31 C 265/2020-40 — Okresní soud Plzeň-město

1.) Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 22. 7. 2020 se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 3 095 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 100,54 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 000 Kč od 23. 7. 2020 do zaplacení, jakož i náhradu nákladů řízení. Žaloba je odůvodněna tím, že žalobkyně (dříve [název práv. osoby] [název práv. osoby]) uzavřela se žalovaným dne 17. 10. 2019 smlouvu o úvěru [číslo] to prostředky komunikace na dálku prostřednictvím internetových stránek žalobkyně [anonymizováno]. Na základě této smlouvy se úvěrující zavázal poskytnout úvěrovanému úvěr v částce 2 000 Kč a úvěrovaný, tedy žalovaný se zavázal tento splatit nejpozději do 14. 11. 2019 společně s poplatkem ve výši 727 Kč, když následně došlo ke sjednání prodloužení doby splatnosti úvěru do 20. 1. 2020. Žalovaný úvěr, ani poplatek ve stanovené lhůtě neuhradil a se zaplacením se tak dostal od 21. 1. 2020 do prodlení. Vedle jistiny a dlužného poplatku s ohledem na prodlení žalovaného, požaduje žalobkyně po žalovaném rovněž zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z jistiny dlužné částky, tedy z částky 2 000 Kč od 21. 1. 2020 kapitalizovaný do 22. 7. 2020 v částce 100,54 Kč a dále pak do zaplacení. Podle článku IX. bod 1 a) smlouvy o úvěru vznikl žalobkyni v důsledku prodlení žalovaného nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 2 000 Kč od 21. 1. 2020 kapitalizovanou do 22. 7. 2020 ve výši 368 Kč. Žalobkyně pak nárokuje smluvní pokutu v souladu s § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb. pouze do výše poloviny jistiny. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani přes písemnou upomínku. 2.) Ve věci byl zdejším soudem vydán elektronický platební rozkaz, který se však žalovanému nepodařilo doručit do vlastních rukou a proto byl usnesením zdejšího soudu v souladu s ustanovením § 173 odst. 2 ve spojení s ustanovením § 174a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., zrušen. 3.) Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4.) K projednání věci zdejší soud v souladu s ust. § 115a o. s. ř. nenařídil ústní jednání, když ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů, přičemž v daném případě účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, když žalobkyně vyslovila souhlas přímo v žalobě. Žalovaný byl usnesením zdejšího soudu vyzván, nechť se ve lhůtě 7 dnů od doručení usnesení vyjádří, zda souhlasí, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, přičemž v souladu s ust. § 101 odst. 4 o. s. ř. byl poučen, že pokud se nevyjádří ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízeného jednání souhlasí. Žalovaný se v soudem stanovené lhůtě nevyjádřil. Soud tak při svém rozhodování vycházel ze skutkových tvrzení žalobkyně a jí předložených důkazů. 5.) Soud ve věci provedl listinné důkazy a z nich zjistil následující skutkový stav. Ze smlouvy o úvěru [číslo] má soud za prokázané, že tato byla uzavřena dne 17. 10. 2019 mezi žalobkyní a žalovaným, když na základě této smlouvy se žalobkyně jako úvěrující zavázala poskytnout žalovanému jako úvěrovanému úvěr ve výši 2 000 Kč za poplatek 742 Kč, celkem se tak žalovaný zavázal žalobkyni vrátit částku 2 742 Kč, a to do 28 dnů, tedy do 14. 11. 2019. V článku IX. pod bodem 1 písm. a) byla pak sjednána smluvní pokuta tak, jak je žalobkyní v žalobě tvrzeno. Z výpisu z účtu má soud za prokázané, že žalobkyně poskytla na účet uvedený v úvěrové smlouvě dne 17. 10. 2019 částky 2 000 Kč, když z vyjádření [název práv. osoby] ze dne 30. 11. 2020 má soud za prokázané, že k tomuto dni byl vlastníkem účtu právě žalovaný. Z výzvy ze dne 2. 7. 2020 má soud za prokázané, že žalobkyně vyzývala žalovaného k zaplacení dlužné částky. 6.) Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7.) Podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 8.) Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 9.) Po zhodnocení provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně, když mezi účastníky měla být uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 2 000 Kč, když vedle této částky se žalovaný zavázal vrátit žalobkyni ještě částku 2 742Kč, označovanou jako poplatek. Soud dospěl k závěru, že ve smlouvě označený poplatek nepředstavuje nic jiného než úroky, tedy formu úplaty za poskytnuté prostředky v podobě jistiny. Je nutno v tomto směru přihlédnout k povaze žalobkyně jako společnosti, která podniká v oblasti spotřebitelských úvěrů, z čehož plyne, že zmíněný poplatek jistě nemůže představovat nic jiného než právě úrok. Výše úroků však byla sjednána nemravně, výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Nemravnost takto vysokého úroku lze dovodit při přepočtu v úrokové sazbě ročně v daném případě ve výši 483 %. Je však evidentní, že žalovaný obdržel finanční prostředky ve výši 2 000 Kč, když z této částky neuhradil žalobkyni ničeho. Soud v tomto odkazuje na rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 8. 2018 pod č. j. [spisová značka], dle kterého je smlouva s takovýmto úrokem absolutně neplatná. Tento nárok žalobkyně je nezbytné posoudit dle ustanovení o bezdůvodném obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku, kdy veškeré nároky žalobkyně s výjimkou vrácení jistiny jsou nedůvodné, proto soud žalobě vyhověl jen z části. Jelikož se pak žalovaný se zaplacením této části dostal do prodlení, vznikl žalobkyni nárok na zaplacení úroku z prodlení ve smyslu ust. § 1970 občanského zákoníku, jehož výše je přiznána v zákonné sazbě ode dne 13. 7. 2020, jak požaduje žalobkyně, když soud má za prokázané, že výzvou ze dne 2. 7. 2020 byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky ve lhůtě do 7 dnů. V tomto rozsahu tedy soud žalobě vyhověl a ve zbytku byla žaloba zamítnuta. 10.) Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy soud žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů účelně vynaložených podle poměru úspěchu a neúspěchu ve věci. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměny za zastoupení účastníka advokátem ve výši 3 x 200 Kč podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, sepis předžalobní výzvy), tří režijních paušálů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21% DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Při posuzování výše odměny advokáta a režijních paušálů soud postupoval dle uvedeného ust. § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění vzhledem k tomu, že všechny podmínky pro užití uvedeného ust. § 14b cit. vyhl. byly splněny, tj. řízení ve věci bylo zahájeno návrhem podaným na ustálené vzoru uplatněném opakovaně žalobcem v obdobných věcech, předmětem řízení je částka nepřevyšující 50 000 Kč a žalobkyni byla náhrada nákladů řízení přiznána. Celkem tak náklady vynaložené v tomto řízení žalobkyni činí 1 489 Kč. Žalobkyně byla úspěšná co do 62,6% a neúspěšná co do 37,4%, přísluší ji tak právo na zaplacení 25,2 % nákladů řízení, tedy částka 375,23 Kč a proto v této výši byly žalobkyni přiznány tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku. Místem plnění byl určen zástupce žalobce podle § 149 odst. 1 o. s. ř. 11.) O lhůtách a způsobu splnění veškerých povinností z tohoto rozsudku soud rozhodoval podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a stanovil pro splnění povinnosti třídenní lhůtu, když neshledal důvody pro jiný postup.