31 C 324/2020-35 — Okresní soud Plzeň-město

1.) Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 31. 8. 2020 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 13 512 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10 600 Kč od 28. 8. 2019, jakož i náhradu nákladů řízení. Žaloba je odůvodněna tím, že žalovaná uzavřela se žalobkyní dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalované finanční prostředky ve výši 8 000 Kč, a to na účet žalované č. [bankovní účet], a to dne [datum]. Žalovaná se zavázala spolu se zápůjčkou uhradit poplatek ve výši 2 600 Kč, a to vše do 27. 8. 2019. Žalovaná smluvní závazky řádně a včas neuhradila a žalobkyni nevrátila ničeho. Smlouva o zápůjčce byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovanou prostřednictvím webové stránky [anonymizováno]. S ohledem na shora uvedené žalobkyně požaduje po žalované zaplacení jistiny ve výši 8 000 Kč, poplatku za poskytnutí půjčky ve výši 2 600 Kč, dále náklady účelně vynaložené v souvislosti s prodlením žalované (písemné výzvy ze dne 3. 9. 2019, 10. 9. 2019, 17. 9. 2019, 26. 9. 2019 a 11. 10. 2019) v souladu s čl. 2 smlouvy, a to ve výši 2 500 Kč, kdy pro případ, pokud by soud dospěl k závěru, že mezi účastníky nebyla uzavřena smlouva o úvěru, popřípadě by tato byla neplatná, požaduje žalobkyně částku k zaplacení z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Dále pak požaduje žalobkyně k zaplacení smluvní pokutu ve výši 2 912 Kč, kteroužto požaduje pouze co do výše součinu čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru. Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani přes písemnou upomínku ze dne 10. 8. 2020. 2.) Ve věci byl zdejším soudem vydán elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo žalované doručit do vlastních rukou, a proto byl v souladu s ustanovením § 173 odst. 2 ve spojení s ustanovením § 174a odst. 3 o. s. ř. zrušen. 3.) Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4.) Žalobkyně při podání žaloby předložila soudu dostatek listinných důkazů, které mohly být podkladem pro rozhodnutí bez jednání dle ust. § 115a o. s. ř. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a žalovaná se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřila, soud tedy postupoval v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř., její souhlas předpokládal, a ve věci jednání nenařizoval. 5.) Soud ve věci provedl listinné důkazy a z nich zjistil následující skutkový stav. Ze smlouvy o zápůjčce má soud za prokázané, že tato byla uzavřena dne [datum] mezi žalobkyní, jako věřitelem a žalovanou, jako klientem, když žalobkyně poskytla žalované na základě této smlouvy částku ve výši 8 000 Kč na účet ve smlouvě uvedený, když žalovaná se zavázala tuto částku spolu s poplatkem ve výši 2 600 Kč uhradit nejpozději do 27. 6. 2019 RPSN činila 2969 %. Mezi účastníky dále byla sjednána částka ve výši 500 Kč odpovídající nákladům za zaslání písemné upomínky. Dále pak smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení a dále zákonný úrok z prodlení pro případ prodlení žalované se zaplacením dlužné částky. Z upomínky ze dne 3. 9. 2019, 10. 9. 2019, 17. 9. 2019, 26. 9. 2019 a 11. 10. 2019 má soud za prokázané, že žalobkyně žalovanou o zaplacení dlužné částky vyzývala. Z výzvy ze dne 10. 8. 2020 má soud za prokázané, že žalobkyně zaslala žalované písemnou výzvu k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby. Z výpisu z účtu žalobkyně ve spojení s potvrzením [název práv. osoby] ze dne 26. 11. 2020 má soud za prokázané, že žalobkyně poskytla dne 29. 5. 2019 na účet žalované částku 8 000 Kč. Z tvrzení žalobkyně má soud za prokázané, že žalovaná dlužnou částku žalobkyni neuhradila. 6.) Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 7.) Podle § 2991 odst. 1,2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 8.) Podle § 588 obč. zák. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 9.) Po zhodnocení provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně, když mezi účastníky měla být uzavřena smlouva o zápůjčce dle ust. § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014. Žalované byla poskytnuta peněžitá částka ve výši 8 000 Kč, když vedle této částky se žalovaná zavázala vrátit žalobkyni částku 2600 Kč, označovanou souborně jako poplatek, celkem tedy částku 10 600 Kč. Soud dospěl k závěru, že ve smlouvě označený poplatek nepředstavuje nic jiného než úroky, tedy formu úplaty za poskytnuté prostředky v podobě jistiny. Je nutno v tomto směru přihlédnout k povaze žalobkyně jako společnosti, která podniká v oblasti spotřebitelských úvěrů, z čehož plyne, že zmíněný poplatek jistě nemůže představovat nic jiného než právě úrok (jinak řečeno: žalobkyně jako podnikatel v oblasti spotřebitelských úvěrů jistě neposkytoval svým klientům bezúročné půjčky). Výše úroků však byla sjednána nemravně, výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Nemravnost takto vysokého úroku lze dovodit nejen z výše RPSN, která byla pro tuto půjčku vyjádřena ve výši 2969 %, ale také při přepočtu v úrokové sazbě ve výši 395,4 % ročně. Soud v tomto odkazuje např. na rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 8. 2018 pod č. j. 25 Co 145/2018, dle kterého je smlouva s takovýmto úrokem absolutně neplatná. Je však evidentní, že žalovaná si zapůjčila finanční prostředky ve výši 8 000 Kč, z této částky žalovaná žalobkyni neuhradila ničeho. Tento nárok žalobkyně je nezbytné posoudit dle ustanovení o bezdůvodném obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku, kdy veškeré nároky žalobkyně s výjimkou vrácení jistiny jsou nedůvodné, proto soud žalobě vyhověl jen z části. Jelikož se pak žalovaná se zaplacením této části dostala do prodlení, vznikl žalobkyni nárok na zaplacení úroku z prodlení ve smyslu ust. § 1970 občanského zákoníku, jehož výše je přiznána v zákonné sazbě ode dne 8.9.2019, tedy ode dne následujícího po doručení první výzvy k zaplacení ze dne 30.9.2019. V tomto rozsahu tedy soud žalobě vyhověl a ve zbytku byla žaloba zamítnuta. 10.) O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že je nepřiznal žádnému z účastníků, byť žalovaná byla ve věci nepatrně úspěšnější, avšak z obsahu spisu nemá soud za prokázané, že by žalované náklady řízení vznikly. 11.) O lhůtách a způsobu splnění veškerých povinností z tohoto rozsudku soud rozhodoval podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a stanovil pro splnění povinnosti třídenní lhůtu, když neshledal důvody pro jiný postup.