30 C 310/2021-34 — Okresní soud Plzeň-město

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 20. 8. 2021 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost specifikovanou ve výroku I. tohoto rozsudku. Návrh odůvodnila tím, že na základě účastnické smlouvy [číslo] jež nabyla účinnosti aktivací telefonního čísla [tel. číslo] ze dne 14. 5. 2018, účastnické smlouvy [číslo] jež nabyla účinnosti aktivací telefonního čísla [tel. číslo] a účastnické smlouvy [číslo] jež nabyla účinnosti aktivací [anonymizováno] čísla [tel. číslo] ze dne 24. 8. 2018 se žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému veřejně dostupné služby elektronických komunikací včetně služeb třetích stran a služeb souvisejících, a žalovaný se zavázal jí za tyto služby řádně platit ceny vyúčtované dle článku 4.2 Všeobecných obchodních podmínek, které jsou nedílnou součástí shora uvedených účastnických smluv. Žalovaná částka ve výši 4 332,09 Kč pak představuje cenu za poskytnuté služby třetích stran ve výši 52,09 Kč, součet zbývajících splátek za koncové zařízení ve výši 280 Kč a smluvní pokuty ve výši 4 000 Kč, když smluvní pokuta byla vyúčtována vyúčtováním [číslo] ze dne 15. 12. 2020, splátky za koncová zařízení ve výši 280 Kč pak vyúčtováním ze dne 27. 6. 2020 [číslo] ve výši 40 Kč a ze dne 3. 11. 2020 [číslo] ve výši 240 Kč a cena za služby třetích stran pak vyúčtováním ze dne 27. 7. 2020 [číslo]. Nedílnou součástí účastnické smlouvy [číslo] byla i kupní smlouva a všeobecné obchodní podmínky žalobkyně, kdy žalobkyně žalovanému prodala specifikované koncové zařízení, a to mobilní telefon [anonymizována dvě slova], přičemž část kupní ceny uhradil žalovaný jako akontaci při převzetí koncového zařízení a zbylá část kupní ceny ve výši 920 Kč pak měla být žalovaným uhrazena formou 23 pravidelných splátek ve výši 40 Kč. Žalovaný však porušil své povinnosti, když přestal splátky za koncové zařízení vyúčtované v jednotlivých fakturách hradit. Žalobkyně toto v souladu se smluvním ujednáním obsaženým v kupní smlouvě automaticky zesplatnil zbylé dosud neuhrazené splátky a tyto žalovanému vyúčtovala ve vyúčtování splátek [číslo] v celkové výši 240 Kč tak, jak je uvedeno shora. Součástí žalované částky je dále smluvní pokuta za nevrácení či poškození koncového zařízení v souladu s účastnickou smlouvou [číslo] jejíž nedílnou součástí bylo smluvní ujednání ke smlouvě o pronájmu koncového zařízení, kdy žalovanému bylo poskytnuto žalobkyní koncové zařízení [anonymizováno] [číslo] s tím, že nejpozději do 30 dnů od ukončení smlouvy o pronájmu koncového zařízení je žalovaný povinen na vlastní náklady žalobkyni vrátit pronajaté zařízení. Jelikož žalovaný tak neučinil, vyúčtovala žalobkyně žalovanému smluvní pokutu ve výši 4 000 Kč. Žalovaný dále využíval veřejně dostupné služby elektronických komunikací včetně služeb třetích stran, tzv. [anonymizováno] a žalovaný se zavázal jí za tyto služby včetně služeb třetích stran řádně hradit ceny ve vyúčtováních. Žalovaný i přes předžalobní výzvu zástupkyně žalobkyně na celkový dluh ve výši 4 332 Kč dosud ničeho neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovanému byly listiny v tomto řízení řádně doručovány na základě tzv. fikce doručení v souladu s ustanovením § 45 a n. o. s. ř. na adresu místa trvalého pobytu uvedenou v centrální evidenci obyvatel. 3. Podle ustanovení § 115a o. s. ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů, ze kterých vyplývají skutečnosti, které zcela korespondují se skutkovými tvrzeními obsaženými v žalobě, když soud vycházel z objednávky služeb, účastnické smlouvy [číslo] všeobecných obchodních podmínek, vyúčtování dlužných částek a výzvy s dokladem odeslání. 4. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu věci soud dospěl k závěru, že žaloba je zcela důvodná. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena jednak kupní smlouva ve smyslu ustanovení § 2049 a n. občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, jejímž předmětem bylo koncové zařízení – mobilní telefon specifikovaný shora, a dále smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací s tím, že v daném případě se jedná o inominátní smlouvu ve smyslu ustanovení § 1746 a n. občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, která se opětovně svým obsahem nejvíce blíží ustanovení o smlouvě kupní. Pravomoc soudu je v tomto případě dána s ohledem na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o kompetenčním sporu ze dne 26. 10. 2010 č. j. Konf 56/2010-12, který dospěl k závěru, že předmětem řízení je cena za službu, když se jedná o objednávku vůči třetí straně na poskytnutí služby nabízející obsah prostřednictvím sítí a služeb o elektronických komunikacích a poskytnutí této služby nelze považovat za službu elektronických komunikací ve smyslu ustanovení § 2 písm. n) zákona o elektronických komunikacích, nýbrž za službu, která nabízí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací. S ohledem na skutečnost, že žalovaný porušil povinnosti vyplývající ze shora uvedených smluv, a to jak doplatit kupní cenu, tak i uhradit služby poskytnuté třetími osobami prostřednictvím komunikační sítě žalobkyně, a dále vrátit i koncové zařízení, když tyto povinnosti byly sjednány i ve Všeobecných obchodních podmínkách, které jsou nedílnou součástí shora uvedených smluv, soud žalobě vyhověl a uložil žalovanému celkovou dlužnou částku (včetně smluvní pokuty) ve výši 4 332,09 Kč zaplatit. Protože se žalovaný dostal do prodlení s plněním svého peněžitého závazku, má žalobkyně dále právo i na zaplacení úroku z prodlení, a to ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, když výše úroku z prodlení požadovaná ze strany žalobkyně je nižší, než zákonná sazba zakotvená v ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění pak byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. 5. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142a o. s. ř., kdy žalobkyně, která byla ve věci zcela úspěšná, má vůči žalovanému právo na plnou náhradu nákladů účelně vynaložených v tomto řízení. Náklady řízení žalobkyně pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, ze tří úkonů právní služby po 300 Kč (tj. 900 Kč), dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby a zaslání kvalifikované výzvy k plnění, tří režijních paušálů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21 % DPH ve smyslu ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 189 Kč Celkem tak náklady řízení žalobkyně představuje částka 1 489 Kč Lhůta k plnění byla opětovně stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. 6. Nad rámec shora uvedeného soud doplňuje, že o náhradě nákladů řízení bylo rozhodováno postupem podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., kdy soud návrh žalobkyně vyhodnotil jako návrh podaný na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, když jen u zdejšího soudu žalobkyně podala několik stovek obdobných návrhů. V souvislosti se shora uvedeným soud dále doplňuje, že dospěl k závěru, že nařízení o těchto žalobách obecně dopadá shora uvedené ustanovení s výjimkou případu, kdy skutkové okolnosti věci i právní hodnocení jsou natolik specifické, že je již nelze zařadit k „ obdobným věcem“. V daném případě se nejedná o takovouto výjimku, když žaloba byla ke zdejšímu soudu podána na naprosto totožném vzoru tak, jako v jiných obdobných případech, kdy došlo toliko k aktualizaci dat.