31 C 138/2021-61 — Okresní soud Plzeň-město

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 10. 3. 2021 se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 5 890 Kč s příslušenstvím tak, jak je pod výrokem I. tohoto rozsudku uvedeno, jakož i náhradu nákladů řízení. Žaloba je odůvodněna tím, že žalobkyně je právnickou osobou, která je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem či provozovatelem motorového vozidla, když toto je provozováno bez pojištění odpovědnosti v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb. Žalobkyně zjistila, že osobní automobil se zdvihovým objemem válců motorů nad 1 850 cm³ do 2 500 cm³ [registrační značka], [VIN kód] je evidován v registru silničních vozidel jako provozovaný. Žalovaný coby provozovatel tohoto vozidla neměl od 20. 2. 2020 do 15. 5. 2020 k tomuto vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem tohoto vozidla, celkem tedy po dobu 86 dnů. Žalovaný tak dluží na příspěvku částku 5 590 Kč, a to odpovídající denní sazbě ve výši 65 Kč/den a dále poplatek za vymáhání dle § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. ve výši 300 Kč. Žalobce zaslal žalovanému výzvu k zaplacení, splatnost příspěvku tak nastala dne 10. 10. 2020. 2. Platební rozkaz vydaný zdejším soudem se nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou, a proto byl usnesením soudu v souladu s ust. § 173 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ust. § 174a) odst. 3 o. s. ř. zrušen. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Žalobkyně při podání žaloby předložila soudu dostatek listinných důkazů, které mohly být podkladem pro rozhodnutí bez jednání dle ust. § 115a o. s. ř. Žalobkyně souhlasila, aby soud rozhodl ve věci bez nařízení jednáním, žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřil, soud tedy jeho souhlas předpokládal a postupoval dále v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř. a ve věci jednání nenařizoval. 5. Soud ve věci provedl listinné důkazy a z nich zjistil následující skutkový stav. Ze zprávy Magistrátu města Plzně ze dne 19. 5. 2021 má soud za prokázané, že vlastníkem a provozovatelem předmětného motorového vozidla byl v období od 16. 11. 2017 do 12. 8. 2020 evidován [jméno] [příjmení], narozen [datum]. Z údajů [právnická osoba] má soud za prokázané, že pojistná smlouva ve vztahu k předmětnému vozidlu byla uzavírána na dobu od 7. 11. 2019 do 19. 2. 2020, když vlastníkem tohoto vozidla v rozhodném období byl žalovaný. Z údajů [právnická osoba] má soud za prokázané, že u této pojišťovny bylo dané vozidlo pojištěno od 16. 5. 2020 do 17. 9. 2020, když vlastníkem předmětného automobilu v tomto období byl rovněž žalovaný. Žalobkyně pak žaluje příspěvek za období od 20. 2. 2020 do 15. 5. 2020, tedy přesně v období mezi ukončením jedné pojistné a počátkem pojištění u druhé pojišťovny. Z pojistné smlouvy, kterou uzavřel žalovaný s [anonymizována dvě slova] [číslo] s počátkem pojištění od 7. 11. 2019 na dobu neurčitou, má soud za prokázané, že tuto uzavíral žalovaný jako vlastník předmětného vozidla. Z pojistné smlouvy [číslo] má soud za prokázané, že tuto uzavíral žalovaný jako vlastník předmětného vozidla se [právnická osoba] [anonymizováno], když tato pojistná smlouva byla ukončena výpovědí z důvodu změny vlastníka pojištěného vozidla s datem posledního dne pojištění 17. 9. 2020. Z výzvy ze dne 27. 7. 2020 má soud za prokázané, že žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě příspěvku za období od 20. 2. 2020 do 15. 5. 2020. Z upomínky ze dne 5. 11. 2020, 17. 12. 2020 a 29. 1. 2021 má soud za prokázané, že žalobkyně žalovaného o zaplacení dlužného příspěvku upomínala. Žalovaný tak na příspěvku dluží žalobkyni částku 5 590 Kč, tedy za 86 dnů v sazbě 65 Kč/den. 6. Podle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění účinném od 1. 1. 2018 (dále jen„ zákon č. 168/1999 Sb.“), vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen„ osoba povinná k zaplacení příspěvku“) jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. 7. Podle § 4 odst. 3 zákona č. 168/1999 Sb. výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla. 8. Podle § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. 9. Podle § 1970 obč. zák. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Po zhodnocení provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný byl vlastníkem osobního automobilu [registrační značka], a to v období od 20. 2. 2020 do 15. 5. 2020, když z provedeného dokazování má soud za prokázané, že v tomto období k tomuto vozidlu nebylo sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu z jeho provozu. Žalovaný je proto podle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. povinen zaplatit žalobkyni příspěvek, jehož výše odpovídá podle § 4 odst. 3 zákona č. 168/1999 Sb. součinu počtu dní, kdy k předmětnému vozidlu nebylo sjednáno uvedené pojištění, a jeho denní sazby. Předmětné vozidlo je osobním automobilem se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 – 2 500 cm3 a denní příspěvek tedy podle § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon [číslo] Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění účinném od 1. 1. 2018 (dále jen„ vyhláška č. 205/1999 Sb.“), činí 65 Kč, když za 86 dnů provozování vozidla bez zákonného pojištění představuje výše příspěvku 5 590 Kč. Žalobkyně má dále podle § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. také právo na náhradu nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Výše této náhrady činí podle § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. částku 300 Kč. Neuhrazením těchto částek v celkové výši 5 890 Kč se pak žalovaný dostal do prodlení a v daném případě má žalobkyně od 11. 10. 2020 vedle dlužné jistiny rovněž nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. účinného od 1. 1. 2014. S ohledem na shora uvedené tedy soud žalobě vyhověl tak, jak je pod výrokem I. tohoto rozsudku uvedeno. 11. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142a odst. 1 o. s. ř., kdy žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná a má tak právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměny za zastoupení účastníka advokátem ve výši 3 x 200 Kč podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, sepis předžalobní výzvy), tří režijních paušálů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21% DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Při posuzování výše odměny advokáta a režijních paušálů soud postupoval dle uvedeného ust. § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění vzhledem k tomu, že všechny podmínky pro užití uvedeného ust. § 14b cit. vyhl. byly splněny, tj. řízení ve věci bylo zahájeno návrhem podaným na ustálené vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní v obdobných věcech, předmětem řízení je částka nepřevyšující 50 000 Kč a žalobkyni byla náhrada nákladů řízení přiznána. Celkem tak náklady vynaložené v tomto řízení žalobkyní činí 1 489 Kč, a proto v této výši byly žalobkyni přiznány tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku a místem plnění byl určen zástupce žalobkyně podle § 149 odst. 1 o. s. ř. 12. O lhůtách ke splnění veškerých povinností žalovaného z tohoto rozsudku soud rozhodoval podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. a stanovil ji jako zákonnou třídenní, když neshledal důvod pro stanovení delší lhůty.