30 C 240/2021-34 — Okresní soud Plzeň-město

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 26. 4. 2021 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 15 143,63 Kč s příslušenstvím. Návrh odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřel jako úvěrující s žalovanou jako úvěrovanou dne 9. 7. 2019 smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku 12 888 Kč, jež představuje součet kapitalizovaného smluvního úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru i inkasního poplatku. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnutého úvěru a poplatku ve výši 27 888 Kč se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti ve 14 týdenních splátkách po 1 992 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 9. 9. 2020. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy, když uhradila toliko částku ve výši 2 000 Kč. Závazek ze smlouvy o úvěru nebyl původním věřitelem zesplatněn, když jeho splatnost nastala nejpozději ke dni splatnosti poslední předepsané splátky, tj. ke dni 9. 9. 2020, kdy ode dne 10. 9. 2020 je tedy žalovaná v prodlení. Právnímu předchůdci žalobkyně vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části dlužné částky, která na jistině činila 14 008,91 Kč, kapitalizovaném smluvním úroku 1 255,87 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru 6 822,89 Kč, nesplacených nákladů na vyhodnocení úvěru 1 293,96 Kč a inkasního poplatku ve výši 2 506,37 Kč. Dále vznikl žalobkyni nárok na uhrazení smluvní pokuty ve výši 1 134,72 Kč, a dále pak i na náklady na mimosoudní vymáhání pohledávky ve výši 505 Kč. Následně byla smlouva o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2020 postoupena předmětná pohledávka na žalobkyni. Žalovaná i přes předžalobní výzvu zástupce žalobkyně na předmětný dluh dosud ničeho neuhradila. 2. Podáním ze dne 3. 9. 2021 pak vzala žalobkyně žalobu zpět, a to co do kapitalizovaného úroku ve výši 12 345,41 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 134,72 Kč. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žalované byly listiny v tomto řízení řádně doručovány na základě tzv. fikce doručení v souladu s ustanovením § 45 a n. o. s. ř. na adresu místa trvalého pobytu uvedenou v centrální evidenci obyvatel. 4. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu, kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Žalobkyně s postupem dle § 115 a občanského soudního řádu souhlasila v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Žalovaná se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřila, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu její konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. Jelikož žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala, vycházel soud pouze z důkazů, které předložila žalobkyně. 5. Na základě předložených listinných důkazů má soud v tomto sporu za zjištěné, že žalovaná uzavřela dne 9. 7. 2019 smlouvu o úvěru. Na základě této smlouvy byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které se žalovaná zavázala zaplatit ve 14 týdenních splátkách po 1 990 Kč, a to spolu s částkou označenou jako celkové náklady spotřebitelského úvěru ve výši 1 288 Kč, kdy tato sestávala z kapitalizovaného úroku ve výši 1 444 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, nákladů na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 394 Kč a nákladů za inkaso plateb v hotovosti ve výši 2 700 Kč. Pohledávka za žalovanou byla původním věřitelem postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek, jak vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2020. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem označeným jako oznámení o postoupení pohledávky ze dne 18. 1. 2021. Předžalobní upomínkou pak byla žalovaná zástupcem žalobkyně vyzvána k zaplacení dlužné částky. 6. Podle § 2395 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Po právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu o úvěru. Na základě uzavřené smlouvy byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Jelikož žalovaná částku ve lhůtě splatnosti nevrátila, resp. na tuto hradila toliko částečně, soud žalobě o zaplacení dlužného předmětu úvěru částečně vyhověl. 8. Pokud jde o žalobkyní nárokovanou jistinu označenou ve smlouvě jako„ celkové náklady spotřebitelského úvěru“, které lze vnímat jako poplatek za poskytnutí úvěru, pak soud uvádí, že tomuto nároku žalobkyně nebylo vyhověno z následujících důvodů. Soud dospěl k závěru, že ve smlouvě označený„ poplatek“ nepředstavuje nic jiného než úroky, tedy formu úplaty za poskytnuté prostředky v podobě jistiny. Je nutno v tomto směru přihlédnout k povaze předchůdce žalobkyně jako společnosti, která podniká v oblasti spotřebitelských úvěrů, z čehož plyne, že zmíněný souhrnný poplatek jistě nemůže představovat nic jiného než právě úrok (jinak řečeno: předchůdce žalobkyně jako podnikatel v oblasti spotřebitelských úvěrů jistě neposkytoval svým klientům bezúročné půjčky). Výše úroků však byla sjednána nemravně, výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Přepočet úroků činí cca 76 % ročně, a to u všech výše uvedených smluv. Ujednání o platbách nad rámec půjčené jistiny je tak v rozporu s dobrými mravy, a je proto neplatné, když k tomuto závěru nasvědčují i další neplatná ujednání, jako mimo jiné nepřiměřeně vysoké smluvní pokuty apod. 9. Výrokem pod bodem I. soud nejprve řízení v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby zastavil ve smyslu ustanovení § 96 o. s. ř. 10. Z důvodů uvedených shora pak soud přiznal žalobkyni právo na úhradu jen částky týkající se doposud neuhrazené jistiny. Jelikož z žalobního tvrzení vyplývá, že žalovaná částečně hradila na neplatný„ poplatek“, musel soud vždy od jistiny ještě odečíst to, co žalobkyně započítala na tento neplatný„ poplatek“. Celkově žalobkyně původně požadovala uhrazení částky 15 143,63 Kč s přísl., kdy po odečtení zaplacených částek a částek, která soud považoval za neplatná ujednání, zbývá k úhradě částka 13 000 Kč. Soud tedy žalobkyni tuto částku přiznal, kdy ve zbývající části předmětu řízení žalobu zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku. Protože se žalovaná dostala do prodlení s plněním svého peněžitého závazku, má žalobkyně dále právo i na zaplacení úroku z prodlení, a to ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, jehož výše je určena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že náhradu nepřiznal žádnému z účastníků. Ve věci byla úspěšná z 68 % žalovaná, avšak ta zůstala po celé řízení pasivní a neprokázala tak žádné účelně vynaložené náklady. O lhůtách a způsobu splnění veškerých povinností z tohoto rozsudku soud rozhodoval podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a stanovil pro splnění povinnosti třídenní lhůtu, když neshledal důvody pro jiný postup.