31 C 209/2021-22 — Okresní soud Plzeň-město

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 30. 4. 2021 se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 920 Kč s příslušenstvím tak, jak je pod výrokem I. tohoto rozsudku uvedeno, jakož i náhradu nákladů řízení. Žaloba je odůvodněna tím, že žalobkyně je právnickou osobou, která je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem či provozovatelem motorového vozidla, když toto je provozováno bez pojištění odpovědnosti v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb. Žalobkyně zjistila, že motorové vozidlo IVECO DAILY, [registrační značka], když se jedná o vozidlo jiné, je evidováno v registru silničních vozidel jako provozovaný. Žalobkyně zjistila, že žalovaný je v registru silničních vozidel zapsán jako vlastník a provozovatel tohoto vozidla. Žalovaný coby provozovatel tohoto vozidla neměl od 27. 3. 2020 do 26. 4. 2020 k tomuto vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem tohoto vozidla, celkem tedy po dobu 31 dnů. Žalovaný tak dluží na příspěvku částku 620 Kč, a to odpovídající denní sazbě ve výši 20 Kč/den a dále poplatek za vymáhání dle § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. ve výši 300 Kč. Žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k zaplacení, splatnost příspěvku tak nastala dne 17. 11. 2020. Žalovaný tuto částku v celkové výši 920 Kč neuhradil, a to ani přes písemnou upomínku ze dne 2. 3. 2021. 2. Platební rozkaz vydaný zdejším soudem se nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou, a proto byl usnesením soudu v souladu s ust. § 173 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ust. § 174a) odst. 3 o. s. ř. zrušen. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Žalobkyně při podání žaloby předložila soudu dostatek listinných důkazů, které mohly být podkladem pro rozhodnutí bez jednání dle ust. § 115a o. s. ř. Žalobkyně souhlasila, aby soud rozhodl ve věci bez nařízení jednáním, žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřil, soud tedy jeho souhlas předpokládal a postupoval dále v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř. a ve věci jednání nenařizoval. 5. Soud ve věci provedl listinné důkazy a z nich zjistil následující skutkový stav. Ze zprávy Magistrátu města Plzně ze dne 4. 8. 2021 má soud za prokázané, že vlastníkem motorového vozidla [registrační značka] a provozovatelem byl v období od 27. 3. 2020 do 26. 4. 2020 žalovaný. Z výzvy ze dne 3. 9. 2020 má soud za prokázané, že žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě příspěvku, z upomínky ze dne 16. 12. 2020, 28. 1. 2021 a ze dne 2. 3. 2021 má soud za prokázané, že žalobkyně žalovaného o zaplacení dlužného příspěvku upomínala. 6. Podle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění účinném od 1. 1. 2018 (dále jen„ zákon č. 168/1999 Sb.“), vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen„ osoba povinná k zaplacení příspěvku“) jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. 7. Podle § 4 odst. 3 zákona č. 168/1999 Sb. výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla. 8. Podle § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. 9. Podle § 1970 obč. zák. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Po zhodnocení provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný je vlastníkem vozidla [registrační značka], IVECO DAILY, a to v období od 27. 3. 2020 do 26. 4. 2020, kdy v tomto období k danému vozidlu nebylo sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu z jeho provozu. Žalovaný je proto podle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. povinen zaplatit žalobkyni příspěvek, jehož výše odpovídá podle § 4 odst. 3 zákona č. 168/1999 Sb. součinu počtu dní, kdy k předmětnému vozidlu nebylo sjednáno uvedené pojištění, a jeho denní sazby. Předmětem je vozidlo, takzvané jiné a denní příspěvek tedy podle 2 odst. 1 písm. w) vyhlášky č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění účinném od 1. 1. 2018 (dále jen„ vyhláška č. 205/1999 Sb.“), činí 20 Kč, když za 31 dnů provozování vozidla bez zákonného pojištění představuje výše příspěvku částku 620 Kč. Žalobkyně má dále podle § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. také právo na náhradu nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Výše této náhrady činí podle § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. částku 300 Kč. Neuhrazením částky 920 Kč se pak žalovaný dostal do prodlení a v daném případě má žalobkyně od 18. 11. 2020 vedle dlužné jistiny rovněž nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. účinného od 1. 1. 2014. S ohledem na shora uvedené tedy soud žalobě vyhověl tak, jak je pod výrokem I. tohoto rozsudku uvedeno. 11. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142a odst. 1 o. s. ř., kdy žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná a má tak právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč. Paušální náhradu hotových výdajů nezastoupeného účastníka za sepis upomínky ze dne 2. 3. 2021 soud žalobkyni nepřiznal, neboť žalovaný byl k zaplacení příspěvku vyzván již přípisem ze dne 3. 9. 2020, 16. 12. 2020 a ze dne 28. 1. 2021, za nějž bylo žalobkyni přiznáno 300 Kč, a proto považuje soud tuto výzvu za nadbytečnou. Náklady spojené se zastoupením žalobkyně advokátkou soud účelnými neshledal. Tvoří-li příspěvky podle § 24 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. příjem garančního fondu a je-li žalobkyně ze zákona pověřena jejich uplatněním a vymáháním, je na místě, aby si k tomu vytvořila také potřebné personální a materiální předpoklady, podobně jako je tomu u České televize při vymáhání přirážek za neoznámený televizní přijímač (viz nález Ústavního soudu ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. I. ÚS 3344/12). Neučiní-li tak, má sice právo nechat se zastoupit advokátkou, její nehospodárné jednání však nemůže jít k tíži žalovaného. Proto soud žalobkyni náhradu nákladů právního zastoupení nepřiznal a o nákladech rozhodl tak, jak je uvedeno pod výrokem II. tohoto rozsudku, když místo plnění u náhrady nákladů řízení bylo stanoveno v souladu s ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně. 12. O lhůtách ke splnění veškerých povinností žalovaného z tohoto rozsudku soud rozhodoval podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. a stanovil ji jako zákonnou třídenní, když neshledal důvod pro stanovení delší lhůty.