30 C 325/2020-32 — Okresní soud Plzeň-město

1.) Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 4. 8. 2020 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 8 050 Kč s příslušenstvím. Návrh odůvodnila tím, že žalovaná se žalobkyní uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalované úvěr ve výši 15 000 Kč, a to v den podpisu smlouvy. Žalovaná se pak zavázala vedle jistiny uhradit i tzv. souhrnný poplatek v celkové výši 11 550 Kč, kdy úvěr měl být splácen týdně po 443 Kč s tím, že první splátka měla být uhrazena do sedmého dne od podpisu smlouvy a následující vždy do sedmého dne od předchozí splátky. Žalovaná pak nehradila úvěr řádně a včas, když žalobkyni uhradila toliko částku 18 500 Kč, kdy tuto žalobkyně započetla částečně na jistinu a částečně na souhrnný poplatek s tím, že žalovaná částka 8 050 Kč sestává z nesplacené jistiny ve výši 4 548 Kč a z části neuhrazeného souhrnného poplatku ve výši 3 502 Kč. Žalovaná i přes předžalobní výzvu žalobkyně na předmětný dluh dosud ničeho neuhradila. 2.) Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3.) Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a o. s. ř. a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, resp. v rámci lhůty ve výzvě doručené jim do vlastních rukou se v tomto směru nevyjádřili, ačkoliv byli poučeni o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 4.) Na základě předložených listinných důkazů, a to smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] má soud za prokázané, že tato byla uzavřena dne [datum] mezi žalobkyní jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným, když na základě předmětné smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému jistinu ve výši 15 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal spolu se souhrnným poplatkem v celkové výši 11 550 Kč (sestávající z úroku ve výši 5 250 Kč, poplatek za zpracování a doručení úvěru ve výši 3 000 Kč a hotovostní inkaso splátek ve výši 3 330 Kč) uhradit v pravidelných 60 týdenních splátkách po 443 Kč Roční úroková sazba pak byla sjednána ve výši 66 %. Z platební historie dále vyplynulo, že žalovaná na předmětný úvěr nehradila řádně a včas, když zaplatila toliko částku 18 500 Kč. Z předžalobní výzvy má soud za prokázané, že žalobkyně žalovanou o zaplacení dlužné částky upomínala. 5.) Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6.) Podle § 547 občanského zákoníku právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. 7.) Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 8.) Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 9.) Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 10.) Podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 11.) Po zhodnocení provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Mezi účastníky měla být uzavřena smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014. Žalované byla poskytnuta peněžitá částka ve výši 15 000 Kč a vedle této částky se žalovaná zavázala vrátit žalobkyni částku 11 550 Kč, i když tato částka byla formálně rozdělena na položku úrok 5 250 Kč, poplatek za zpracování a doručení úvěru 3 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso 3 330 Kč, tak sjednána byla úroková sazba 66 % ročně, což odpovídá právě částce 11 550 Kč, proto celá tato částka je soudem považována za úrok. Podle soudu se jedná dle § 588 občanského zákoníku o ujednání neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Soud v souvislosti s tímto odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, kdy s poukazem na citované rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Průměrná, tedy obvyklá úroková sazba poskytovaná bankami na obdobné úvěry v roce 2017 činila okolo 16 % ročně (www.cnb.cz). Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možné takto vysokou sazbu úroků akceptovat. V daném případě nelze oddělit ujednání o úrocích od ostatního obsahu smlouvy, neboť právní předchůdce žalobkyně by zcela jistě zápůjčku bez ujednání o úrocích neposkytl. Jednalo se o adhezní smlouvu nepřipouštějící jakoukoliv negociaci ze strany žalovaného, a pokud je nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu celou. Soud v souvislosti s tímto taktéž odkazuje na závěry Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 8. 2018 pod č. j. 25 Co 145/2018, dle kterého je smlouva s takovýmto úrokem absolutně neplatná. Nárok žalobkyně je tedy nezbytné posoudit dle ustanovení o bezdůvodném obohacení ve smyslu § 2991 a n. občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, kdy veškeré nároky žalobkyně s výjimkou vrácené části neuhrazené jistiny jsou nedůvodné, proto soud žalobu v plném rozsahu zamítl, když žalobkyně bezdůvodné obohacení vzniklé na její straně dokonce přeplatila. 12.) Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalovaná, která byla ve věci zcela úspěšná by měla vůči žalobkyni právo na plnou náhradu nákladů účelně vynaložených v tomto řízení. Protože žalované žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.