11 C 149/2021-36 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 31. 7. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 26 026,23 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], a žalovanou došlo dne 21. 9. 2018 k uzavření Smlouvy o zápůjčce [číslo] na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s touto zápůjčkou se žalovaná zavázala uhradit taktéž částku 8 240 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 000 Kč, odměny za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč, poplatku za hotovostní inkaso splátek 4 000 Kč a poplatku ve výši 240 Kč (za životní pojištění). To vše se zavázala uhradit formou 60 pravidelných týdenních splátek po 304 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 15. 11. 2019. Žalovaná však splátky řádně a včas nehradila, poslední splátku uhradila dne 21. 1. 2019, za celou dobu trvání smlouvy až do postoupení žalobkyni uhradila žalovaná pouze částku 3 600 Kč. Právnímu předchůdci žalobkyně tak vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené celkové dlužné částky ve výši 18 640 Kč, z toho dlužná jistina činí 10 000 Kč, zbytek na dlužném poplatku. Mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], a žalovanou dále došlo dne 11. 6. 2018 k uzavření Smlouvy o zápůjčce [číslo] na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s touto zápůjčkou se žalovaná zavázala uhradit taktéž částku 16 480 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 4 000 Kč, odměny za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek 8 000 Kč a poplatku ve výši 480 Kč (za životní pojištění). To vše se zavázala uhradit formou 60 pravidelných týdenních splátek po 608 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 5. 8. 2019. Žalovaná však splátky řádně a včas nehradila, za celou dobu trvání smlouvy až do postoupení žalobkyni uhradila žalovaná pouze částku 15 600 Kč. Právnímu předchůdci žalobkyně tak vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené celkové dlužné částky ve výši 25 130 Kč, z toho dlužná jistina činí 16 026,23 Kč, zbytek na dlužném poplatku. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 došlo k postoupení pohledávek žalobkyni, o čemž byla žalovaná písemně informována. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. Žalobkyně ani žalovaná neměly námitek proti postupu soudu dle § 115a o.s.ř., a soud proto věc rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listin. 3. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovanou byla uzavřena dne 21. 9. 2018 a 11. 6. 2019 smlouva o zápůjčce, na základě které byla žalované poskytnuta hotovost v celkové výši 30 000 Kč, vedle poskytnuté zápůjčky se žalovaná zavázala uhradit také shora uvedené poplatky ve výši 24 720 Kč představující kapitalizované úroky, poplatek za administrativní činnost, hotovostní inkaso a další. Celkovou částku se žalovaná zavázala uhradit vždy formou 60 pravidelných týdenních splátek po 304 Kč a 608 Kč. Nedílnou součástí byly smluvní podmínky. Ve smlouvách byly sjednány sazby RPSN ve výši 215,01 %. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že pohledávka byla postoupena žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována dopisem ze dne 19. 2. 2021. Z tvrzení žalobkyně má soud za zjištěné, že žalovaná v souvislosti s poskytnutými peněžními prostředky uhradila celkem částku 3 600 Kč na první uvedenou smlouvu a 15 600 Kč na druhou. Bylo na žalované, aby tvrdila a prokazovala případnou další úhradu, ale nestalo se tak. Obvyklá RPSN dle Databáze časových řad ARAD publikovaných Českou národní bankou činila u korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR v době uzavření předmětných smluv 8,86%, resp. 8,85%. 4. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění soud dospěl k závěru, že na uvedené smlouvy je nutno pohlížet jako na neplatné. Žalovaná měla vedle poskytnuté jistiny ve výši 30 000 Kč hradit dále poplatky vždy ve výši 24 720 Kč. Je pravdou, že poplatek byl ve smlouvě o zápůjčce rozdělen na více částí, a to na úrok, administrativní činnost a poplatek za hotovostní inkaso splátek a další, současně je však třeba si uvědomit, že právní předchůdce žalobkyně je osobou zabývající se v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých zápůjček, respektive spotřebitelských úvěrů a je zřejmé, že bez odpovídajícího úroku by právní předchůdce žalobkyně nikdy se žalovanou smlouvu neuzavřel. Dle názoru soudu se jedná pouze o rozčlenění tohoto poplatku tak, aby tento vypadal příznivěji, aniž by to však reflektovalo skutečné rozdělení poskytovaných služeb ze strany právního předchůdce žalobkyně. Z pohledu soudu se jedná pouze o ryze formální rozčlenění, kdy soud má za to, že poplatek v celkové výši 24 720 Kč nemůže představovat nic jiného než právě úroky, tedy úplatu za poskytnutí peněz. Takto požadovaný nárok zastírá další úročení peněz vedle již sjednaných úroků a slouží toliko pouze ke generování dalšího zisku, neboť zjevně nekryje individuálně finančně náročnější či rizikovější obchody. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud považuje celý nárok z titulu poplatku jako ujednání o úrocích a jedná se tak dle § 588 občanského zákoníku o ujednání neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Soud v souvislosti s tímto odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. [spisová značka], kdy s poukazem na citované rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro kterou by bylo možné takto vysokou sazbu úroků akceptovat. Soud současně uvádí, že v tomto případě nelze oddělit ujednání o úrocích od ostatního obsahu smlouvy, neboť právní předchůdce žalobkyně by zcela jistě zápůjčku bez ujednání o úrocích neposkytl. Jednalo se o adhezní smlouvu nepřipouštějící jakoukoliv negociaci ze strany žalované, a pokud je nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu celou. Soud v souvislosti s tímto taktéž odkazuje na závěry Krajského soudu v Plzni uvedené v rozsudku ze dne 8. 8. 2017 sp. zn. [spisová značka]. 5. S ohledem na shora uvedené závěry má tak žalobkyně právo na vrácení půjčené jistiny s přihlédnutím k již uhrazeným platbám. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2291 odst. 2 občanského zákoníku, když dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaná se tak poskytnutím peněžité hotovosti obohatila o částku 30 000 Kč. Po provedeném dokazování vyplynulo, že žalovaná uhradila celkem částku 19 200 Kč. Soud ze shora uvedených důvodů uložil žalované, aby zbytek bezdůvodného obohacení ve výši 10 8a00 Kč uhradil žalobkyni jako právnímu nástupci původního věřitele (§ 1879 a násl. občanského zákoníku). Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, soud jí taktéž uložil povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku a dle § 2 Nařízení vlády č. 351/2013 Sb. s tím, že počátek prodlení žalované s vrácením bezdůvodného obohacení soud váže k výzvě žalobkyně na vrácení finančních prostředků oznámením o postoupení pohledávky ze dne 19. 2. 2021, v němž byla stanovena 10 denní lhůta k plnění od doručení dopisu. Co do zbytku nezbylo soudu s ohledem na shora uvedené závěry než žalobu zamítnout. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř. 6. Výrok III. o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož by měla v řízení převážně úspěšná žalovaná právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Ze spisu však nevyplynulo, že by v průběhu řízení žalované nějaké náklady vznikly, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.