28 C 279/2020-20 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 23. 7. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnosti zaplatit jí částku 23 075 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi [právnická osoba] [anonymizována tři slova], [IČO] a žalovanou došlo dne 6. 8. 2016 k uzavření smlouvy nazvané Smlouva o půjčce [číslo]. Žalobkyně uvedla, že v důsledku fúze sloučením se dne 30. 9. 2016 stala právním nástupcem [právnická osoba] [anonymizována tři slova], [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] (dnes pod názvem [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno]), tj. právní předchůdce žalobce. Před uzavřením smlouvy byla posouzena v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Na základě uzavřené smlouvy poskytl žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč v hotovosti uzavření smlouvy a žalovaná se v souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků zavázala zaplatit právnímu předchůdci úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 100 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně sjednanou v čl. 1 2. podmínek a odměnu za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč. Celkovou částku se zavázala uhradit formou 58 týdenních splátek po 450 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 16. 9. 2017. Žalovaná však své závazky řádně a včas neplnila, kdy za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku postoupení pohledávky uhradila pouze částku 3 025 Kč Poslední platba ze strany žalované byla uhrazena dne 18. 9. 2016. Pohledávka vyplývající z této smlouvy byla ze strany [právnická osoba] [anonymizována tři slova] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 žalobci a to s účinností od 6. 12. 2019, o čemž byla žalovaná písemně informována. Žalobce tak požadoval po žalované zaplacení celkově částky 23 075 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 15 000 Kč a dlužných úhrad ve výši 8 075 Kč, dále kapitalizovaných úroků ve výši 8 015,38 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 2 696,75 Kč, dále úroků ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny ve výši 15 000 Kč jdoucích od 7. 12. 2019 do zaplacení a zákonných úroků z prodlení z dlužné jistiny od téhož data do zaplacení. 2. Žalovaná se k věci nevyjádřila. 3. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a o.s.ř. a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaná se v rámci lhůty ve výzvě doručené jí do vlastních rukou se v tomto směru nevyjádřila, ačkoliv byla poučena o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Mezi právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] [anonymizována tři slova] a žalovanou byla uzavřena dne 6. 8. 2016 smlouva o zápůjčce (nazvaná jako smlouva o půjčce), na základě které byla žalované poskytnuta částka 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala v souvislosti s poskytnutou zápůjčkou uhradit žalobci taktéž úrok za půjčené peněžní prostředky ve výši 2 100 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 23,75 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a dále hotovostní poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč a to v pravidelných 58 týdenních splátkách po 450 Kč RPSN činila 75,72 %. Nedílnou součástí byly smluvní podmínky. V případě sjednání úhrady formou 58 týdenních splátek byla sjednána výpůjční úroková sazba ve výši 23,72 % ročně. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a seznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že pohledávka byla postoupena žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována. Z tvrzení žalobce má soud za prokázané, že žalovaná v souvislosti s poskytnutými peněžními prostředky uhradila toliko částku 3 025 Kč, když bylo případně na žalované, aby prokázala opak, ale nestalo se tak. 5. Po zhodnocení skutkových zjištění soud dospěl k závěru, že požadavek žalobce je důvodný pouze částečně. Soud v prvé řadě uvádí, že na smlouvu o zápůjčce je nutno pohlížet jako na smlouvu absolutně neplatnou, když žalovaná měla vedle poskytnuté jistiny ve výši 15 000 Kč dále hradit celkem poplatek ve výši 11 100 Kč, a to vedle sjednaného úroku. Je pravdou, že poplatek byl ve smlouvě o zápůjčce rozdělen na více částí, a to na úrok, poplatek za administrativní činnost a hotovostní inkaso splátek, současně však je třeba si uvědomit, že právní předchůdce žalobkyně je osobou zabývající se v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých zápůjček, respektive spotřebitelských úvěrů a je zřejmé, že bez odpovídajícího úroku, by právní předchůdce žalobkyně nikdy se žalovanou smlouvu neuzavřel. Dle názoru soudu se jedná pouze o rozčlenění tohoto poplatku tak, aby tento vypadal příznivěji, aniž by to však reflektovalo skutečné rozdělení poskytovaných služeb ze strany právního předchůdce žalobkyně. Z pohledu soudu se jedná pouze o ryze formální rozčlenění, kdy soud má za to, že poplatek v celkové výši 11 100 Kč nepředstavuje nic jiného než úroky, tedy úplatu za poskytnutí peněz. Takto požadovaný nárok zastírá další úročení peněz vedle již sjednaných úroků a slouží toliko pouze ke generování dalšího zisku, neboť zjevně nekryje individuálně finančně náročnější či rizikovější obchody. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud považuje celý nárok z titulu poplatku jako ujednání o úrocích dle § 588 občanského zákoníku o ujednání neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy. V souvislosti s tímto soud odkazuje na závěry nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, ze kterého lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok sazby, která by nepřevyšovala trojnásobek úroku obvykle poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Průměrná, tedy obvyklá sazba poskytovaná bankami na obdobné úvěry v srpnu 2016 činila 10,39 % ročně (www.cnb.cz). Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možné takto vysokou sazbu úroků akceptovat. Soud současně podotýká, že v daném případě nelze oddělit ujednání o úrocích od ostatního obsahu smlouvy, neboť právní předchůdce žalobkyně by zcela jistě zápůjčku bez ujednání o úrocích neposkytl. Navíc se jednalo o adhezní smlouvu nepřipouštějící jakoukoliv negociaci ze strany žalované a pokud je nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu celou (taktéž závěry Krajského soudu v Plzni uvedené v rozsudku ze dne 8. 8. 2017 sp. zn. 25 Co 183/2017). 6. S ohledem na shora uvedené závěry má tak žalobkyně právo na vrácení poskytnuté částky s přihlédnutím, když k uhrazeným platbám, kdy z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2291 odst. 2 občanského zákoníku, kdy dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaná tak s poskytnutím peněžité hotovosti se obohatila o částku 11 975 Kč, když poskytnutá zápůjčka činila 15 000 Kč a po provedeném dokazování vyplynulo, že žalovaná uhradila celkem částku 3 025 Kč. Tím, že žalovaná řádně a včas neplnila, dostala se do prodlení, pak soud shledal taktéž důvodným požadavek žalobce co do zákonného úroku z prodlení, avšak s tím, že počátek prodlení žalované s vrácením bezdůvodného obohacení soud váže k výzvě žalobkyně k vrácení finančních prostředků, na základě oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6.12.2019, když z předloženého podacího archu bylo zjištěno, že tato listina byla podána k poštovní přepravě dne 7.1.2020 Dle § 573 občanského zákoníku se oznámení dostalo do sféry žalované dne 10.1.2020 a tedy nejpozději dne 11.1.2020 měla žalovaná žalobkyni vrátit peněžní prostředky. Jelikož tak neučinila, dostala se od 12.1.2020 do prodlení splněním svého závazku. 7. Co do zbytku soudu nezbylo než žalobu zamítnout. 8. Výrok III. o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož by měla v řízení převážně úspěšná žalovaná (je nutno přihlédnout taktéž k požadovanému příslušenství) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Ze spisu však nevyplynulo, že by žalované nějaké náklady vznikly, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu. 9. O veškerých lhůtách k plnění soud rozhodoval dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.