28 C 259/2020-29 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 15. 7. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí celkem částku 38 365,16 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] a žalovanou došlo dne 7. 1. 2017 k uzavření smlouvy o zápůjčce [číslo] na základě které byla žalované poskytnuta částka ve výši 18 000 Kč v hotovosti s tím, že žalovaná se v souvislosti s poskytnutou zápůjčkou zavázala zaplatit částku 15 452 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 3 103 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 28 % ročně, odměny za zpracování a doručení ve výši 4 316 Kč a částku za administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti) ve výši 8 033 Kč. Celkovou částku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 60týdenních splátkách po 558 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 3. 3. 2018. Žalovaná však splátky řádně a včas nehradila, poslední splátku uhradila dne 21. 2. 2017. Žalovaná celkem v souvislosti s poskytnutými peněžními prostředky uhradila částku 2 700 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 14. 6. 2018 byla pohledávka postoupena žalobci s účinnosti k témuž dni, o čemž byla žalovaná informována. 2. Žalobkyně dále uvedla, že mezi právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] a žalovanou došlo dne 27. 10. 2016 k uzavření smlouvy o zápůjčce [číslo] na základě které byla žalované poskytnuta peněžní hotovost ve výši 12 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 10 469 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 069 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 28 % ročně, odměny za zpracování a doručení ve výši 1 400 Kč a částku za administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti) ve výši 7 000 Kč. Celkovou částku se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni v hotovosti v 60-ti týdenních splátkách po 375 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 21. 12. 2017. Žalovaná celkem v souvislosti s poskytnutými peněžními prostředky uhradila částku 6 502 Kč. I v tomto případě byla pohledávka postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2018, o čemž byla žalovaná písemně informována. 3. Žalovaná se k věci nevyjádřila. 4. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a o.s.ř. a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů. Žalobce s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasil a žalovaná se v rámci lhůty ve výzvě doručené jí do vlastních rukou se v tomto směru nevyjádřila, ačkoliv byla poučena o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 5. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Mezi právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] a žalovanou byla uzavřena dne 7. 1. 2017 smlouva o zápůjčce, na základě které byla žalované poskytnuta částka 18 000 Kč. Žalovaná se zavázala ve smlouvě uhradit poplatek ve výši 15 452 Kč, který byl rozčleněn na úroky za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 3 103 Kč, odměnu za zpracování a doručení ve výši 4 316 Kč a částku za administrativní činnost ve výši 8 033 Kč. Celkovou částku se žalovaná zavázala zaplatit v 60 týdenních splátkách po 558 Kč RPSN činila 228,38 %. Nedílnou součástí byly smluvní podmínky. V případě sjednání úhrady formou 60 týdenních splátek byla sjednána výpůjční úroková sazba ve výši 28 % ročně. Ze smlouvy o postoupení pohledávky soud zjistil, že pohledávka byla postoupena žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná v souvislosti s poskytnutými peněžními prostředky uhradila celkem částku 2 700 Kč, když bylo případně na žalované, aby prokázala opak, ale nestalo se tak. 6. Soud má dále za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] a žalovanou byla uzavřena dne 27. 10. 2016 smlouva o zápůjčce, na základě které byla žalované poskytnuta částka 12 000 Kč. Žalovaná se zavázala ve smlouvě uhradit poplatek ve výši 10 469 Kč, který byl rozčleněn na úroky za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 069 Kč, odměnu za zpracování a doručení ve výši 1 400 Kč a částku za administrativní činnost ve výši 7 000 Kč. Celkovou částku se žalovaná zavázala zaplatit v 60 týdenních splátkách po 375 Kč RPSN činila 234,01%. Nedílnou součástí byly smluvní podmínky. V případě sjednání úhrady formou 60 týdenních splátek byla sjednána výpůjční úroková sazba ve výši 28 % ročně. Ze smlouvy o postoupení pohledávky soud zjistil, že pohledávka byla postoupena žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná v souvislosti s poskytnutými peněžními prostředky uhradila celkem částku 6 50 Kč, když bylo případně na žalované, aby prokázala opak, ale nestalo se tak. 7. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění soud dospěl k závěru, že na obě smlouvy je nutno pohlížet jako na absolutně neplatné. Žalovaná měla v případě smlouvy ze dne 7. 1. 2017 vedle poskytnuté jistiny ve výši 18 000 Kč hradit dále poplatek ve výši 15 452 Kč. Je pravdou, že poplatek byl ve smlouvě o zápůjčce rozdělen na více částí, a to na úrok, poplatek za administrativní činnost a hotovostní inkaso splátek, současně však je třeba si uvědomit, že právní předchůdce žalobkyně je osobou zabývající se v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých zápůjček, respektive spotřebitelských úvěrů a je zřejmé, že bez odpovídajícího úroku by právní předchůdce žalobce žalobkyně nikdy se žalovanou smlouvu neuzavřel. Dle názoru soudu se jedná pouze o rozčlenění tohoto poplatku tak, aby tento vypadal příznivěji, aniž by to však reflektovalo skutečné rozdělení poskytovaných služeb ze strany právního předchůdce žalobkyně. Z pohledu soudu se jedná pouze o ryze formální rozčlenění, kdy soud má za to, že poplatek v celkové výši 15 452 Kč nepředstavuje nic jiného než úroky, tedy úplatu za poskytnutí peněz. Takto požadovaný nárok zastírá další úročení peněz vedle již sjednaných úroků a slouží toliko pouze ke generování dalšího zisku, neboť zjevně nekryje individuálně finančně náročnější či rizikovější obchody. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud považuje toto ujednání dle § 588 občanského zákoníku jako ujednání neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy. V souvislosti s tímto soud odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, ze kterého lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok sazby, která by nepřevyšovala trojnásobek úroku obvykle poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Průměrná, tedy obvyklá sazba poskytovaná bankami na obdobné úvěry v lednu 2017 činila 10,24 % ročně (www.cnb.cz). Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možné takto vysokou sazbu úroků akceptovat. Soud současně podotýká, že v daném případě nelze oddělit ujednání o úrocích od ostatního obsahu smlouvy, neboť právní předchůdce žalobkyně by zcela jistě zápůjčku bez ujednání o úrocích neposkytl. Navíc se jednalo o adhezní smlouvu nepřipouštějící jakoukoliv negociaci ze strany žalované a pokud je nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu celou (taktéž závěry Krajského soudu v Plzni uvedené v rozsudku ze dne 8. 8. 2017 sp. zn. 25 Co 183/2017). 8. Stejný závěr soud učinil i v případě smlouvy ze dne 27. 10. 2016, na základě které vedle poskytnuté jistiny ve výši 12 000 Kč měla žalovaná uhradit dále poplatek ve výši 10 469 Kč. Je pravdou, že poplatek byl ve smlouvě o zápůjčce rozdělen na více částí, a to na úrok, poplatek za administrativní činnost a hotovostní inkaso splátek, současně však je třeba si uvědomit, že právní předchůdce žalobkyně je osobou zabývající se v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých zápůjček, respektive spotřebitelských úvěrů a je zřejmé, že bez odpovídajícího úroku by právní předchůdce žalobce žalobkyně nikdy se žalovanou smlouvu neuzavřel. Dle názoru soudu se jedná pouze o rozčlenění tohoto poplatku tak, aby tento vypadal příznivěji, aniž by to však reflektovalo skutečné rozdělení poskytovaných služeb ze strany právního předchůdce žalobkyně. Z pohledu soudu se jedná pouze o ryze formální rozčlenění, kdy soud má za to, že poplatek v celkové výši 10 469Kč nepředstavuje nic jiného než úroky, tedy úplatu za poskytnutí peněz. Takto požadovaný nárok zastírá další úročení peněz vedle již sjednaných úroků a slouží toliko pouze ke generování dalšího zisku, neboť zjevně nekryje individuálně finančně náročnější či rizikovější obchody. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud považuje to