39 C 238/2021-28 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu Plzeň-město od 3. 9. 2021 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému bylo uloženo zaplatit částku 10 511,67 Kč s úrokem z prodlení jdoucím od 20. 4. 2019 do zaplacení a náklady řízení. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] poskytla žalovanému dne 19. 11. 2018 úvěr ve výši 5 800 Kč. Tento měl být splacen nejpozději do 19. 4. 2019. Bylo sjednáno, že za poskytnutí půjčky úvěru zaplatí žalovaný poplatek 4 711,67 Kč. Úvěr byl poskytnut prostřednictvím webové stránky [webová adresa]. Zde se žalovaný zaregistroval zadáním osobních údajů, včetně telefonního čísla a e-mailové adresy, zřídil si uživatelský účet. Pak zaslal právní předchůdkyni žalobkyně žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl zaslán opět v rámci webového rozhraní návrh úvěrové smlouvy. Když žalovaný návrh akceptoval, byl požadovaný úvěr vyplacen převodem na jeho bankovní účet, v tomto případě č. [bankovní účet], kdy variabilním symbolem bylo rodné číslo žalovaného. Žalovaný ale úvěr neuhradil, a to ani přes upomínku, která mu byla zasílána 16. 5. 2021. Před poskytnutím úvěru byl žalovaný lustrován ve veřejně dostupných databázích pro ověření schopnosti úvěr splácet. Aktivní legitimace žalobkyně je dána smlouvou o postoupení pohledávek, která byla uzavřena 1. 1. 2021. Ve věci byl 14. 9. 2021 vydán platební rozkaz, ten byl pro jeho nedoručení žalovanému zrušen. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 2. Protože žalobkyně předložila spolu se žalobou dostatek listinných důkazů, které mohly být podkladem pro rozhodnutí soudu ve věci bez nařízení jednání podle § 115 a o.s.ř., dotázal se soud účastníku, zda s tímto postupem souhlasí. Žádný z účastníků se ve stanovené lhůtě nevyjádřil (žalobkyně souhlas vyjádřila již v podané žalobě), soud tedy souhlas předpokládal podle § 101 odst. 4 o.s.ř. a jednání ve věci nenařizoval. 3. Z předložených listinných důkazů bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně eviduje smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou se žalovaným. Ten je identifikována rodným číslem, bydlištěm, telefonním číslem, e-mailovou adresou. Bylo sjednáno poskytnutí finanční částky 5 800 Kč za poplatek 4 711,67 Kč při RPSN 1191 %, finanční prostředky byly poskytnuty na dobu 150 dnů. Výplata byla provedena zasláním na bankovní účet žalovaného, uvádí se, že se sjednává úroková sazba 0%. Úvěr měl být splácen postupně v pěti splátkách, poslední byla splatná 19. 4. 2019. Stejné údaje jsou uvedeny ve Formuláři pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně dále předložila potvrzení o provedené platbě s tím, že částka 5 800 Kč byla odeslána z účtu právní předchůdkyně žalobkyně 19. 11. 2018 v 12:29 hodin, a to na účet č. [bankovní účet]. Ze sdělení [právnická osoba] ze dne 25. 11. 2021 bylo ověřeno, že majitelem tohoto účtu je žalovaný, byl majitelem účtu i v listopadu 2018. Z mimořádného výpisu z tohoto účtu bylo zjištěno, že skutečně na účet bylo 20. 11. 2018 připsáno 5 800 Kč. Pokud soud žádal žalobkyni o předložení dokladů, na základě kterých byla posouzena schopnost žalovaného úvěr splácet, podáním ze dne 17. 12. 2021 bylo pouze sděleno, že žalovaný byl zejména lustrován ve veřejně dostupných databázích (ISIR, [příjmení], [příjmení], NRKI a BRKI), dále pak také prohlásil, že má pravidelný měsíční příjem a potvrdil, že je schopen finanční prostředky splatit. Žádné důkazy však k těmto tvrzením předloženy nebyly. K otázce aktivní legitimace předložila žalobkyně smlouvu o postoupení pohledávek, včetně přílohy, kde je evidována pohledávka za žalovaným. Oznámení o postoupení pohledávky bylo žalovanému zasíláno 16. 5. 2021, kde byl zároveň vyzván k zaplacení částky 17 858,89 Kč s tím, že se jedná o neuhrazenou jistinu, poplatek za zápůjčku, smluvní pokutu úrok z prodlení a náklady na vymáhání. Další důkazy navrhovány ani prováděny nebyly. 4. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni poskytnutí finančních prostředků poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. 6. Podle § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, neboť tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 7. Z předložených listin dospěl soud k závěru, že bylo prokázáno pouze tolik, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 5 800 Kč. Soudu byla sice předložena úvěrová smlouva, která splňuje požadavky zákona o spotřebitelském úvěru i požadavky občanského zákoníku. Soudu však nebylo prokázáno to, že byly učiněny jakékoliv kroky vedoucí k posouzení schopnosti žalovaného splácet poskytovaný úvěr. Když byla žalobkyně vyzvána k předložení důkazů, opět se spokojila pouze s tvrzeními v obecné rovině s odkazem na veřejně dostupné databáze dlužníků. Nebyly předloženy dokumenty svědčící o tom, že by lustrace provedená byla, pokud pak provedena byla, nebylo žádným způsobem prokázáno, jak s výsledky lustrace bylo nakládáno a jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně vyhodnotila údaje, které podle svých vlastních slov získala. Soud tedy dospěl k závěru, že na smlouvu nelze pohlížet jako na platné právní jednání, neboť pokud nebylo prokázáno, že by vůbec k lustracím došlo, tedy nemohla být úvěrová smlouva uzavřena. Soud konstatuje, že se nezabýval tím, zda to byla úvěru schopnost řádně vyhodnocena ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 věta druhá, konstatuje pouze tolik, že samotné provedení lustrace a řádné vyhodnocení vůbec nebylo prokázáno. V tomto směru tedy chybí základní náležitost platné smlouvy o spotřebitelském úvěru a je třeba uzavřít, že na jednání právní předchůdkyně žalobkyně lze nahlížet pouze jako na neplatné. 8. Nicméně bylo prokázáno, že dne 20. 11. 2018 byly na účet žalovaného připsány finanční prostředky ve výši 5 800 Kč zaslané právě právní předchůdkyní žalobkyně. Pokud pak byl 16. 5. 2021 vyzván k jejich vrácení a neučinil tak, lze konstatovat, že na jeho straně vzniklo bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku. Soud tedy uložil žalovanému právě částku 5 800 Kč žalobkyni jako právní nástupkyně společnosti [právnická osoba] vrátit. Uložil žalovanému zaplatit také úrok z prodlení s odkazem na § 1970 občanského zákoníku v zákonné sazbě s tím, že úrok z prodlení může plynout od okamžiku, kdy se žalovaný dostal do prodlení s vrácením finančních prostředků. Toto je však třeba odvíjet nikoliv od uzavřené smlouvy a sjednaného termínu splatnosti, ale s ohledem na právní posouzení věci pouze od zaslání výzvy k zaplacení. Pokud tato byla zaslána 16. 5. 2021, nejdříve 17. 5. 2021 se mohla dostat do dispozice žalovaného, který tak mohl až 18. 5. 2021 plnit. Počátek prodlení tedy soud staví od 19. 5. 2021. 9. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta, kdy soud neshledal důvodným požadavek na zaplacení částky 4 711,67 Kč představující poplatek za uzavření smlouvy, nedůvodným byl také požadavek na zaplacení úroku z prodlení 20. 4. 2019 do 18. 5. 2021 vůbec, od 19. 5. 2021 pak nebyl důvodný požadavek na zaplacení úroku z prodlení v rozdílu v sazbě 9,75 % ročně oproti zákonné sazbě účinné 19. 5. 2021 tedy 8,25 %. 10. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř.. Účastníci měli ve věci zhruba shodný poměr úspěchu a neúspěchu, soud tedy uzavřel, že žádnému z účastníků se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává. 11. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., žalovanému bylo uloženo splnit všechny povinnosti dle tohoto rozsudku v běžné třídenní lhůtě.