení žalovaného je oprávněna požadovat po žalovaném smluvní pokutu ve výši 499 Kč v souladu se smluvním ujednání a dále smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 35 000 Kč jdoucí od 14. 2. 2020 do dne sepsání žaloby, tj. do 8. 4. 2021 v úhrnné výši 14 700 Kč. Celková výše smluvních pokut tak představuje částku 15 199 Kč. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 3. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a o.s.ř. a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaný se v rámci lhůty ve výzvě doručené mu do vlastních rukou se v tomto směru nevyjádřil, ačkoliv byl poučen o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z předložených listinných důkazů má soud za prokázané, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru - [anonymizována dvě slova] [číslo] dne 3. 9. 2019. Žalovanému byl poskytnut neúčelový úvěr ve výši 35 000 Kč, který měl být splacen formou 30 měsíčních splátek po 3 491 Kč. Celková výše spotřebitelského úvěru tak byla vyčíslena na částku 104 730 Kč, kdy zápůjční úroková sazba činila 111,33 % ročně. RPSN pak byla stanovena ve výši 189,73 %. Ve smlouvě byla sjednána smluvní pokuta ve výši 499 Kč za prodlení s úhradou pravidelné splátky a dále smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky z prodlení po zesplatnění. Z potvrzení o provedení tuzemské odchozí úhrady soud zjistil, že částka 35 000 Kč byla poslána na účet příjemce, kdy dotazem na příslušnou banku soud zjistil, že majitel tohoto účtu je žalovaný. Soud má dále za prokázané, že žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel, kdy byl na tuto skutečnost upozorňován upomínkami ze dne 8. 10. 2019, ze dne 23. 10. 2019 a ze dne 4. 11. 2019. Žalovaný byl dále dopisem ze dne 17. 2. 2020 upozorněn, že došlo k zesplatnění celého závazku a byl vyzván k úhradě celé dlužné částky, a to nejpozději do 2. 3. 2020. Z přehledu vyhotoveného žalobkyní soud zjistil, že žalovaný neuhradil v souvislosti s poskytnutými peněžními prostředky ničeho, kdy případně bylo na žalovaném, aby prokázal opak, ale nestalo se tak. Žalovaný byl vyzýván k úhradě dlužné částky ještě před podáním žaloby, kdy tato skutečnost vyplynula z předžalobní upomínky ze dne 14. 4. 2020. Ze systému časových řad ARAT České národní banky bylo zjištěno, že průměrná sazba úroků pro úvěry poskytované domácnostem na dobu jedna až pěti let bez stanovení účelů v září 2019 činila 8,45 %. 5. Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle ustanovení § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázána jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. 7. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku, výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. 8. Po zhodnocení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že na smlouvu, která byla mezi účastníky uzavřena je nutno hledět jako na absolutně neplatnou, a to pro rozpor s dobrými mravy. Soud uvádí, že k této úvaze ho vedl zejména sjednaný úrok ve výši 111,33 % ročně. V souladu s judikaturou vyšších soudů musí být i úrok ve smlouvě sjednán v přiměřené výši, jinak je považován za takový, který je v rozporu s dobrými mravy. Mělo by se jednat o úrok, který je obvyklý s ohledem na poskytované úrokové sazby ze strany bank, pokud tyto poskytují zápůjčku či úvěry (nejvyšší soud 33 Odo 234/2005). Soud si je vědom toho, že žalobkyně je nebankovní institucí, proto v daném případě je možné akceptovat i úrok vyšší než úrok obvyklý, když rizikovost obchodů je výrazně vyšší. Pokud však taková sazba dle databáze časových řad ARAD činila pro rozhodné období 8,45 % ročně a žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení úroku ve výši 111,33 % ročně, pak sjednána úroková výše výrazně vybočuje ze shora uvedených hledisek. Taktéž je nutno upozornit, že při takto sjednaném úroku měl žalovaný za poskytnutí peněžních prostředků ve výši 35 000 Kč vrátit celkem 104 730 Kč, tedy více jak i téměř trojnásobek poskytnuté částky. Navíc je nutno upozornit na to, že smlouva byla uzavřena na dobu 30-ti měsíců, byť necelých tří let, tedy ani délkou doby není omluvitelné, že žalovaný měl zaplatit téměř trojnásobek poskytnuté částky. K tomu soud uvádí, že tato varianta by mohla být teoreticky akceptovatelná v případě tzv. hypotéčních úvěrů, nicméně i v těchto případech při době splatnosti 10 až 20 let částka takovouto mírou nepřesahuje to, co bylo dlužníkovi poskytnuto. Ze shora uvedených důvodů tak soud pohlíží na smlouvu uzavřenou mezi účastníky jako za absolutně neplatnou a proto bylo nutné posoudit požadavek žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení, neboť bylo prokázáno, že částka 35 000 Kč byla žalovanému na jeho účet vyplacena. Stejně tak bylo prokázáno, že žalovaný neuhradil na tuto částku ničeho, když bylo případně na žalovaném, aby prokázal opak, ale nestalo se tak. Bezdůvodné obohacení v daném případě tak činí 35 000 Kč. Tím, že žalovaný řádně a včas neplnil, dostal se do prodlení, pak soud taktéž shledal důvodný požadavek žalobkyně co do zákonného úroku z prodlení, když počátek prodlení soud váže k předžalobní výzvě, která obsahovala doklad o odeslání. V souladu s ustanovením § 573 občanského zákoníku, pak má soud za to, že nejpozději dne 20. 4. 2020 byla výzva k úhradě dlužné částky žalovanému doručena, dne 21. 4. 2020 měl žalovaný nejpozději plnit, pokud tak neučinil, dostal se dnem 22. 4. 2020 do prodlení (§ 1970 občanského zákoníku). 9. O nákladech řízení soud rozhodoval dle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. a s přihlédnutím poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci, soud přiznal žalobkyni právo na náhradu 8,35 % účelně vynaložených nákladů řízení (nutno zohlednit i požadované a přiznané příslušenství, které soud kapitalizoval ke dni vyhlášení rozsudku). Náklady spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 2 008 Kč, dále v nákladech a zastoupení advokátem, kterému náleží odměna ve výši 3 140 Kč za každý ze tří úkonů právní služby včetně tří paušálních náhrad po 300 Kč, to vše dle Vyhlášky č. 177/96 Sb. Celková částka nákladů by tak představovala 12 328 Kč, při zohlednění toho, že žalobkyně byla ve věci úspěšná pouze zčásti, náleží žalobkyni částka 1 029,39 Kč. 10. O veškerých lhůtách k plnění soud rozhodoval dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.