28 C 172/2021-35 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 27. 1. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 7 400 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO] a žalovanou došlo dne 16. 2. 2017 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo]. Žalobkyně respektive její právní předchůdkyně jako poskytovatelka spotřebitelského úvěru splnila svou zákonnou povinnost ve smyslu ustanovení § 84 až 89 zákona č. 257/2016 Sb., když s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány proti dokladům vyžádaných od žalované. 2. Pozn. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. 3. Na základě uzavřené smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč v den hotovosti uzavření smlouvy, což žalovaná stvrdila svým podpisem. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná zavázala zaplatit úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 400 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně a odměnu za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Celkovou částku se zavázala uhradit v 58 týdenních splátkách po 300 Kč, přičemž splátka byla stanovena na 29. 3. 2018. Žalovaná na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení uhradila toliko částku 10 000 Kč, poslední splátku uhradila 29. 5. 2018. Právní předchůdce žalobkyně měl ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z celé dlužné částky a to až do jejího úplného zaplacení. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalované ke dni 29. 3. 2018 řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 5 699 Kč ode dne 30. 3. 2018 do zaplacení, dále sjednaným úrokem ve výši 23,72 % ročně. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 byla pohledávka postoupena žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována. PO datu postoupení pohledávky žalovaná již neuhradila ničeho. Žalobkyně tedy požadovala po žalované zaplacení dlužné částky ve výši 7 400 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 5 699 Kč, z dlužných úhrad za služby ve výši 1 701 Kč a dále kapitalizované úroky ve výši 2 290,55 Kč představující úrok ve výši 23,72 % ročně počítaný z dlužné jistiny od 30. 3. 2018 do postoupení, tedy do dne 29. 11. 2019, dále kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 811,40 Kč z dlužné jistiny jdoucí od 6. 4. 2018 do data postoupení, tedy do 29. 11. 2019. 4. Žalovaná se k věci nevyjádřila. 5. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a o.s.ř. a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů a žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaná, resp. v rámci lhůty ve výzvě doručené jí do vlastních rukou se v tomto směru nevyjádřila, ačkoliv byla poučena o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 6. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovanou došlo dne 16. 2. 2017 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč, když žalovaná zvolila formu v hotovosti. Doba trvání byla uzavřena na délku 58 týdnů, úroková sazba byla sjednána ve výši 23,72 % ročně. Dále byl sjednán administrativní poplatek ve výši 2 000 Kč za poskytnutí úvěru s tím, že žalovaná výslovně zvolila doplňkovou sazbu spočívající v hotovostním inkasu splátek, která činila 40 % z výše spotřebitelského úvěru za dobu trvání smlouvy. Tento požadavek žalovaná ztvrdila svým podpisem nad rámec podpisu samotné smlouvy. Žalovaná se zavázala tak uhradit celkem částku 17 400 Kč představující úrok ve výši 1 400 Kč, hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč a administrativní poplatek ve výši 2 000 Kč, to vše formou v pravidelných 58 týdenních splátek po 300 Kč RPSN stanovena při započítání zvolených doplňkových služeb ve výši 195,5 % (smlouva). Právní předchůdkyně žalobkyně posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, kdy z karty zákazníka vyplynulo, že příjem žalované byl určen ve výši 22 300 Kč a její výdaje 17 300 Kč, použitelný příjem tak byl ve výši 5 000 Kč. Žalovaná pravdivost údajů uvedené v kartě zákazníka stvrdila svým podpisem. Žalobkyně dále předložila čestné prohlášení matky žalované ohledně jejich příjmů a výdajů a dále dohodu o provedení práce u společnosti [právnická osoba] Dále žalobkyně předložila rozsudek Okresního soudu [okres], z kterého vyplynulo, že na syna žalované bylo určeno výživné ze strany jeho otce ve výši 4 000 Kč měsíčně a dále bylo stanoveno dlužné výživné ve výši 53 133 Kč splatné ve výši 1 000 Kč měsíčně počínaje březnem 2016 až do úplného zaplacení (listiny). Žalovaná byla vyzývána v rámci předžalobní upomínky k uhrazení dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 3. 9. 2020 (předžalobní upomínka). Na základě smlouvy o postoupení pohledávek byla pohledávka postoupena žalobkyni, o čemž byla žalovaná písemně informována (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 11. 2019, informace o zpracování osobních údajů ze dne 29. 11. 2019, seznam postoupených pohledávek). 7. Po právním zhodnocení shora uvedeného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze zčásti. Soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla platně sjednána spotřebitelská smlouva o zápůjčce podle § 2390 občanského zákoníku, na základě které byly žalované poskytnuté peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Soud uvádí, že si je vědom toho, že žalovaná při poskytnutí zápůjčky ve výši 10 000 Kč se zavázala uhradit částku 7 400 Kč, když s ohledem na tuto skutečnost se soud zabýval tím, zda v obsahu smlouvy lze spatřovat ujednání, které by bylo v rozporu s dobrými mravy. V prvé řadě soud uvádí, že z předložených listin vyplynulo, že v rámci smlouvy o zápůjčce byla řádně s odbornou péčí, náležitě a úplně přezkoumána úvěruschopnost žalované (§ 9 odst. 1 zákona 145/2010), kdy žalovaná nad rámec svých tvrzení o svých majetkových poměrech taktéž právnímu předchůdci žalobkyně doložila listiny, kterými byla tato tvrzení prokázána. Pokud bylo zjištěno, že žalované zbývá měsíčně částka 5 000 Kč s tím, že byly sjednány splátky ve výši 300 Kč týdně, soud má za to, že úsudek právního předchůdce žalobkyně o schopnosti žalované půjčku splácet byl dostatečně prokázaný. Co se týče sjednané výše úroků a poplatků sjednaných ve smlouvě o zápůjčce, pokud byly sjednány úroky ve výši 1 400 Kč, z jistiny ve výši 10 000 Kč, jež byly sjednány na dobu přesahující jeden rok, neboť mělo být hrazeno v 58 týdenních splátkách, jedná se o úrokovou míru, která odpovídá obvyklé úrokové míře v době uzavření smlouvy. V daném případě je nutno zdůraznit, že se jednalo o úvěr poskytnutý nebankovní institucí, tudíž riziko bez poskytnutí zápůjčky vyplývalo, bylo vyšší než u klasické bankovní půjčky, která by ve většině případů ani poskytnuta nebyla a to ve vztahu k dalším, sjednaným poplatkům. Soud považuje sjednaný administrativní poplatek ve výši 2 000 Kč ještě za přiměřený, a to s odkazem na to, že se jednalo o typ rizikové zápůjčky bez zajištění. K poplatku ve výši 4 000 Kč představující hotovostní inkaso splátek soud uvádí, že ačkoliv jeho výše je poměrně vysoká, je nutno přihlédnout k tomu, že žalovaná byla na výši tohoto poplatku upozorněna a bylo pouze na ní, zda za tuto doplňkovou službu zvolí či nikoliv. Ze smlouvy vyplynulo, že žalovaná výslovně svůj požadavek nad rámec svého podpisu na konci smlouvy, svým dalším podpisem, požadavek této služby za částku 4 000 Kč stvrdila. Je tak zřejmé, že žalovaná dobrovolně přistoupila k tomu, aby jí tato doplňková služba i za tuto cenu byla poskytována. Nadto soud uvádí, že pokud zaměstnanec právního předchůdce žalobkyně se měl každý týden se dostavit do bydliště žalované za účelem vybrání sjednané splátky, pak došlo k značnému navýšení nákladů zápůjčky a žalovaná byla s těmito náklady při podpisu smlouvy bez jakýchkoliv pochybností srozuměna. Jako nedůvodný však soud shledal požadavek žalobkyně na zaplacení částky 1 701 Kč představující neuhrazený dlužný poplatek za hotovostní inkaso splátek, když z tvrzení žalobkyně vyplynulo, že žalovaná uhradila v souvislosti s poskytnutou zápůjčkou celkem částku 10 000 Kč. Je tak zřejmé, že k realizaci inkasní služby nedošlo v plném rozsahu ve vztahu 58 týdenním splátkám, ale pouze ve vztahu k 33 týdenním splátkám. Soud tedy rozdíl mezi sjednaným inkasem a mezi skutečně uskutečněným výběrem splátek v hotovosti ve výši 1 701 Kč jako nedůvodný zamítl, co do zbytku žalobě vyhověl. Tím, že žalovaná řádně a včas nepln