39 C 173/2021-27 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu Plzeň-město dne 29. 4. 2021 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 50 489,80 Kč a částku 9 983,20 Kč vždy s úrokem z prodlení v zákonné výši, se sjednaným úrokem a náklady řízení. Žaloba byla odůvodněna tím, že [právnická osoba], jako věřitel a žalovaná jako dlužník uzavřeli dne 31. 12. 2014 smlouvu o zápůjčce, na základě které byla žalované poskytnuta částka 50 000 Kč. Žalovaná se zavázala zápůjčku zaplatit ve splátkách po 1 531 Kč týdně, celkem bylo sjednáno 60 splátek. Za poskytnutí půjčky byl sjednán souhrnný poplatek ve výši 41 803 Kč Poslední splátku uhradila žalovaná dne 4. 8. 2015, původní splatnost byla sjednána do 24. 2. 2016. Žalovaná neuhradila celkem 44 197,79 Kč na jistině a 33 844,21 Kč na poplatku. Aktivní legitimaci žalobce odůvodnil odkoupením této pohledávky od původního věřitele na základě smlouvy ze dne 14. 6. 2018. Po postoupení pohledávky bylo uhrazeno ještě 27 552,20 Kč, dluh na jistině tedy činí 30 960,37 Kč, dluh na poplatku pak 19 529,43 Kč. Žalobkyně následně oznámila žalované postoupení pohledávky a vyzval ji dopisem ke splnění dluhu, ovšem bez výsledku. Další část nároku ve výši 9 983,20 Kč se týkala dluhu ze smlouvy [číslo] ze dne 24. 11. 2014, ohledně tohoto nároku však bylo řízení pro zpětvzetí zastaveno. Ve věci byl dne 20. 7. 2021 vydán platební rozkaz, ten se však nepodařilo žalované doručit do vlastních rukou a byl zrušen. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 2. Žalobce při podání žaloby předložil soudu dostatek listinných důkazů, které mohly být podkladem pro rozhodnutí bez jednání dle ust. § 115a o.s.ř. Právní zástupce žalobce souhlasil s tímto postupem již v žalobě, žalovaná se k výzvě soudu, zda s tímto postupem souhlasí, ve stanovené lhůtě nevyjádřila, soud tedy postupoval v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o.s.ř. a ve věci jednání nenařizoval. 3. Z předložených listin byly zjištěny tyto skutečnosti. Dne 31. 12. 2014 byla uzavřena mezi [právnická osoba], jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem smlouva o zápůjčce. Výše zápůjčky byla sjednána na 50 000 Kč, poplatek pak 41 803 Kč. Celková částka byla stanovena na 91 803 Kč, tato měla být splacena v 60 týdenních splátkách po 1 531 Kč, resp. výše poslední splátky byla stanovena na 1474 Kč. Ve smlouvě žalovaná potvrdila, že se seznámila s obchodními podmínkami právního předchůdce žalobkyně (z obsahu smlouvy), potvrdila také převzetí finanční částky. Dopisem ze dne 14. 6. 2018 právní předchůdce žalobkyně oznámil žalované postoupení pohledávky na žalobkyni. Výzvu k zaplacení učinil též právní zástupce žalobkyně dne 16. 4. 2019, zároveň oznámil postoupení pohledávky. Aktivní legitimace žalobkyně byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2018 včetně přílohy, kde figuruje i pohledávka za žalovanou. Další důkazy navrhovány ani prováděny nebyly. 4. Podle § 2391 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. 5. Z předložených důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba je zčásti důvodná. Mezi účastníky (resp. právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o zápůjčce dle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. Bylo sjednáno, že žalovaná vrátí dlužnou částku včetně sjednaného příslušenství ve splátkách po 1531 Kč týdně. Žalobkyně prokázala, že ze strany žalované nedošlo k vrácení všech finančních prostředků a příslušenství, ke kterému se žalovaná podpisem smlouvy zavázala Soud tedy žalobě vyhověl, co do jistiny dlužné částky a zákonného úroku z prodlení s odkazem na ustanovení § 1970 občanského zákoníku. 6. Nedůvodným shledal soud nárok na sjednaný úrok, který byl ze strany žalobkyně účtován od 24. 2. 2016. Soud vychází z první strany smlouvy, kde je zcela jednoznačně stanovena, jaká výsledná částka bude ze strany žalované uhrazena, jednoznačně je vyčíslena i částka úroku za půjčení peněz, a to ve výši 6 386 Kč. K vrácení této částky se žalovaná zavázala, tato se objevila v dlužném poplatku a soud ji považuje za zcela legitimní. Nikoliv však další úrok. Soud považuje ujednání v obchodních podmínkách, dle nichž je i dále účtován sjednaný úrok za takové, které je v rozporu s ujednání na prvé straně smlouvy. S ohledem na tento závěr soud v části úroku v sazbě 19,98 % ročně žalobu zamítl. 7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu ve spojení s § 146 odst. 2 věta prvá občanského soudního řádu. Zastavení řízení o částku 9 983,20 Kč s příslušenstvím je třeba posoudit jako takové, za něž nese odpovědnost žalobkyně. Při sumarizaci všech částek, jichž se žalobkyně domáhala, včetně příslušenství do dne vydání konečného rozhodnutí (či rozhodnutí o zastavení řízení), se žalobkyně domáhala částky 125 151,83 Kč, dostalo s jí částky 67 746,44 Kč. Žalobkyně byla ve věci úspěšná co do 54% neúspěšná co do 46%. Z pohledu soudu se jedná o situaci, kdy je na místě žádnému z účastníků řízení právo na náhradu nákladů řízení nepřiznat, neboť poměr úspěchu a neúspěchu ve věci je srovnatelný. 8. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle §160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., žalované byla stanovena ke splnění všech v tomto rozsudku uvedených povinností běžná třídenní lhůta.